4.kapitola- Příjezd a první den

„Už se blížíme do Prasinek. Měli bychom se převléknout do hábitů.“řekl Remus o několik hodin později. Všichni přikývli a tak se začali převlékat. Remus, Sirius a James se otočili ke kufrům, aby si vyndali oblečení. Toho využili Harry s Ginny, mávli hůlkou a měli na sobě základní úbor (Ginny sukni a košili a Harry kalhoty a košili.) V ruce pak drželi hábity a kravatu.

Když se Sirius otočil, překvapením otevřel pusu. Sám si nestihl ani rozdělat košili.

„Jak… Kdy?“

„Máme veliké zkušenosti kvůli madame v obchodech.“vysvětlila s úsměvem Ginny a přešla k Harrymu, který se snažil uvázat si kravatu. Potichu zašeptala: „Pět let si do té školy chodil a pořád ses nenaučil, uvázat si jí pořádně?“

„Vždy jsem to dělal kouzlem, nebo jsem si jí pro jistotu vůbec nebral. A když bylo nejhůř, uvázala mi ji Mia.“vysvětlil stejným způsobem. Poté se otočil k sedačce, odkud si vzal hábit, který si na sebe natáhl. Ginny ho hned napodobila.

Po několika minutách opravdu zastavili na nástupišti v Prasinkách a i s klukama, kteří už byli oblečeni, vystoupili z vlaku a zamířili ke kočárům. Na druhém konci nástupiště uslyšeli, jak Hagrid svolává prváky.

„To je Hagrid. Učí tady…“ „Péči o kouzelné tvory a je také hajný. My víme. Včera jsme se s ním setkali a trochu si popovídali.“přerušil Remusův pokus o vysvětlení Harry. Ten se jen usmál a pokračoval dál v cestě. Všech pět naskočilo do kočáru a ten se hned rozjel.

„Vím, že jste Bradavice už viděli, ale to bylo ve dne. V noci jsou mnohem impozantnější, takže se připravte na úžasnou podívanou.“ušklíbl se Sirius. Ginny s Harrym se tedy vyklonili z okýnka a když se objevili Bradavice, vydechli úžasem. Samozřejmě, že to jen hráli, ale to nikdo kromě nich nevěděl. Dojeli k bráně, vystoupili a po schodech rychle vyběhli do Vstupní síně, protože začalo pršet. Tam se od ostatních odpojili a postavili se na schody. Akorát ještě zaslechli, jak jim Pobertové přejí hodně štěstí a pak zmizeli ve Velké síni.

Asi po pěti minutách se Ginny naklonila k Harrymu.

„Připadám si jako opice v ZOO, jak na nás všichni koukají.“ Harry se rozhlédl. Měla pravdu. Studenti, procházející kolem nich na ně se zájmem zírali.

„My to máme lepší. Opice jsou v kleci a nemůžou těm čumilům nic udělat, kdežto my, kdybychom chtěli, bychom mohli udělat například tohle…“při mluvení nenápadně mávl hůlkou a hlouček právě procházejících chlapců schytal jakoby odnikud zásah různými barvami. Ginny se upřímně rozesmála a tím přilákala ještě větší pozornost.

„Jenže my jsme slušně vychovaní. Proto by nás ani nenapadlo to udělat.“dodal pak Harry a skoval hůlku. Ginny nad ním jen kroutila hlavou.

Konečně, asi po deseti minutách, byli všichni studenti ve Velké síni a oni tak měli klid. Jenže v další chvíli se otevřeli jedny boční dveře, které vedli do místnosti, kterou se dalo projít k učitelskému stolu, a jimi vyšla profesorka McGonagalová.

„Vy budete jistě ti noví studenti.“usmála se na ně, čímž oba značně překvapila.

„Ano. Já jsem Sebastian Elendert a tohle je moje sestra Cassandra.“představil je Harry a políbil profesorce ruku. Ginny udělala malé pukrle. Profesorka byla mile překvapená výchovou těch dvou. Uvědomila si, že Albus říkal, že to jsou dědicové sourozenců z Chiriosu a že měli svou vychovatelku.

„Těší mne. Doufám, že se vám zde bude líbit a budete tak moci být pyšni na své předky.“

„To mi taky, paní profesorko.“usmála se i Ginny. Jestli chtěl někdo ještě něco říct, nedostal k tomu příležitost, protože se ozvali rány na bránu.

„To bude jistě Hagrid s prváky. Počkejte tu, dojdu pro ně.“konstatovala a rozešla se otevřít. A opravdu. Před branou stál Hagrid a za ním houf vystrašených prváků.

„Tak vám je vedu, paní profesorko.“usmál se a chtěl projít postraním vchodem do Velké síně. Pak však zmerčil Harryho a Ginny a tak se ještě zastavil.

„Nazdárek, vy dva. Tak co, jste nervózní?“zeptal se jich přátelsky.

„Ahoj Hagride. Ani ne. Tak nějak víme, kam nás Moudrý klobouk zařadí.“Hagrid s úsměvem přikývl a už opravdu odešel. Profesorka si stoupla před prváky a Harry s Ginny se uklidili pěkně za ně.

„Vítejte v Bradavicích.“začala McGonagalová. Poté pronesla naprosto stejnou řeč, jako v Harryho prvním ročníku.

„Vy dva tu počkejte, než vás profesor Brumbál pozve dál. Respektive, než se otevřou dveře síně.“zakončila svůj proslov a následována prváky odešla do Síně.

„Nezměnila ani slovo. Přesně tohle říkala i nám. Tedy, až na tu poslední větu.“ušklíbla se Ginny.

„Nám taky.“souhlasil Harry. Pak se oba zaposlouchali do dění ve Velké síni. Zrovna zpíval Moudrý klobouk. Začínal rozebírat jednotlivé vlastnosti kolejí.

Máš odvahu a mravní sílu?

Tak patříš do Nebelvíru.

S chrabrým srdcem přímo běž,

Tam, kde leží Godrikova věž.

Pokud máš snad ostrovtip,

K Roweně se hodíš líp.

Jsi chytrý a vynikáš bystrostí?

Pak běž do Havraspáru světelnou rychlostí.

Vítězí u tebe ctižádost a pýcha?

To na tebe Zmijozel už dýchá.

Pokud jdeš i přes překážky za svým cílem,

Tak se seznam se Salazarovým dílem.

Máš snad dobré srdce a přiložíš vždy ruku k dílu?

Pak máš Helgy mravní sílu.

Pokud máš každému pomoci snahu,

Jedině v Mrzimoru nalezneš rovnováhu.

Pokud jsi věrný svým blízkým a odpouštět umíš,

Tak tomu, co očekává Chirios rozumíš.

Jsi ochoten položit život za přátele?

Pak Felix a Elis přivítají tě vřele.

Řeknu vám, že přátelství a láska jsou kouzla největší,

Ty vás všemu důležitému vždy naučí.

Vezměte si příklad z šesti mocných lidí.

Na nich člověk nejlépe to vidí.

Vždyť Salazar s Godrikem byli jako bratři,

Pomáhali si navzájem, jak se patří.

Helga s Rowenou zas nejlepší přítelkyně byly,

To přátelství přerostlo přes dobu, kdy žily.

A Felix s Elis příklady čisté lásky jsou,

Oni navždy vedle sebe věrně jdou.

Myslím, že dost vyprávění už bylo,

Teď kouknu se, co se v tvé hlavě urodilo.

Síní se rozlehl potlesk a poté profesorka McGonagalová začala číst jména.

Harry a Ginny za dveřmi byli nejprve potichu. Ani jeden nechápali, o jaké lásce to klobouk mluvil.

Po chvíli si Ginny něco uvědomila.

„O nás dvou mluvil v přítomnosti.“Harry přikývl. Taky si toho všiml.

Když zařazování skončilo, povstal Brumbál a všichni čekali, že už dá konečně pokyn k jídlu. On se však usmál a začal mluvit.

„Ještě než se pustíme do toho hodokvasu, co nám dnes připravili skřítkové, je mou milou povinností vám někoho představit.“začal tajemně.

„Proč už teď? Vždyť profesora obrany nám vždycky představuje až po jídle a já už mám celkem hlad.“nechápala Lilly u Chirioského stolu.

„Tady nejde o profesora. Jen počkej.“usmál se Sirius. Lilly s ostatními, co je slyšeli, se na něj nechápavě podívali a pak se zvědavě zase otočili k Brumbálovi.

„Na naši školu letos přestupují dva noví žáci, kteří se doposud učili doma. Pocházejí z Floridy, ale prý byl vždy jejich sen, studovat zde. Tak tedy prosím, přivítejte Sebastiana a Casandru Elendertovi.“přestal je Brumbál napínat. Po jeho slovech se otevřely dveře síně a dovnitř vešli chlapec a dívka. Oba působili velice vznešeným a sebevědomým dojmem. Kráčeli se zdviženou hlavou až k Moudrému klobouku. Z mnoha stran se ozývaly vzdechy, které utekly nejedné dívce při pohledu na Sebastiana, a několik odvážlivců mužského pohlaví zase neodolali a pohvízdli nad krásou Casandry. 

Když došli k podiu, chlapec se zastavil a dívka se posadila na stoličku.

„Á, Lady Elis. Už jsem vás očekával. Samozřejmě, že vím, kam půjdete, ale nejprve vás musím varovat. Jednoho dne budete stát na rozcestí. Budete se rozhodovat mezi dvěma chlapci. Radím vám, buďte věrná svému srdci a vydržte. Láska v jednom čase nemá u cestovatelky časem šanci přežít. Pamatujte na má slova. Jsou velice důležitá.“ozvalo se jí hlavě.

„Dobrá, budu na to pamatovat. Ostatně, jsi mnohem starší, než já a jen tak pro nic za nic se ti neříká Moudrý.“přitakala, i když byla velice zmatená.

„Skvělé. Teď už mi tedy nebrání nic v tom, abych určil, že vaše kolej bude CHIRIOS!“vykřikl klobouk a Ginny se s úsměvem postavila. Podala klobouk Harrymu a zamířila k Pobertům, kteří jim tam už drželi místa.

Harry se posadil na stoličku a nasadil si klobouk.

„I vás zdravím, sire Felixi. Nemohl jsem se vás dočkat. Bez zakladatelů tu byla strašná nuda. Vidím, že na rozdíl od lady Elis přemýšlíte o mých slovech v písni a začíná vám to docházet. Musím vás však upozornit. Nespěchejte ale ani se nevzdávejte. Přijde období, kdy se s Elis nebudete často vídat. Musíte mít pořád víru a až nadejde čas, dokázat jí odpustit činy, kterých se dopustí. Vím, že jich bude velice litovat.“

„Dobrá, pokusím se vaší radou řídit.“

„Skvělé. Doufám, že mě co nejdříve přivoláte. Je toho spoustu, co si musíme říct. Teď ale CHIRIOS!“Zakřičel Moudrý klobouk a Harry následoval Ginny k Pobertům.

„Věděli jsme, že se dostanete sem.“usmál se Remus a James se Siriusem horlivě přikyvovali. Okolo sedící si je zvědavě pozorovali.

„Vážení, tohle jsou Casi a Seb Smithovi. Jsou z Floridy a do téhle koleje vážen patří protože…“začal Sirius, ale Remus, který viděl vykulené oči sourozenců, mu skočil do řeči.

„Protože to určil Moudrý klobouk a už ve vlaku byli moc hodní a přátelští.“ Všem bylo jasné, že tohle Sirius říct nechtěl, ale nevyptávali se.

„Casi, Sebe, dovolte mi, představit vám vaše nové spolužáky.“začal slavnostně James, ale Sirius mu do toho skočil.

„Jako první přichází na řadu Lilly Evansová. Zázračná dívka z mudlovské rodiny. Nejchytřejší a nejnadanější čarodějku na škole.“ukázal na červenající se dívku. Měla rudé, po pás dlouhé, lehce zvlněné vlasy, jemné rysy, opálenou pokožku, krásné, trochu větší, zelené oči.

„Další tu máme její nejlepší kamarádku, věčně usměvavou, vtipnou a, bohužel pro některé pány, již zadanou… Alici Estrestovou.“navázal James na Siriuse a hrál jeho hru. Harry se ušklíbl a pak mu padl pohled na malou, hubenou dívku. Měla krátké, černé, rozježené vlasy, modré oči a skoro elfské uši. Vypadala jako malý, kouzelný skřítek.

„Vedle ní pak sedí její přítel, Frank Longbotom. Je to machr přes bylinkářství a naopak strašný střevo na lektvary.“pokračoval zase Sirius a představil jim chlapce, který vypadal jako dvojče Nevilla.

„Mě a Siriuse znáte a to je všechno z nás lidí.“

„Ale rozhodně ne z ročníku.“

„Správně. Jsou tu dva strašlivě milí a hodní vlkodlaci. Dalo by se říct, že to jsou naši domácí mazlíčci. Remuse znáte a pak je tu Diana Eftelsteová.“ Doplňovali se vzájemně James se Siriusem a Harrymu s Ginny připomněli Freda a George. Podívali se na další dívku. Ta byla střední postavy, hubená, trochu pobledlá. Měla jantarové oči a pískové vlasy sahající někam po ramena. Mile se na ně usmála. To už ale James se Siriusem pokračovali.

„Dámy a pánové-“

„-nebo spíše dámo a pane-“

„-na řadu přichází pýcha naší koleje-“

„-Afrodité a Venuše Sterensovi-“

„-víly.“ Na to na ně zamávaly dvě naprosto stejné dívky. Obě měly krásné, stříbrné vlasy, které jim padaly až k bokům. Mrkaly na ně blankytně modrýma, uhrančivýma očima. Byly opravdu nádherné, ale Harry je jen sjel pohledem, přátelsky se na ně usmál a otočil se zpět na Siriuse s Jamesem. Ti se sice trochu zarazili nad jeho reakcí, protože každý kluk na ně zíral nejméně dvě minuty, ale pak zase pokračovali.

„Jako poslední tu je jediný elf v našem ročníku-“

„-a i o dva roky výš a níž žádný není, takže máme velikou poctu-“

„Legolan.“skočil jim do řeči vysoký kluk s dlouhými, blonďatými vlasy, bledě modrýma očima a ostře řezanými rysy.

„Jo. Legolan. Je to syn hlavy naší koleje, mistra Eldostra, který se prý znal se Zakladateli, takže je výborný v Dějinách. Hlavně co se doby zakladatelů týče. Legolane, asi budeš mít konkurenty. Co nám o sobě řekli, mají speciální zaměření na období založení Bradavic. Díky deníkům sourozencům z Chiriosu.“prohlásil James a ani nevěděl, co tím způsobil. Legolan věděl o době zakladatelů opravdu hodně a tak se teď zarazil.

„Ale ti přeci nezanech…“začal, ale když viděl vyděšené výrazy těch dvou, něco mu došlo a tak zmlknul.

„Jedeme dál?“zeptal se James a Sirius mu odpověděl: „Jasně. Ještě toho spoustu nevědí.“

„Takže. V našem ročníku se utvořilo hned několik skupinek. Ostatní jim začali nějak říkat a ta jména se ujala. Hodláme vám je všechny představit.“

„O nás-“

„-Pobertech-“

„-už víte. Další klučičí parta je Vyděděnci.“

„Ve skutečnosti to žádný vyděděnci nejsou. Bavíme se všichni se všema, ale tihle kluci jsou dva kluci ze všech kolejí-“

„-kromě Zmijozelu a kentaurů-“

„-kteří se spolu začali bavit. Je to jediná skupina, která si tak ve srandě začala říkat sama. Do téhle party od nás patří Legolan a Frank.“

„A pak už tu jsou jen dvě dívčí skupiny.“

„Jednak Bohyně,“

„kterým jsme tak začali říkat kvůli jménům-“

„-takže jistě tušíte, že jde o Af a Ven-“

„A pak tu máme Trojité E.“

„Evansová“

„Estrestová“

„Eftelsteová“

„Našli se už ve vlaku před prvním ročníkem a od té doby to jsou nerozlučné kamarádky-“

Pokračovali kluci, ale tentokrát jim do řeči skočil Legolan: „A taky to jsou pěkné konkurentky Pobertů. Vlastně to jsou jakoby Pobertové v sukni.“

„Správně. Ob den něco vyvedou.“

„Ten den, co mají vždy volno, dávají prostor Pobertům.“vysvětlovali na přeskáčku Frank s Legolanem.

„A na konci týdne potom ostatní lidi z koleje vyhodnotí, kdo ten týden vyhrál ve vtípcích. Občas se dohodnou na pauze, ale to vážně jen občas.“

„Profesoři z nich už šílí, stejně, jako ostatní studenti. Nám většinou nic nedělají.“

„Tak, jdeme dál.“skočil jim zase do řeči James a přebral slovo.

„Hrajete famfrpál?“

„Protože jestli jo, tak letos máme v týmu volné místo dvou střelců a jednoho brankáře.“

„Jo, hrajeme.“usmála se Ginny.

„Jak jinak. Kdyby ne, museli byste být z jiný planety nebo doby…“zamumlal Sirius. Harry i Ginny se rozesmáli. Ostatní na ně zmateně koukli. Remus se nadechl, že něco řekne, ale už k tomu neměl příležitost. Povstal totiž Brumbál a začal mluvit o základních pravidlech. Poté představil nového profesora obrany, nějakého Edwarda Browna, a pak už je poslal spát. Lilly hned spolu s Remusem odběhla pro prváky, aby je mohla odvést do společenské místnosti a Harryho a Ginny se ujali James se Siriusem. Šli pomalu, cestou jim ukazovali různé učebny, chodby a zkratky. Když konečně došli k obrazu, na kterém byla namalovaná lesní mýtina, na které se pásly jednorožci, a o strom se opíral elf, byli všichni čtyři pěkně unavení.

James řekl elfovi heslo, ten přikývl a obraz se odklopil. Ještě před tím však na chvíli zastavil pohledem na našich dvou hrdinech a vědoucně se na ně usmál. Poté už všichni čtyři prolezli portrétem do krásné společenské místnosti. Harry s Ginny vydechli úžasem. Vůbec nic se tam nezměnilo. Byla přesně taková, jakou ji před několika sty lety vystavěli. Strop i stěny byly bíle vymalovány, navíc přes stěny byly různé fialové ornamenty. Na podlaze ležel světle fialový koberec. Po celé místnosti byly rozmístěná bílá křesílka a gauče, u kterých byly bílé stolky. Celé spolčence vévodil velký mramorový krb. Po stranách byly poličky a skříňky, na kterých byla rádia, knížky a nějaké hry. Naproti vchodu byla dvě točitá schodiště. Jedno do dívčích a druhé do chlapeckých ložnic.

„Je to tu úžasné, ale myslím, že už půjdu spát. Jsem unavená.“řekla Ginny po chvíli, kdy se rozhlížela okolo sebe.

„Ano, myslím, že taky půjdu spát.“souhlasil Harry.

„Ok. Cassi, Lilly tě jistě dovede do ložnice, ŽE JO LILLY?“prohlásil James a poslední část zavolal přes celou místnost na dívku, sedící u krbu. Ta se otočila.

„Co si říkal?“zeptala se zmateně.

„Zavedeš Cassi do ložnice? Už je prý unavená.“usmál se na ni zářivě.

„Jistě. Pojď za mnou.“opětovala Lilly úsměv, vstala z křesla a vydala se ke dveřím. Ginny ji následovala až do nejvyššího patra.

„Každý rok se nám pokoje posouvají o patro výš, takže teď jsme úplně nahoře. Je tu nádherný výhled.“vysvětlovala zrzavá dívka své nové kamarádce. Poté se na ni zářivě usmála a otevřela poslední dveře. Ginny využila hodiny herectví a přes její tvář se rozlil výraz naprostého úžasu.

„Říká se, že máme nejluxusnější pokoje.“konstatovala jen tak mimochodem Lilly.

„Ano, o tom už jsem slyšela. Zakladatelé se prý dohodli, že své místnosti si ukážou teprve po dokončení, aby od sebe navzájem nemohli nic zkopírovat a jelikož sourozenci z Chiriosu byli zvyklí na pohodlí, rozhodli se ho dopřát i svým studentům.“přikývla Ginny a dál se rozhlížela po pokoji. Byla to pravda. Až po úplném dokončení se Zakladatelé navzájem pustili do svých království. Nebelvírská, Havraspárská a Mrzimorská kolej se od sebe zas tolik nelišili. Tedy až na barvy. Všechny tři koleje měli v pokoji postele, skříně a noční stolky. Ostatní si zařizovali sami studenti. K pokojím pak byl připojen ještě záchod. Mýt se museli chodit do umýváren. Havraspár měl navíc u společenské místnosti vlastní, menší knihovnu.

Zmijozel měl k pokojím přidané i koupelny, ale v porovnání s Chiriosem to nic nebylo.

Když jste vešli do Chirioské ložnice, uviděli jste stejnou výmalbu, jako ve společenské místnosti a i stejný koberec. Pokoj byl velice prostorný a umožňoval rozdělit jej na několik částí. V jednom rohu se tak nacházela studovna. Tam bylo různě daných šest psacích stolů a u stěny byla prázdná knihovna.

Druhá část byla na odpočinek. Byl zde krb, okolo kterého byl gauč a šest křesílek.

Dále pak bylo v zadní části naproti sobě u stěn šest postelí, u kterých byl vždy noční stolek a pár poliček.

V místnosti byly ještě další dvoje dveře. Do krásné, velké, bílo-fialové koupelny a do obrovské šatny. Bylo v ní šest šatních skříní, šest komod, věšáků a skříněk na spodní prádlo. Po té taky šest botníků. Navíc se přes celou jednu stěnu táhlo zrcadlo.

Když si Ginny vše dobře prohlédla, ukázala Lilly na jednu postel.

„Ta je tvoje. Dřív tady nebyla. Stejně jako tenhle stůl a tyhle skříně.“vždy ukázala rukou na zmíněnou věc.

„Také bych ti měla říct, že je zvykem dávat si všechny knihy sem, do společné knihovny. My si je pak můžeme půjčit, ale cizí kniha nesmí v našich rukou bez dovolení opustit pokoj. Tak je to začarované. Hodně to pomáhá…“ „Vytváří to důvěru a navíc se můžeme něco nového dozvědět. Já vím.“

„Přesně tak. A neboj se. Nikdo ti tu nic neukradne ani nezničí.“naposledy se usmála Lilly a zmizela za dveřmi, zpět do společenské místnosti.

Ginny jednou mávla hůlkou a všechny její věci se sami vybalily. Poté si vzala tílko a šortky na spaní a zapadla do koupelny. Tady se osprchovala, umyla si hlavu, vyčistila si zuby a šla spát. Ještě před tím si však nařídila tajného budíka na půl jednou, kdy se měla sejít s Harrym a s Moudrým kloboukem.

U kluků to probíhalo vcelku stejně.

Přesně o půl jedné se ve dvou sousedních ložnicích probudili dva studenti Chiriosu. Oba si vzali župany a potichu seběhli do společenky. Usmáli se na sebe a potichu se vydali pryč. Zamířili do sedmého patra- Přesněji do Komnaty nejvyšší potřeby.

Vešli do ní a objevili se v útulné místnosti se dvěma křesly u krbu. Naproti křeslům ležel na stoličce Moudrý klobouk.

„Á, už jste tady. Pojďte, pojďte.“popohnal je klobouk. „Máme mnoho práce. Musíme vymyslet, jak překonat ten problém s mladým Peterem ze Zmijozelu. Přiznávám, hned, jak jsem ho zařazoval, jsem věděl, že z nějakého důvodu to jednoho dne bude problém. Teď už vím proč.“

A tak začali. Seděli tam několik hodin a snažili se přijít na způsob, jak udělat z Petera strážce tajemství. O půl čtvrté to zabalili, s nulovým výsledkem. Nepozorovaně se dostali do postelí a vyčerpaně usnuli. O dvě a půl hodiny později však zase vstávali a mířili zpět na sedmé patro. Tentokrát za účelem své každodenní rozcvičky. V půl osmé se dostavili, již osprchovaní, do Velké síně. Tam jim mistr Eldostr, hlava jejich koleje a učitel obrany proti černé magii, rozdal rozvrhy. Oni dva je měli nejplnější z ročníku. Mistr se na ně udiveně podíval.

„Jste si jistí, že to zvládnete?“zeptal se.

„Samozřejmě, že ano, mistře. Jsme přeci potomci sourozenců z Chiriosu.“řekl Harry a při pohledu na to, jak to jejich nástupci dochází, se ušklíbl.

„V tom případě. Vítejte v naší koleji.“odvětil už v klidu elf, který samozřejmě věděl, že Felix a Elis neměli žádné potomky, ale že odcestovali časem, takže před ním musí sedět oni. Usmál se na ně a pokračoval dál.

„Vůbec se nezměnil.“zamumlala Ginny. Harry jen zamyšleně přikývl. Když dojedli, zamířili si do věže pro věci. Tam se sešli se zbytkem ročníku a tak společně zamířili na první hodinu tohoto roku, lektvary.

Ve sklepení už byl zbytek ročníku a čekalo se na Křiklana. Ten přišel se zvoněním a vpustil je do třídy. Pobertové, Trojité E a Harry s Ginny obsadili jeden stolek.

„Vítejte na první hodině Lektarů.“začal Křiklan úvodní řeč. „Letos budeme připravovat mnoho těžkých lektvarů, a proto od vás očekávám naprosté soustředění. Ne žádné skopičiny.“ Při těchto slovech mu zaletěl pohled k Pobertům a tak si všiml naší dvojice.

„Á, vidím, že tu máme nové tváře. Doufám, že jim všichni pomůžete dohnat případné rozdíly. Teď už se však pusťte do práce. Dnes budeme vařit Kostirost.“

A tak se začalo pracovat. Harrymmu i Ginny to přišlo strašně jednoduché a jelikož toto byl jeden z předmětů, kde se mohli vytáhnout a nehrát si na ňoumy, pracovali velice dobře. Hotové lektvary odevzdali Křiklanovi už půl hodiny před koncem hodiny. Ten na ně překvapeně zíral. To se ještě nikomu nepovedlo. Udělil jim dvacet bodů a spokojeně se přitom usmíval.

Poté následovalo Věštění z čísel s Remusem, oběd, Runy s Lilly a pak už měli volno. Tento den byl pohodový, protože nemuseli skrývat své znalosti. Nebo alespoň ne tolik, jako budou muset jinde a proto taky Chirios obohatili nejméně o padesát bodů. O ty následně při večeři přišli, protože dovnitř vběhl naštvaný Filch a na provázku za ním se vznášela paní Norissová, nafouknutá jako balonek. Samozřejmě za to mohli Pobertové a kromě stržení bodů si vysloužili i týdenní trest.

Ten den se rozhodli, dát si ještě oraz od úkolů a tak jen hráli šachy a jiné hry spolu s ostatními a ani v noci nešli do Komnaty. Prostě si užili prima první den…

                                              Předchozí | Další