6.kapitola- Konec a začátek přátelství

Další kapitola. Moc děkuji Winky, která mi už před dávnou dobou poradila, jak dát dohromady Poberty s Peterem...
Leegy
„Merline já jsem rád, že jsem tady. Doma to bylo k nevydržení.“rozvalil se Harry slastně na posteli v v pokoji v Bradavicích.

„To to bylo až tak strašný?“zeptal se Remus.

„Byl u nás ten blbec, takže ano, bylo to přímo příšerný.“odvětil Harry a ostatní kluci už se k tomu nevyjadřovali.

„Tak jo, ale to, že jsme zpět, bychom měli dát celému hradu pořádně vědět, nemyslíte?“zajímal se Sirius s nadějí v hlase.

„Že váháš Tichošlápku. Má někdo nějakej nápad?“zajímal se James.

„Já bych jeden měl. Pod podmínkou, že se do něj zahrne jeden Havraspárský prefekt.“ušklíbl se Harry zákeřně. Hned jim také vypověděl svůj plán.

„Ostatní Poberti se po sobě nadšeně podívali.

„Myslím, že po téhle akci budeš právoplatný Poberta. Tím pádem ti budeme muset vymyslet nějakou přezdívku.“zamyslel se James.

„Vy všichni máte přezdívky podle svých zvířecích podob, ne?“zeptal se Harry.

„No, ano. Počkej?!? Ty jsi zvěromág? Jak to, žes nic neřek?“zajímal se Remus.

„Nepřišlo mi to důležitý a vy jste se neptali.“

„No, tak. Dělej. Přeměň se.“pobízel ho Sirius. Harry se tedy zamyslel, kterou podobu má ukázat a pak se přeměnil.

„No páni.“vydechli kluci, když uviděli nádherného majestátného sokola. Ten se okamžitě proměnil zpět na člověka.

„Neuraz se, Sebe, ale jak to, že, když ti přeměňování moc nejde, jsi zvládl zvěromagii?“

„Já vím, že je to nepochopitelný. Taky mě to stálo spoustu úsilí a trpělivosti. Se Sandy jsme na tom pracovali od desíti. Povedlo se nám to až loni o prázdninách.“řekl Harry narychlo vymyšlenou výmluvu. Do pomyslného seznamu si poznamenal, že tuto výmluvu bude muset sdělit Ginny.

„Dobrá, tak se všichni zamyslíme a později ti nějakou přezdívku vybereme.“rozhodl Remus. Pak se všichni sebrali a odešli na večeři. Pak se vydali do knihovny, kde museli najít pár drobných kouzel kvůli Harryho plánu. Remus se pak ještě vytratil, a když se vrátil, vypadal naprosto nadšeně.

„Myslím, že pro tebe mám dokonalou přezdívku. Tvá přeměna je sokol, což je latinsky falco. Tak co ti tak říkat?“ Všichni kluci s úsměvem přikývli.

„To je naprosto super nápad.“zaradoval se Sirius, sbalil pergameny, na které vypsali potřebná kouzla, a vstal. Ostatní ho následovali ven z knihovny. Zamířili rovnou do kuchyně, kde hodlali připravit první část žertu. Když prováděli kouzlo na několikátý talíř, otočil se Remus na Harryho.

„Nebude ti vadit, že to postihne i Cassi? Přece jen je na tobě vidět, že ji máš pořád rád.“

„Vím, že jí to nijak neublíží. Maximálně se na mě naštve, ale to nebude nic nového a třeba jí to pomůže zjistit, jaký je Patric blbec.“odpověděl lhostejně a pak zakouzlil na další nádobí. Asi po hodině se, poté, co se domluvili se skřítky, s rošťáckým úsměvem na tvářích nenápadně vkradli do společenské místnosti. Naštěstí si jich nikdo nevšiml. Hned zamířili do své ložnice a jako by nic si každý dělal, co chtěl.

Dalšího dne ráno se kluci nedočkavě, ačkoliv na sobě nedali nic znát, usadili u snídaně a čekali, až bude celá síň plná. Když pak viděli, že si každý něco naložil na svůj talíř, mrkli na Harryho, který pod stolem nenápadně mávl hůlkou a aktivoval tak jedno z kouzel, které bylo uloženo na talíře Patrica, Snapea, Malfoye a mnoha dalších lidí. Ti se okamžitě začali měnit. Všichni na ně zůstali zírat s pusou dokořán, co se to s nimi děje, ale asi po půl minutě propukla celá Velká síň smíchem, protože na místě postižených chlapců teď seděly vykulené dívky. Jen několik lidí se nesmálo. Mezi ně patřila i Ginny, která se zamračeně podívala po Harrym, který se smál spolu s ostatními. Pořádně si ho prohlídla a uviděla, jak nenápadně zastrčil hůlku. Pak si také všimla, jak si pod stolem plácnul se Siriusem. ‚Co to zase dělá?‘ Nemohla to pochopit. Už od nich chtěla odvrátit pohled, když si všimla pohybu o kousek vedle. To mávl hůlkou James. Hned na to propukla Síň v ještě větší smích. Ginny se rychle podívala po postižených a uviděla, že nyní z nich nejsou jen dívky ale dívky celé v růžovém. Tílka, minisukně a vysoké podpatky. Když se některý z nich pokusil vstát, neudržel balanc a opět spadl na židli. Přesunula svůj pohled na profesorský stůl a s pobouřením zjistila, že smích zadržuje i celé jeho osazenstvo. Profesor Brumbál se ani neobtěžoval s tím, svůj smích skrývat. I on zřejmě věděl, odkud vítr vane, protože se podíval po Pobertech a uznale kývnul. Ti se zatvářili jako neviňátka. Hned na to vstali a odešli ze síně, doprovázeni velikým aplausem. Evidentně si původce tohoto vtípku domysleli i ostatní.

Den ubíhal a postižené „dívky“zjistili, že se těch kouzel nemohou nijak zbavit. Po přeměňování se však konečně dostálo spravedlnosti. Alespoň si to tedy většina lidí myslela.

Profesorka McGonagalová si totiž nechala Poberty po hodině ve třídě a tvářila se velice rozzlobeně.

„Doufám, že vám je jasné, že vás za to musím potrestat.“řekla a naši výtržníci sklonili provinile hlavu. „Proto odebírám Chiriosu deset bodů za každého.“ Na to se na ni Pobertové překvapeně podívali. Jen čtyřicet bodů?

„Ovšem musím vás pochválit za úžasnou proměnu člověka i oblečení.“dodala a její rozzlobený výraz najednou nahradil její vzácný úsměv. Chlapci byli ještě udivenější.

„Pokud se mohu zeptat, co to bylo za kouzla, kterými jste je začarovali?“

„No… To… Nejlíp tomu rozumí tady Seb.“vydal ze sebe zaskočený Remus.

„Ve skutečnosti jsme nezačarovali je, ale jejich talíře. Dali jsme na ně několik kouzel a při snídani stačilo počkat, až se jich dotkne nějaké jídlo. To na sebe kouzlo převzalo a tak se dostalo do těla. Pak nebylo nic jednoduší, než kouzla aktivovat.“vysvětlil Harry.

„Myslím, že proto ta kouzla nejdou zrušit že? Protože kouzlo není uvaleno na člověku ale na jídle v jeho těle.“

„Správně, kouzlo přestane působit, až se z nich všechno infikované jídlo dostane.“přikývl Harry.

„Slyšela jsem správně, nebo jste řekl několik kouzel.“uvědomila si najednou profesorka to, co jí na té odpovědi nesedělo.

„Ehm… Některá kouzla ještě nebyla aktivována.“zamumlal Sirius.

„No, myslím, že za toto vás ani nemohu potrestat nijak víc, než odebráním těch bodů. A navíc cítím povinnost, dát vám deset bodů za každé správně provedené kouzlo.“rozhodla se nakonec profesorka a chlapci na ni zůstali zírat s pusou dokořán.

„Paní profesorko, víte, že to bude spousta bodů?“zeptal se po chvíli James.

„Zase si tolik nefanděte, pane Pottere. A teď už běžte. Za chvíli začíná další hodina.“vykázala je ze své třídy profesorka.

Jen co se za nimi zavřely dveře, bláznivě se rozesmáli.

„Já to ale nechápu. Vždyť ani nejsme v její koleji.“řekl po chvíli Remus.

„Myslím, že to nechápe nikdo z nás. Ale řek bych, že to má co dočinění tady se Sebem. Ta si ho totiž viditelně oblíbila.“zasmál se Sirius a poplácal Harryho po ramenou.

„Nebo jí jen nedošlo, že jen teď nám přidala dobrejch sto dvacet bodů plus mínus, nepamatuju si, kolik přesně lidí jsme prokleli, a to jsme ještě ani neaktivovali to poslední.“zašklebil se on. Ostatní mu museli dát zapravdu.  Poté se rychle rozeběhli na Lektvary. Přišli pozdě, jak očekávali. Přiložili uši ke dveřím, a jelikož měli lektvary všechny koleje společně, čekali, až uslyší promluvit Snapea, nebo Patrica. Po chvíli opravdu promluvil havraspárský prefekt. Muselo být vážně divné, vidět dívku, ale slyšet chlapce. To se však Pobertové rozhodli napravit. Tentokrát byl na řadě Sirius. Ten mávl hůlkou a aktivoval další kouzlo. Ve třídě se všichni rozesmáli, protože Patric, který zrovna mluvil na profesora Křiklana v půlce věty, změnil hlas z klučičího na pisklavý, dívčí. Hned na to se ozvalo zaklepání na dveře, které se v dalším okamžiku otevřely a v nich stáli usměvaví kluci z Chiriosu.

„Chlapci, že jste se také obtěžovali k nám zavítat.“podíval se na ně Křiklan káravě.

„Omlouváme se, pane profesore. Chtěla s námi mluvit profesorka McGonagalová.“omluvil je Remus a spolu s ostatními si sednul na jejich klasické místo.

Celý den uběhl jako voda. Pobertové za tento vtípek sklidili mnoho gratulací a všichni studenti se hodně nasmáli.

Kouzla mizela v různém pořadí. Z Patrica, který je měl nejdéle, zmizela až po třech dnech.

Hned, jak se proměnil zpět, počkal si na něj Harry v jedné odlehlé chodbě, když šel kolem sám. Chmátnul po něm a přitisknul ho ke zdi. Pak mu zašeptal do ucha.

„Tohle bylo první varování. I když já neumím moc dobře kouzlit, je evidentní, že mí přátelé to zvládají a já zase ovládám tohle.“ Hned na to mu vrazil pěstí do břicha.

„Dej ty svoje pracky pryč ze Sandy. Já vím, proč jsi s ní a dobře ti radím. Ublížíš jí, a to co se ti stalo, nebude nic oproti tomu, co se ti stane. Věř tomu, že jsem schopný způsobit ti komplikované zlomeniny, vnitřní zranění, trvalé postižení a dokonce i smrt, během několika vteřin. Pamatuj si to dobře. Já budu Sandy chránit pořád. I když ona nebude chtít. Takže nezapomeň. Zraníš jí a já zraním tebe“řekl ještě výhružně a pak zmizel v jiné chodbě. Nevšiml si páru očí, který ho pozoroval zpoza druhého rohu.

„Jsi v pořádku Patricu?“přiběhla k němu Ginny a starostlivě ho podepřela.

„Jo, jo dobrý.“zamumlal a opatrně se narovnal. „Tak pojď, myslím, že bychom dnes mohli jít ven, projít se po pozemcích.“usmál se na ni potom.

„Dobře. Sejdeme se tedy za půl hodiny ve Vstupní síni.“přitakala, naposledy na něj ustaraně pohládla a pak se rozeběhla do Chirioské společenské místnosti. Cestou však potkala někoho, na koho byla, opět, strašně naštvaná.

„Co sis zase myslel!!!“zakřičela na něj.

„Kdo? Já?“zeptal se nezaujatě a pokračoval nerušeně v cestě. To Ginny vytočilo ještě víc. Popadla ho za ruku a otočila ho prudce k sobě.

„Jak sis vůbec mohl dovolit mu vyhrožovat?!“vyjela znovu.

„Řekněme, že když ty jsi slepá, musí někdo něco udělat. Ochránit tě před bolestí.“usmál se a otočil se, že půjde dál.

„Jenže já se o tvoji ochranu neprosím.“začala ztrácet trpělivost.

„To je tvůj názor.“ušklíbl se a pokračoval dál. To však Ginny vytočilo ještě víc.

„Ano, je to můj názor. A je pěkně důležitý. Mám tě plný zuby. Kéž bych tě nikdy nepotkala. Kéž bych na tom ministerstvu umřela. Kéž by tě můj bratr nikdy nezačal brát jako svého přítele. Nemohl bys mi totiž zpackat život tak, jako si to udělal!!!“zakřičela za ním. Hned jak to řekla, věděla, že přestřelila. Harry se zastavil a pomalu se otočil. Jeho výraz byl až strašidelně ledový. Stejně, jako jeho hlas, kterým promluvil. „Jak myslíš. Odteď se ti budu klidit z cesty. Dám ti pokoj. Budu tě brát jako jakoukoli jinou hloupou holku, která běhá za klukama, kteří o ně nestojej. Budu tě ignorovat, tak jak si to přeješ. A ty dělej to samý. Nemluv na mě, nedívej se na mě, nevšímej si mě. Pro mě si přestala existovat a já přestal existovat pro tebe. Jediný rozdíl, který bude mezi tebou a ostatníma holkama bude ten, že pokud ty porušíš tuhle naší „dohodu“, budu ochotnej ti jednu vrazit.“ S tím se otočil a bez jediného dalšího pohledu odešel. A nechal tam zkoprnělou Ginny stát samotnou a vykulenou. Takového Harryho nikdy nezažila. Tenhle Harry ji pěkně vyděsil. Po chvilce se vzpamatovala a pokračovala v cestě.

A tak začala nová etapa vztahu mezi Harrym a Ginny. Harry dostál svého slibu a Ginny naprosto ignoroval. Vždy když se musel dívat jejím směrem, nasadil pohled, jako by koukal skrz ni. Jako by neexistovala. A i když se to snažila nedát najevo, trápilo ji to.

Mezi tím se Harrymu, Legolanovi a Moudrému klobouku konečně povedlo vymyslet, jak by se Peter mohl stát strážcem tajemství, protože jejich původní plán jaksi nevyšel. Pobertové se s Peterem nějak nechtěli bavit.

Jejich plán byl stavěn na tom, že Peter nebyl ani ve Zmijozelu nijak oblíbený a občas byl i šikanován. A Harry s Legolanem moc dobře věděli, že Pobertové šikanu nesnáší.

Jednoho dne, když se Harry, Sirius, James a Remus vraceli z večeře, se konečně naskytla příležitost. Zrovna byli uprostřed vášnivé debaty, jaký fórek udělat příště, když z jedné zapadlejší chodby uslyšeli vystrašený, pisklavý hlásek.

„Ne… Ne… Prosím… Už mě nechte. Udělal jsem, co jste chtěli.“

„To sice ano, ale ještě se chceme pobavit.“ozval se hlas Luciuse Malfoye. Kluci se na sebe podívali a pak se rozeběhli tím směrem. Když vběhli do chodby, odkud se hlasy ozývali, uviděli, jak na zemi leží malý, tlustý chlapec a nad ním stojí banda Zmijozelských vyvolených, vedená Zmijozelským princem.

„Okamžitě od něj dejte ty pracky pryč!“vykřikl Sirius a už kouzlem odhodil prvního z útočníků. Ostatní chlapci nezaháleli, i když Harry se držel zpátky, a tak za chvíli leželo u stěny několik Zmijozelských studentů a Pobertové pomáhali Peterovi na nohy.

„Jsi v pořádku?“zajímal se Remus.

„Jo… Jo. Moc vám děkuju. Nevím, co by mi udělali, kdybyste nepřišli.“

„Myslím, že by tě pořádně zřídili.“zamumlal Harry. Ostatní souhlasně přikývli.

„A kam si měl zamířeno, než tě přepadli?“zajímal se James.

„Do knihovny. Nevím si rady s tím úkolem na Lektvary.“

„Co? Ten je přece naprosto jednoduchý. Pojď, my ti s ním pomůžeme.“usmál se Remus a všichni se vydali směrem do knihovny.

Tím začalo nové přátelství mezi Poberty a Peterem Pettigrewem. Pobertové ho chránili před Zmijozelskými, pomáhali mu se školou a postupem času mu začínali věřit. Harry se nad tím jen smutně usmíval. Jejich plán vyšel.

                                           Předchozí | Další