5.kapitola- Vánoční prázdniny

Od začátku školního roku už uplynuly dva měsíce. Harry s Ginny se stali velice oblíbenými po celé škole. Vycházeli dobře se všemi. Dokonce i s některými zmijozelskými. A na tom hodlali stavět svůj plán na stanovení Petera strážcem tajemství. Spřátelí ho s Poberty a pak je přesvědčí, že je to úžasná léčka. Doufali, že to zabere.

Byl večer a oni se zrovna se vraceli z Komnaty nejvyšší potřeby, kde si trénovali pokročilou magii, když se zpoza rohu vynořil Havraspárský prefekt, Patric O’Conel.

„Jé, Cassi, zrovna tebe hledám.“

„Ahoj Patriku. Co potřebuješ?“zeptala se mile Ginny. Harry, se neudržel a podíval se mu telepaticky do hlavy, na co myslí.

‚Doufám že zabere. Pokud dostanu takovou kost, stoupnu v očích kluků o sto procent…‘ V Harrym vzkypěl vztek. Ginny, která to vycítila, se na něj zmateně podívala.

„Promiň, Patriku, ale my teď zrovna musíme jít.“odbyl ho Harry a chtěl odejít i s Ginny. Ta ale odporovala.

„Cože? To není pravda. Nikam nepospícháme. Tedy, alespoň já ne. Jestli ty někam pospícháš, běž prosím sám. Já za tebou pak přijdu.“

Harry chtěl něco říct, ale pak jen zavrtěl hlavou, otočil se na podpadku a odešel. Ginny za ním vrhla nechápající pohled. Pak se však podívala na Patrika a usmála se.

„Tak co jsi potřeboval?“

„No, víš… Mě napadlo… Zítra je výlet do Prasinek a tak, jestli bys nechtěla jít se mnou?“vykoktal nesměle.

„Ale samozřejmě. Moc ráda. Tak zítra v deset ve Vstupní síni?“

„Dobrá budu se těšit.“přikývl prefekt a odešel. Ginny se vydala do společenské místnosti. Tam totiž očekávala, že na ni bude čekat Harry, ale nebyl tam. U krbu si však všimla Pobertů a tak zamířila k nim.

„Ahoj, neviděli jste Base?“

„Jasně. Před pěti minutami se tudy prohnal, řekl, že jsi naprosto naivní malá holčička a odešel do ložnice.“

„COŽE? Cože jsem?!“vykřikla naštvaně Ginny a zamířila ke schodů do chlapeckých ložnic, ale zastavil jí Jamesův hlas.

„To bych být tebou nezkoušel. Požádal schody, aby tě za ním nepouštěli. Nejsem si jistý, jestli se chceš projet nebo proletět.“

Ginny na něj otočila s výrazem naprostého zmatení.

„To si děláš legraci, že ano?“

„Ehm… Ne… Myslím.“odpověděl zmateně James. Na to se Ginny otočila a naštvaně odešla po schodech do své ložnice. Tam se vysprchovala a naštvaně sebou práskla do postele. Vůbec nechápala, co si to ten Harry dovoluje.

Dalšího dne se opět vzbudila v šest hodin a automaticky zamířila do Komnaty na ranní rozcvičku. Tam už na ni čekal Harry. Jen se na něj ublíženě podívala a chtěla začít, když se Harry ozval.

„Musíme si promluvit.“

„Opravdu? A co mi chceš říct? Že jsem naivní malá holčička? Díky, to slyšet opravdu nepotřebuji.“

„Jestli si začneš s Patrikem, tak opravdu jen naivní holčička budeš. Chce tě jenom využít, aby stoupnul v očích svých pitomých kamarádů…“

„A proč bych ti tohle měla věřit? Vždyť je to naprostá blbost. Patrika znám už dlouho. Je to milý, šarmantní a galantní kluk. Ten by něco takového neudělal.“

„Jasně, takže budeš raději věřit někomu, koho znáš dva měsíce, než mě, když mě znáš několik let? Beru. Tak si to s ním, milá Ginny, užij. A až tě zraní, za mnou nechoď, protože já tě varoval.“řekl naštvaný Harry a vykráčel z místnosti. Nezapomenul za sebou prásknout dveřmi.

Od toho dne se spolu nebavili. Harry začal trávit víc času s Poberty, Ginny zase s Patrikem a s Trojitým E. Po několika týdnech takové nálady jim dokonce začali říkat ČtyřE. A už byla jako samozřejmost, že Poberti se také rozrostli o jednoho člena. Nikdo nechápal, co se mezi dvojčaty stalo, ale vždy, když se na to někdo zeptal, dostalo se jim odpovědi ve smyslu: „Je to malá, naivní, hloupá holka. Nepotřebuju vidět, jak se spálí.“ Nebo „Je to nafoukaný, ignorant, co si myslí, že spolknul moudrost světa.“

 James z nich byl na trenincích občas pořádně zoufalí. Nebyli schopni spolu komunikovat. Až jednoho dne už to přestalo bavit i Harryho. Zašel za Jamesem.

„Hele, Jamesi, já končím. Tohle nemá cenu a ty to víš. Nasaď místo mě Dianu a já ji nahradím na postu náhradníka. Sám vidíš, že prostě nejsme schopni s jednou jistou slečnou komunikovat a škodí to celému týmu.“ James se na něj smutně podíval a pak přikývl.

„Máš pravdu. A děkuju.“

„Nemáš zač. Teď však musím jít. Mám sraz s Legolanem.“řekl Harry a odešel. Byla to pravda. Harry s Legolanem se scházeli každý večer v Komnatě a trénovali spolu. Harry učil  Legolana vrhat nožem a různé techniky boje na blízko a Legolan mu zase pomáhal zlepšit lukostřelbu.

A tak čas běžel. Občas se ozval Voldemort a to byli jediné světlé chvilky v komunikaci mezi Cestovateli, protože si oba dobře uvědomovali, že životy mnoha lidí jsou důležitější, než nějaké jejich neshody.

Najednou tu byli Vánoce.

„Strašně se těším domů.“usmál se Remus v pokoji, když všichni balili.

„To já celkem taky. Jen nevím, jak to přežiju s Cassi.“pravil Harry zamračeně.

„Opravdu nám nechceš říct, co se mezi vámi stalo?“

„Promiň, Siriusi, ale to je složitý. Myslím, že byste to ani nepochopili.“

„Jasně, v pohodě. Ale pamatuj, kdykoliv jsme tu pro tebe, brácho.“prohodil James a pokračoval v balení.

Asi po hodině všichni zaklapli své kufry a šli na kutě.

Dalšího dne se všichni najedli ve Velké síni a pak zamířili k vlaku. Harry si sedl s Poberty a Frankem. Legolan se jen přesunul do lesa, kde se svým otcem bydleli.

Cesta jim ubíhala celkem rychle a pak už byli v Londýně. Harry si hned všiml Angeli. Zamířil k ní.

„Ooo. Ssebasstiane… Jach sse vám daršší?“zeptala se ho hned.

„Jde to madame. Nemohu se dočkat, až budu zase na chvíli doma.“usmál se Harry a objal ji.

„Ale no táách. Nechte ssi tocho.“usmála se Angela. V tu chvíli k nim přišla Ginny s…

„Co ty tady pro Merlina chceš?“zeptal se otráveně Harry Patrica.

„Jede s námi. Musel by zůstat ve škole a tak jsem mu nabídla, aby jel k nám.“vysvětlila Ginny a vyzývavě se na něj podívala.

„Och, tak to jo. To je samozřejmě jiná. Když ty jsi řekla. To jsi mi o tom vlastně ani nemusela říkat, zeptat se. Ne, je fajn, že jsi o tom rozhodla sama.“ušklíbl se Harry, popadl svůj kufr a přemístil se pryč. Angela se zmateně podívala na místo, kde předtím stál. Ginny se zatím omlouvala Patrikovi.

„To nevadí, Cassi. Tvůj bratr evidentně trpí nějakým opatrovnickým syndromem. Asi si tě přivlastnil a teď špatně nese, že se bavíš s někým jiným.“

„Ano. Asi ano. Tak pojď. Angela nás přemístí domů.“přitakala Ginny a podala ruku své vychovatelce.

Ozvalo se Prásk! a po těch třech nic nezbylo. Objevili se před bránou do Chiriosu a Patrik se zmateně rozhlédl.

„Co tady děláme? Vždyť tu nic není.“

„Teď ne, Patriku, ale počkej, až ti řeknu. Vítej, Patriku, na sídle Lady Elis a Sira Felixe. Na Chiriosu.“usmála se opět Ginny a před Patrikem se zjevila nádherná brána, ve které byl vytepán znak Chiriosu. A když se ta brána otevřela, uviděl nádherný zámek, který velikostí dosahoval Bradavic.

„Vy si tedy žijete, co?“ušklíbl se.

„Ano. To ano.“přikývla nečekaně Angela.

„Měli bychom jít dovnitrš. Mimi s Pufffym sse moss těššili, ašš váss znovu uvidí.“usmála se poté a sama vykročila po cestě. Když došli k hlavním dveřím, otevřeli se a v nich stáli Nikolas, Isabela, Mimi a Puffy.

„Niku, Bello!“vykřikla hned Ginny a objala je. Hned pak se k ní přihnali Mimi s Puffy.

„Casandro! Mimi a Puffymu se moc stýskalo.“zapištěla Mimi a objala Ginny kolem kolenou. Puffy jí hned následoval.

„Běžte od ní, vy pitomí skří…“začal Patrik, ale přerušil ho hlas Harryho, který scházel ze schodů.

„Dořekneš to a letíš odtud rychleji, než stihneš říct famfrpál. To, že tady budeš přes Vánoce, s tím nic neudělám, ale nenechám tě nadávat přátelům. Buď se přizpůsobíš zdejším podmínkám, nebo se budeš léčit hodně dlouho.“

„A jak to chceš asi tak udělat? Ty, kterej v hodině nezvládá látku pátého ročníku?“zeptal se posměšně Patrik a Ginny se na něj překvapeně podívala.

„Já nebudu muset dělat nic. Stačí, když řeknu a tenhle zámek to za mě udělá sám. Chceš to vidět? Tak třeba, ještě jsi neviděl naše stáje, že ano?“podíval se na něj Harry vyzývavě a tak se Patrik radši stáhnul.

„Teď, když mě omluvíte, mám zajímavější věci na práci, než se zahazovat s takovým blbcem jako je on.“ušklíbl se poté a zamířil ven. Nikolas ho hned následoval. Až teď si Ginny všimla, že jsou oba v zimní sportovní soupravě a u dveří leží dva meče.

To už oba zmizeli na zahradě.

„Co to, pro Merilna, mělo znamenat?“divila se Bella.

„No, ršekněme, šše se Ssebasstian zrovna nemussí s Casssandršiným novým pršítelem.“vysvětlila Angela.

„Aha, no. Cassi, ukaž Patricovi jeho ložnici.“usmála se podivně. Když se však Ginny následovaná Patrikem ke schodům, které vedly do části pro domácí, ozval se její hlas.

„Cassi, pokoje pro hosty jsou na druhou stranu.“

„Cože? Ale vždyť to tam bude sám.“namítla Ginny okamžitě.

„To je sice možné. Ale Sebastiat dal snad jasně najevo, že ho nemá rád, tak snad nebude s ním na patře.“

„To je to tady takhle vždycky? Vždy upřednostňují Sebastiana.“zajímal se Patrik.

„Promiň, ale co jsi to řekl? Sebastian měl pravdu, že tě může kdykoliv vyhodit sám zámek. Sebastianovi jsme teď ustoupili jen minimálně v porovnání s tím, jak moc jsme ustoupili Casandře. Dovolili jsme, abys tady byl, a navíc jsme slíbili, že to Sebovi neřekneme, tím pádem on se s nikým nemohl dohodnout. Takže, pokud tu chceš být celé prázdniny, doporučuji ti trochu klidnit. A ty mě také překvapuješ Casandro. Netušila jsem, že jsi schopná takhle poslouchat, jak někdo uráží Mimi, Puffyho nebo dokonce Seba. Tak prosím. Schody do části pro hosty jsou támhle.“rozohnila se Isabela. Pak se otočila na podpadku a i s Angelou odešli do jednoho ze salonků, odkud byl výhled na část zahrady, kde měli Harry s Nikem podle všeho trénovat. Harry hodně chyboval a Nikolas na něj byl velice tvrdý. Věděl, že je Harry vytočený a využil toho k tomu, aby ho naučil využít svůj vztek k dobru. Jenže zatím to moc dobře nešlo.

„Chudák Harry. Než jste se sem přemístili, stihl nám to alespoň trochu objasnit. Patrik chce Ginny jen využít, aby stoupnul v očích kamarádů. Přečetl si to hned ten den, co ji poprvé pozval na rande.“

„A proč jí to sakra neřekl?“podivila se Angela.

„Snažil se. Ale neposlouchala ho. Pak ztratil trpělivost, řekl jí, že je naivní, malá holčička a ať až se spálí, aby za ním nelezla.“

„Co se to s ní stalo? Copak to nevidí? Vždyť to musí cítit v jeho emocích.“

„Ginny se snaží, mít empatii vypnutou co nejvíc. Bolí jí z toho hlava. Ale stejně ji nechápu. Je to jen nafoukaný floutek. Co se jí na něm líbí?“

„Kdo ví, Iso.“povzdechla si Angela a znovu pohlídla z okna.

„Podívej, už přešli na boj bez meče. Harry musí být opravdu naštvaný. Koukej, jakou sílu do toho dává.“

„Ano. Pojď, půjdeme za nimi.“rozhodla se Angela a vstala. Z pokojů jim přivolala teplé zimní pláště a obě se vydali po schodech do haly a pak dále ven.

A tak uběhly Vánoční prázdniny ve velikém napětí. Harry naprosto ignoroval Patrika i Ginny. Většinu času trávil buď v sedle jakýchkoli zvířat s Isou, bojem s Nikem, nebo četbou různých knih. Na Štědrý den ráno se všichni sešli ve Hlavním salonku a každý si začal rozbalovat své dárky.

Ginny dostala od Pobertů, s výjimkou Harryho, různé žertovné předměty. Od Trojitého E zase knihy o kouzelnickém kadeřnictví. Od Nicka dostala nový luk a šípy, od Isy krásné sedlo na testrály, od Angely společenské šaty. Poté dostala pár drobností ještě od některých spolužáků. Nakonec tam zbyly jen dvě malé krabičky. Otevřela první a uviděla krásné zlaté srdíčko, které se houpalo na zlatém řetízku. Pousmála se. ‚To je od Patrika moc hezké. Škoda, že jsem alergická na zlato.‘pomyslela si.

Pak se zamyšleně podívala na poslední krabičku. Od koho by to mohlo být? V tu chvíli se zvedl Harry, smutně se na ní podíval a odešel i se svými dárky. Ginny pomalu rozbalila krabičku a v ní ležel stříbrný, ametysty zdobený medailonek na stříbrném řetízku, který však nešel otevřít. K tomu byl přiložen lístek. Stálo na něm: Otevře se, až to bude nejvíce potřeba…

Ginny bylo hned jasné, od koho to je a trochu jí zahryzalo svědomí, že ona Harrymu nic nedala. Ale měla na to přece právo, za to, jak se k ní a jejímu příteli choval. Omlouvala se v duchu. Pomalu se zvedla, nechala Mimi, aby přesunula její dárky do komnat a ruku v ruce s Patrikem se vydala na snídani. Po chvíli dorazily i Angela s Isabelou.

„Kde je Sebastian s Nickem?“podivila se Ginny.

„Šli si zatrénovat. Ty by si mimochodem měla taky. Celé prázdniny jsi lenošila.“odpověděla Isa. Ginny přikývla a rozhodla se, že si půjde za hodniku, až jí slehne, zacvičit. Patrik souhlasil s tím, že půjde s ní a bude se dívat.  A tak o hodinu později vcházeli do tělocvičny, kde stále ještě byli Harry s Nikolasem. Ti si jich zatím nevšimli, protože byli ponořeni do tréninku.

Nik stál zády ke dveřím a říkal různé názvy bojových prvků, které Harry hned předváděl. Patrik i Ginny na to zůstali zírat s pusou dokořán.

‚Páni pořádně se zlepšil, za tu dobu, co jsme spolu nebojovali.‘pomyslela si Ginny a zastyděla se, že kvůli Patrikovi netrénovala tak usilovně jako předtím. Když asi po dvou minutách Nik ztichnul, aby dal Harrymu prostor pro vydýchání, Ginny promluvila.

„Mohu se přidat?“zeptala se. Harry se na ni překvapeně podíval, pak se jen ironicky ušklíbl a odvětil.

„Promiň, ale já zrovna skončil.“s tím se kolem nich protáhl a odešel do sprch. Nikolas se na ni smutně podíval a začal se jí věnovat.

Harry se rychle vysprchoval, nasnídal se a poté se šel spolu s Isou projet na koních.

                                            Předchozí | Další