3.kapitola- Naviděnou, dobrý den, ahoj

Byl tu den, kdy se měli Harry s Ginny dostat do další doby. Všech šest zakladatelů stálo před Chiriosem a loučili se.

„Jistě se ještě uvidíme. Ať už v obrazech, nebo nahoře, to je jedno. Zbraně, které jsme vám dali, použijte až v poslední válce.“řekla Rowena, oba objala a s úsměvem odstoupila.

„Buďte opatrní a děkuji, že jste mne naučili, že čistá krev není všechno. Na viděnou.“rozloučil se s nimi Salazar.

„Jsem pyšný, že někdo jako vy studoval v mé koleji. Přeji vám hodně štěstí a nezapomeňte si kvůli úkolu i užívat.“pravil Godrik.

„Vím, že se nevidíme naposledy, ale doufám, že naživo se uvidíme až za hodně, hodně dlouho, protože vám přeji dlouhý a krásný život. Nashledanou.“usmála se i Helga.

V tu chvíli se Harry s Ginny rozzářili a zmizeli dřív, než se stihli rozloučit oni.

Objevili se na stejném místě jako prvně.

„Jsem na vás moc pyšná.“ozval se za nimi hlas. Oba se otočili a uviděli přicházet dvě postavy. Harry si je prohlédla a pak si byl jistý.

„Mami? Tati?“

„Ano, jsme to my.“usmála se Lilly a pak svého syna objala společně s Jamesem. Ginny je s úsměvem pozorovala.

Po chvíli se od sebe odtáhli a James promluvil.

„Teď vás pošleme do doby Pobertů v sedmém ročníku. Už teď je tam mnoho změn, vy však musíte udělat ještě další. A to ochránit Siriuse a donutit Brumbála, aby malý Harry vyrůstal u svého kmotra. Vím, že Voldemort na nás zaútočí čtyři roky po ukončení studia, ale tak dlouho vy tam zůstat nemůžete. Proto budete jeden rok ve škole a poté vás přesuneme do doby, kdy se vaši rodiče začnou skovávat. Bude to těžký úkol, ale musíte vaše rodiče přesvědčit, aby se strážcem stal Peter. My totiž musíme zemřít Harry, protože jinak by se tohle nikdy nestalo a vy byste na ministerstvu zemřeli.“

„Jak James říkal, už se událo mnoho změn. Největší je rozdělení kolejí. To je pro vás také trochu problém. Lilly, James, Sirius a Remus jsou v Chiriosu, kdežto Peter ve Zmijozelu a Pobertové sice vznikli, ale jen ve třech.

Dále pak, jelikož Salazar nikdy nezaložil Tajemnou komnatu, Voldemort ji neměl možnost otevřít a tím pádem…“

„Nevyloučili Hagrida!“došlo Harrymu.

„Ano, přesně tak. Hagrid je vyučený kouzelník, ale i přes to pracuje v Bradavicích jako hajný, ale zároveň i jako profesor Péče o kouzelné tvory. Jemu taky jako jedinému můžete říct, kdo jste. Akorát mu neříkejte svá pravá jména, protože by se nejspíš neudržel a prozradil by vám něco ještě během doby, kdy o tomhle nic nevíte.“navázala Lilly.

„Také si dávejte pozor na Brumbála. Ten se nesmí nic dozvědět, protože i když je to úžasný člověk, nevíme, jak by zareagoval.

Teď už se však musíme rozloučit. Přesuneme vás na začátek června, když jsme byli v šestém ročníku, protože se toho zase musíte spoustu naučit.“pokračoval James.

„Hodně štěstí.“uslyšeli ještě Lillyin hlas, než se propadli do tmy.

Opět se objevili před branou do Chiriosu. Vypadal pořád stejně.

Vešli dovnitř a hned se před nimi objevili jejich dva skřítci.

„Sebastian s Casandrou jsou zpět!!“zvolala Mimi a hned je objala. Vypadalo to trochu komicky, protože je objímala v oblasti kolen, ale i tak to bylo krásné.

„Vítejte zpět. Puffy i Mimi jsou rádi, že vás zase vidí.“řekl nadšeně Puffy.

„Ahoj. Taky vás rádi vidíme, i když my vás viděli naposledy asi před hodinou.“usmála se Ginny.

„Přesně tak. Jen by mě zajímalo, jak to, že jste stále naživu? Vždyť je to přes tisíc let.“zajímal se Harry.

„Sir James Puffy a Mimi začaroval. Budou žít tak dlouho jako vy. Prý jste si je hodně oblíbili. A tak Puffy a Mimi po celé roky pečovali o zámek, netrpělivě čekali, až se vrátíte a přitom nezestárli ani o rok.“pravila pyšně Mimi.

„Tak to je skvělé.“zaradovala se Ginny.

„A jak že jste to říkali, že se jmenujeme?“zeptal se Harry.

„Casandra a Sebastian Elendertovi. Prý se vše dočtete v dopise v Hlavní knihovně, ale předtím vám musí Puffy s Mimi ukázat pár věcí.“odpověděl Puffy a už cupital pryč. Mimi se k němu připojila a Ginny s Harrym je následovali. Nejprve je zavedli do Hlavní knihovny, která byla asi šestkrát větší, než jak si ji pamatovali a přibylo do ní šest obrazů. Samozřejmě to byly obrazy zakladatelů. Hned jak vešli, se s nimi bouřlivě přivítali a Godrik prohlásil: „No páni. Vy vypadáte.“ A opravdu, když se na sebe podívali, neviděli Elis a Felixe, ale dívku a chlapce, kteří měli sice stejné vlasy, ale byli o hodně opálenější a oba měli čokoládové oči. Vypadali úžasně.

„No pane jo.“ujelo Harrymu při pohledu na Ginny. Ta mírně zčervenala. Aby to zamaskovala, ještě jednou se pořádně rozhlédla po místnosti a uviděla na stole ležet obálku a tak ji rozdělala a začala nahlas číst:

Harry, Ginny,

Nebo bych možná měl říct Sebastiane a Casandro. To je jedno. Hlavní je, že se jmenujete Sebastian a Casandra Elendertovi a narodili jste se na Floridě. Do teď jste měli domácího učitele, ale vždy jste chtěli do Bradavic. Teď vám bylo sedmnáct a rodiče vám to dovolili. Jelikož ale nechtěli měnit zaměstnání, poslali vás do rodinného sídla, které zdědil váš otec, protože je to dědic obou sourozenců z Chiriosu, jen s vaší vychovatelkou, trenérem a učitelkou magie.

NKÚ máte oba u sebe v pokoji. Přihláška už je poslaná, Brumbál vás přijal. Během prázdnin by vám měly přijít dopisy.

Nezapomeňte na svůj úkol a také na to, že v boji jste nejsilnější společně. Sami jste sice mocní, ale jste moc zranitelní.

James Potter

Když dočetla, nadšeně se podívala na Harryho a ten se usmál: „Jsem zvědavý na naše NKÚ. Jdeme se podívat?“zeptal se, a když přikývla, vydali se do jejich pokojů. Ginny vešla do toho svého a hned si všimla dopisu, který ležel na stole. Nedočkavě ho otevřela.

                VÝSLEDKY ZKOUŠEK NÁLEŽITÉ KOUZELNICKÉ ÚROVNĚ

                          Dostatečné:

                          Výborné (V)

                         Nad očekávání (N)

                          Přijatelné (P)

                         Nedostatečné:

                           Mizerné (M)

                           Hrozné (H)

                           Troll (T)            

Casandra Elisabeth Elendertová prospěla následovně:

Astronomie                      V

Bylinkářství                    P

Lektvary                        V

Runy                            V

Věštění z čísel                 N

OPČM                            N

Kouzelní tvorové                V

Přeměňování                     N

Kouzelné formule                N

Dějiny čar a kouzel             V*

Věštění                         M

*Zvláštní zaměření a neobyčejné vědomosti o době Zakladatelů Bradavic.

Tyto výsledky uschovejte a v případě potřeby předložte.

Už chtěla jít ven, když zavadila pohledem o zrcadlo a uvědomila si, že je pořád ve středověkých šatech. Proto zamířila do šatny, kde, jak doufala, objevila normální oblečení. Vzala na sebe bílou sukni a fialové tílko. Pak popadla své výsledky a zamířila ven. Cestou zavadila pohledem o její bílo-fialové šaty, které vyseli na jedné stěně.

Zrovna, když vyšla z pokoje, otevřely se dveře a v nich stál Harry v bílých kalhotách a fialovém triku.

„Tak jak?“zeptal se zvědavě.

„Tady máš. Ukaž svoje.“podala mu Ginny své výsledky a ty jeho si vzala.

Po chvíli zaraženě vzhlédla.

„Máme sejné výsledky. Nebude to trochu divné?“zeptala se Harryho.

„Ne. Jsme sourozenci, co jsem koukal, tak i dvojčata a měli jsme stejného učitele. To se dá vysvětlit snadno. Ale štve mě, že z OPČM máme N.“usmál se a vydal se dolů, do jídelny, kde se měla podávat večeře, po které byli ohlášeni jejich učitelé. Jídlo bylo jako vždy výtečné a tak se po večeři odebrali do salonku. Posadili se na gauč a čekali. Po chvilce se objevil Puffy.

„Vaši učitelé už jsou tady. Může je Puffy přivést?“

„Jistě že ano.“usmál se Harry. S tím se otevřely dveře a v nich stáli…

„Is, Nicku, Angi!“vykřikla Ginny a běžela je obejmout.

„Taky vás rádi vidíme.“zašklebil se Nikolas, když je Ginny pustila.

„Co tady děláte? Jak to, že…“

„Lilly s Jamesem nepovažovali za nutné, aby o vás věděl ještě někdo a tak nás hned, co jsme s vámi skončili, poslali do téhle doby, abychom se mohli naučit to, co teď budeme učit vás. Tedy, spíš se to musela naučit Angela, protože já i Bella se nic učit nemusíme, protože Isa vás nebude nic učit a já vám zvládnu dát do těla kdykoliv. Zato Angela se musela naučit moderní zvyky a nové jazyky.“

„Správně. Teď máme dva měsíce na to, abyste se naučili mluvit německy a rusky a hrát na kytaru a housle. Také jsme minule zanedbali tance, tak se na ně také podíváme. A Nikolas s vámi ještě zkusí boj na blízko. Takže rozvrh bude následující.

Vstávat budete v šest hodin. Dvě hodiny budete mít s Nikem rozcvičku, pak máte půl hodiny na snídani a vysprchování. V půl deváté vás budu čekat já, budeme mít tance až do půl dvanácté. Pak máte hodinu oběd a následují dvě hodiny jazyky. Do půl šesté budete mít bojová umění. No a do půl omé budete mít hru na nástroje. Pak máte volno. Chápeme všichni?“vysvětlila program následujících dní Angela, a když všichni přikývli, rozešli se do svých pokojů.

Následující dav měsíce uběhli jako voda. Po jejich uplynutí uměli Harry a Ginny krásně tančit. Jak klasické tance, tak modernu. Kdyby chtěli, mohli by v nich soutěžit. I hru na kytaru a na housle úžasně ovládali a ruštinou i němčinou mluvili naprosto plynule. Nick si je pochvaloval, protože boj nablízko jim šel stejně dobře jako boj se zbraní. Občas, když jim skončila výuka, jeli se s Bellou projet po pozemcích a tak zjistili, že na vzdálenějším konci pozemků vyrostlo menší famfrpálové hřiště, z čehož měli oba obrovskou radost. Vedle hřiště byla postavená menší budova na košťata, kde bylo asi čtrnáct nejmodernějších košťat téhle doby a pak dalších čtrnáct Kulových Blesků.

Byla neděle a jejich učitelé jim dali na dnešek volno a tak se domluvili, že si půjdou zahrát famfrpál. Dva na dva. Nic s Ginny a Bella s Harrym. Angela neměla famrpál ráda, ale slíbila, že jim bude soudcovat. Hráli celý den jen s přestávkou na jídlo. Až k večeru se dospělí zvedli a odešli, protože už je to přestalo bavit a tak začali Harry s Ginny závodit. Harry musel uznat, že Ginny je vážně dobrá. Teď, když měla stejné koště, dělalo Harrymu opravdu velké problémy ji předhonit.

Po dvou hodinách se dohodli na remíze, protože opravdu jednou vyhrál jeden a podruhé druhý. Ginny požádala Harryho, jestli by neuklidil její koště a poté i jejího koně, na kterém sem přijela, protože už by se chtěla jít vysprchovat. Harry přikývl a tak mu vrazila Blesk do ruky, vyšvihla se na svou klisnu a zamířila ke stájím. Tam seskočila a rozeběhla se do svého pokoje, kde se rychle osprchovala a už upalovala do jídelny.

Harry oproti ní nejprve uklidil košťata, poté dojel na svém koni ke stájím, kde ho vysušil, vyhřebelcoval a dal mu čerstvou vodu. Poté to zopakoval i u Ginniný klisny. Teprve pak se zamířil osprchovat a převléknout. Když konečně dorazil do jídelny, nestačil se divit. Přes celou místnost se táhl transparent, na kterém stálo: „VŠECHNO NEJLEPŠÍ K NAROZENINÁM HARRY!!!“ Pod ním stáli Isa, Angi, Nick, Mimi a Puffy a křičeli stejná slova, jako byla na transparentu. Pak se k němu přihnala Ginny a znovu mu popřála, stejně, jako následně i ostatní. Od každého pak dostal nějaký krásný dárek.

Od Ginny dostal přívěšek ve tvaru vlka na stříbrném řetízku. Od Nica, Belly a Agely dostal krásný společenský hábit a od Mimy a Puffyho dort ve tvaru Chirioského erbu (fialový netopýr v bílém poli). Také dostal od všech dohromady zlaté hodinky, se slovy, že je dostává každý kouzelník, který dovrší plnoletosti. Zbytek večera proběhl v naprosté pohodičce a zakončil ho Nick slovy: „Tak a teď jsme tu jen na ozdobu.“všichni rozesmáli a rozešli se do svých ložnic.

 A čas šel dál. Šestnáctého srpna čekal Ginny stejný osud jako předtím Harryho s tím rozdílem, že místo přívěšku vlka dostala náramek, na kterém bylo pět přívěšků ve tvaru pěti zvířat. Těch, ve která se přeměňovala. Místo slavnostního hábitu dostala krásné šaty a nedostala hodinky, protože jí bylo teprve šestnáct. Týden před začátkem školy jim přišly dopisy. Kromě úvodního dopisu, seznamu učebnic a jízdenky tam byl i list s prosbou, aby se i se svými učiteli dostavili jednatřicátého srpna do ředitelny v Bradavicích.

Proto se museli co nejdříve vydat na Příčnou ulici. Jelikož neměli co dělat, rozhodli se, že tam vyrazí další den ráno. A jelikož Nick prohlásil, že on tam rozhodně být nemusí, šel Harry v obležení tří dam.

Jen co vypadli v Děravém kotli z krbu po cestě Letaxem, začala je Angela hned všechny očišťovat. Když už byli naprosto čistí, ještě jednou je zkontrolovala a poté už se vydali vstříc nákupům.

„Myschlím, šše nejprrrrve půjdeme prrro nové obleššení. To co nossíte ušš je strrraššné.“prohlásila Angela se silným francouzským přízvukem. Harry se ušklíbl. Angela milovala divadlo, a tak, když dostala za úkol dělat vychovatelku, zhostila se toho opravdu… velkolepě. Všichni ostatní jen přikývli a zamířili k madam Malkinové. Když vešli, hned se k nim madam přihnala a ptala se, co potřebují.

„Tak, jednak chábity do Brrradaviss prrro oba s toho nejlepšššího materrriálu a pak také nějaké nové oblešššení. Musssíte ussnat, šše tochle ušš vypadá pršíššerrrně.“usmála se mile Angela. Rodinka, která tam v tu chvíli byla, na ně zůstala zírat s pusou dokořán. ,Vypadá příšerně? Vždyť je úžasné…´pomysleli si všichni. Madam zatím odběhla dozadu a zavolala svou pomocnici, aby se postarala o tu rodinu, že ona musí obsloužit někoho jiného. Pak se jim začala plně věnovat.

Hábity dostali z krásného, jemného a příjemného materiálu a kupu oblečení jim dala Angela udělat bílé nebo fialové.

Poté zašli ke Krucánkům a Kaňourům, kde tentokrát mluvila Bella a pak nakoupili spoustu věcí. James a Sirius, kteří se několikrát ocitli v jejich blízkosti (pokud jste to nepochopili, tak ta rodina u madam Malkinové byli Potterovi se Siriusem) se začali obávat, že k nim na školu přestupují dva neobyčejně nafoukaní lidé. A co bylo nejhorší, podle knih půjdou i k nim do ročníku.

Potterovi však nebyli jediní, které na Příčné potkali. Když už chtěly Angela a Isabella odejít, Ginny s Harrym jim v tom zabránili a v tu chvíli se na doslech objevil Remus.

„Madame, chtěli bychom ještě do zbrojnice. Potřebujeme doplnit zásoby šípů a Sandy jsem včera trochu zničil meč.“řekl Harry a Ginny se napružila.

„Tos byl ty? A já si celý den myslela, že už sem tak blbá, že jsem ho nechala ve stájích, kde mi ho rozšlápli koně.“

„Casssandrrro! Jak to mluvíte, sslova jako blbá, pitomá, nebo podobná u vásss ušš víss nechsi sslyššet, jassné?“

„Ano, madame.“zamumlala Ginny a protočila oči.

„A půjdeme tedy prosím do té zbrojnice?“zeptal se znovu Harry.

„Ano, půjdeme. Nikolas mi říkal, že tam musíte. Děkuji za připomenutí, Sebastiane.“promluvila Isa a usmála se. Angela si pro sebe začala mumlat.

„Chonit sse po possemssích sse sbrrraní. Taková chlouposst. Jediné, sso mussíte, a sso uděláte je, šše sse dáte osstrššíhat.“

„Ale madame, mě se to takhle líbí. A Sandy taky, že ano?“začal se Harry bránit.

„Jistě madame, takhle vypadá velice dobře. Navíc, když ho teď ostříháte, nechá si ty vlasy stejně zase narůst.“přidala se Ginny.

„Vy bysste potrššebovala sassstrrššihnout koneššky a skrrátit ofinu, tak sse mos neosývejte, Cassandrro.“umlčela jí Angela. Ginny raději, spolu s Harrym, rychle zapadla do zbrojnice. Tam se rozhlédli a na tváři se jim rozlil úsměv.

„No páni…“zamumlal Harry.

„Myslím, že tady ti nebude dělat problém, vybrat si nějaký meč, co?“zeptal se pak Ginny s úšklebkem při pohledu na množství různých mečů.

„Ano, bude to problém. Jistě se nebudu moci rozhodnout.“odvětila s úsměvem a pak se každý rozešel jiným směrem.

Když o hodinu a půl později z obchodu odcházeli, nenesla si Ginny jeden meč, ale hned tři, spolu s novým lukem a krásnou sadou šípů. Harry také neodcházel s hromadou šípů, ale i s novou sadou vrhacích dýk, vrhacími hvězdicemi a ani on neodolal a koupil si nový meč. Angela s Bellou nad nimi jen kroutili hlavou.

„Nechápu, co na těch zbraních vidíte. Kdybyste se raději věnovali studiu.“řekla Isa. Poté se už chtěli domů přemístit opravdu všichni, když se tam najednou objevila skupina Smrtijedů.

„Ale ne. Já doufala, že je dlouho neuvidím.“zasténala Ginny.

„No, nesplnilo se to. Rychle. Musíme jít.“řekla Bella a společně s Angelou je přemístila pryč, do sídla. Tam rychle zavolali Nicka, kouzlem se převlékli a přemístili se zpět na Příčnou.

***

V jednom pokoji spokojeně spali dva chlapci. To však nemělo mít dlouhého trvaní. O chvilinku později tam vešla mile vypadající žena a oba je probudila.

„Vstávejte!! Hned! Za hodinu odcházíme na Příčnou nakupovat, tak ať jste nachystaní. Dole máte snídani.“

Jeden chlapec jen zasténal a přetáhl přes sebe peřinu, ten druhý se však pomalu posadil, na nočním stolku nahmatal brýle, které si pak nasadil, vstal a zamířil do koupelny, kde provedl ranní hygienu, pokusil se učesat si své černé, neposedné vlasy a zamířil zpět do pokoje. Tam se oblékl do černých kalhot, bílého trička a černé košile s krátkým rukávem, kterou nechal rozepnutou. Poté se podíval na svého kamaráda.

„Siriusi, vstávej!! Dělej. Nenuť mě použít drastičtějších způsobů.“vyhrožoval. Chlapec v posteli se však jen přetočil na druhou stranu a spal dál.

„No, jak chceš. Řekl sis o to sám.“s tím vzal svou hůlku, zamířil a řekl inkantaci.

„Kterej blbeeeeeec!?!?!?!!“zakřičel Sirius. Rozhlédl se a znovu zařval: „Jamesi!!“ Chtěl se na něj vrhnout, jenže ten nečekal a už se hnal do kuchyně. Po chvíli tam dorazil i Sirius, už oblečený a učesaný.

Rychle se najedli a poté se i s Jamesovími rodiči přemístili Letaxem do Děravého kotle. Nejprve zamířili pro hábity, protože jak James, tak i Sirius se o něco vytáhli, takže jim byly všechny hábity malé. Madam Malkinová zrovna špendlila látku na Jamesovi, když se otevřely dveře a do obchodu vstoupila čtveřice lidí. Dvě ženy, jedna dívka a jeden chlapec.

První žena byla vysoká, štíhlá a podle Siriuse vyvinutá na těch správných místech. Měla dlouhé, blonďaté, lehce zvlněné vlasy, pomněnkové oči a jemné rysy ve tváři. Vypadala krásně, avšak tvářila se velice povýšeně. Na sobě měla bílou dlouhou sukni a fialové triko s dlouhým rukávem, což bylo na tuto letní dobu dost neobvyklé.

Druhá žena byla její opak. Menší postava, Sirius ji ohodnotil jako průměrnou. Hnědé, na krátko ostříhané, rozježené vlasy, brčálové oči se smály a měla přívětivý úsměv. Na sobě měla fialové tříčtvrťáky a pruhované, bílo-fialové tričko s krátkým rukávem.

Dívka, která vešla za ní, byla krásná. Středně vysoká, opálená, vlasy po pas dlouhé a uhlově černé. Když na ně však dopadlo sluneční světlo, leskly se fialovou a modrou barvou. Tvář by byla jistě půvabná, kdyby nebyla zkřivená otrávením a její čokoládové oči byly naprosto nečitelné. Ona byla oblečené do fialové minisukně a bílého tílka. Na rukách měla fialové, síťované návleky.

Chlapec za ní byl asi o hlavu vyšší než ona, ale jinak jí byl velice podobný, takže to kluci odhadli na to, že jsou sourozenci. Měl naprosto stejnou barvu vlasů, které měl svázané do gumičky, a padaly mu k ramenům. Pod fialovou košilí se mu rýsovaly svaly a obličej měl stejně otrávený, jako jeho sestra. A i jeho čokoládové oči byly bez pocitu. Měl oblečené bílé džíny, fialové tílko a přes něj bílou košili. Hned jak si jich všimla madam Malkinová se k nim přihnala a začala se vyptávat, co si budou přát. Jejich oblečení totiž vypadalo velice luxusně a tak tušila velice dobrý obchod. Blondýna hned začala mluvit velice silným francouzským přízvukem: „Tak, jednak chábity do Brrradaviss prrro oba s toho nejlepšššího materrriálu a pak také nějaké nové oblešššení. Musssíte ussnat, šše tochle ušš vypadá pršíššerrrně.“ Poté se, k překvapení všech přítomných v obchodě mile usmála.

Potterovi se Siriusem na ni zůstali zírat s pusou dokořán. ‚Vypadá příšerně? Vždyť je úžasné…‘ mysleli si. Madam Malkinová odběhla dozadu a po chvíli se vrátila i se svojí pomocnicí, která se začala věnovat Jamesovi a madam se tak mohla točit okolo té skupiny.

Hned, jak byly hábity na Jamese ušity, Potterovi zaplatili a odešli.

Na ulici se zamyšleně ozval pan Potter: „To museli být Elendertovi. Říkal mi o nich Brumbál. Přistěhovali se sem z Floridy a nastupují do sedmého ročníku.“

„Jaks je poznal?“zajímal se James.

„Podle barev jejich oblečení. Prý to jsou dědicové sourozenců z Chiriosu a obě děti i s jejich doprovodem na sobě měli…“ „bílo-fialové oblečení. Barvy Chiriosu.“dořekl za něj Sirius s pochopením. Pak už nikdo nic neřekl a v tichosti zamířili pro knihy. I tady na ně měli štěstí. James si zrovna vybíral nějaké knihy o famfrpálu, když vešli do knihkupectví. Hned u dveří se rozdělili. Chlapec s dívkou šli do oblasti historie a jejich doprovod zatím vybíral knihy, které předtím kupovali i Sirius s Jamesem, takže jistě pro děcka do školy. Potterovi je se zájmem sledovali. Hlavně sourozence. V historické části si vybrali několik knih, které, jak později zjistili, byli o Bradavicích a také pár knih s legendami. Chlapec všechno pomocí hůlky dopravil na pult, kde kývl na tu brunetu a ta všechno zaplatila. Poté odešli. Dívka ani chlapec zase ani jedinkrát nepromluvili. Obešli si ještě několik obchodů a ještě párkrát je potkali. Sirius i James začali mít pocit, že ty dva musejí být pěkně nafoukaní. Když měli všechno, zamířili k Florianovi, kde se měli sejít s Remusem, jejich přítelem, posledním Pobertou.

Čekali celkem dlouho, ale poté přišel. To bylo vítání. Když se znovu usadili, jejich rodiče se vzdálili s tím, že si musí ještě něco zařídit, pověděli Remusovi o těch dvou.

„Dvě ženy, jedna dívka a jeden kluk říkáte? A celí ve fialovo-bílém? Ty jsem také potkal, ale nepřišli mi nijak namyšlení.“

„Cože? A kdy jsi je potkal?“

„Stáli před zbrojnicí. Asi před půl hodinou.  Jejich vychovatelka už chtěla jít, ale oni jí chtěli zajít ještě do té zbrojnice, před kterou stáli. Druhá žena se jich zastala, že jí nějaký Nik zmiňoval, že tam mají zajít. Na to se ta blondýna začala přít s chlapcem, mimochodem, nejspíš se jmenuje Sebastian, že má už moc dlouhé vlasy a že se nechá ostříhat. Když se bránil a přizval na pomoc sestru, asi Casandru, pustila se i do ní, že má strašné konečky a ofinu. Přišli mi celkem legrační. Rozhodně ne nafoukaní. Oba dva mluvili naprosto normálně.“vyprávěl jim zase Remus své zážitky se sourozenci.

„No, uvidíme. Poznáme je prvního září. To ostatně není za dlouho.“zakončil tuto debatu James a dál si povídali o tom, co zažili přes prázdniny.

Asi hodinu na to zaplatili, zvedli se a chtěli jít domů, protože Remus měl být na zbytek prázdnin u Potterových, když se ozval zvuk od mnohonásobného přemístění a na Příčné ulici se objevili Smrtijedi. Pobertové nezaváhali ani minutu a rozeběhli se k nim, pomoci několika odvážlivcům, kteří s nimi už začali bojovat. Zrovna probíhali kolem zbrojnice, když uviděli, jak mizí čtyři postavy v bílo-fialové.

„No nevím, jestli nafoukaní, ale zbabělí určitě.“zakřičel Sirius. Poté se už pustili do boje. Najednou se zablesklo a uprostřed ulice se objevilo pět postav v bílých hábitech, na kterých byl nakreslen fialový netopýr. Znak Chiriosu. Dva z nich mávli rukou a začal foukat vítr a z oblohy, která se najednou zatáhla, se spustil déšť. Ten začal hasit požár, založený Smrtijedy. Pak se všech pět pustilo do Smrtijedů. Ti se ani nestačili vzpamatovat a už byli bez hůlek a spoutáni na zemi. Všichni na to koukali s otevřenou pusou. V tu chvíli se tam přemístil Fénixův řád. Když spatřili, že tu nemají žádnou práci, překvapeně se zastavili. Po chvíli k nim přistoupil Brumbál.

„Promiňte, ale kdo jste?“zeptal se zdvořile.

„Cožpak to nevidíte, Brumbále?“podivila se jedna postava ženským hlasem.

„Jsme vaši přátelé, posláni sourozenci z Chiriosu.“navázala další žena.

„Ne, opravdu nejsme jejich dědicové. Ti by něco takového nezvládli. I když mají vlastnosti sourozenců, mocí jsou to průměrní, možná až podprůměrní kouzelníci.“zamítl hned otázku, kterou chtěl Brumbál položit. Ostatní postavy se uchechtly.

„Teď, když nás omluvíte, musíme jít. Jistě se ještě někdy potkáme.“s tím se znovu zablesklo a všechny postavy zmizely.

***

Objevili se ve Vstupní hale a hned, jak si sundali kápě, se rozesmáli.

„Jo tak průměrní až podprůměrní kouzelníci?“zeptala se Ginny.

„Samozřejmě. Bude sranda ze sebe ve škole dělat nešiky. Navíc to bude dokonalé krytí, protože kdybychom ve škole nějak excelovali, hned by všem došlo, kdo jsou ti záhadní kouzelníci.“vysvětlil Harry s pokrčením ramen. To mu všichni odsouhlasili a tak už to nechali být.

Třicátý první srpen přišel až neočekávaně rychle. V osm hodin ráno se všichni přepravili Letaxem do ředitelny Bradavic. Tam už na ně Brumbál netrpělivě čekal. Byl zvědaví, jak vypadají potomci Felixe a Elis a také jestli to přeci jen nejsou ti záhadní. Hned jak se všichni vzpřímeně postavili před krbem, usmál se na ně a pravil.

„Vítejte! Velice mě těší. Mé jméno je Albus Brumbál. Jsem ředitelem této školy.“

„Velisse mě těšší. Já jssem Andžžela Desssferrrilo, jssem vychovatelka, těchto dvou. Jmenují sse Cassanrra a Ssebasstian Elendertovi.“

„Já jsem Isabella McStateová a doteď jsem je učila kouzlit.“

„No, a já jsem Nikolas Februas. Jejich trenér.“ Brumbál přikývl.

„Tak, proč jsem si vás pozval už dnes. Nejprve s vámi musím projednat cestu. Myslím, že nejlepší bude, když pojedete normálně vlakem s ostatními studenty. Pak si můžete vybrat. Buď pojedete s prvňáčky po jezeře, nebo se staršími studenty kočáry.“

„Myslím, že lepší bude, když pojedou kočáry. Sebastian se totiž bojí vody.“prohlásil Nikolas. Brumbál na ně udiveně pohlédl. Harry mu naprosto vážně přikývl.

„Jako malý jsem se málem utopil a od té doby nemůže vodu vidět jinde než ve sprše. Raději se ani nekoupu ve vaně.“

„Dobrá, to máme vyřešené. Teď předměty, které chcete studovat. Mohu vidět vaše NKÚ?“zeptal se Brumbál. Oba mu je ukázali.

„Pokud mohu, tak bych chtěla, aby pokračovali ve všem, v čem budou moci. I když jim moc nejde praxe, na teorii jsou vážně výborní a rádi se učí.“prohlásila tentokrát Bella.

Brumbál si přečetl jejich výsledky a pak se usmál.

„Dobrá, takže chcete pokračovat ve všem, kromě Věštění.“

„Přesně tak, pane.“usmála se Ginny.

„V tom nevidím problém. Teď, pokud byste byli tak laskaví a nechali mě tu samotný s vašimi učiteli. Můžete si třeba projít hrad, abyste se tu zítra lépe vyznali.“navrhl jim Brumbál a tak se Harry s Ginny zvedli a odešli. Zamířili rovnou k Hagridovi, protože s ním ještě nemluvili.

Zabouchali na dveře a ty se po chvíli otevřeli.

„A vy ste který?“zeptal se jich poloobr.

„Já jsem Sebastian a tohle je moje sestra Casandra. Nastupujeme do sedmého ročníku. Chtěli bychom si s vámi promluvit.“řekl Harry a přišlo mu strašný, že Hagridovi vykal.

„No tak poďte dál.“ Usadil je za stůl a dal vařit vodu na čaj.

„Tak spuste.“ Vyzval je, když se usadili.

A tak začali, Vyprávěli mu všechno potom, co zemřeli. Nic z jejich prvního života, podle čeho by je pak mohl poznat. Řekli mu, jak vybudovali lepší Bradavice, Salazarovi dokázali, že krev není to nejdůležitější, dostali se do téhle doby, bojovali na Příčné. Prostě všechno.

Aby jim uvěřil, ukázali mu svou moc a také přeměnu do všech pěti zvířat, protože, jak si přečetli, jediný, kdo měl pět podob, byli oni. Sourozenci z Chiriosu. A Hagrid jim uvěřil. Slíbil, že to nikomu neřekne. I když mu věřili, znali ho a tak si to pro jistotu pojistili jedním kouzlem, které mu o tom zabraňovalo mluvit s kýmkoliv jiným než s nimi. Pak už se rozloučili a zamířili zpět do ředitelny, kde, jak doufali, už skončili. Letaxem se přenesli domů a tam se rozhodli, že se nejprve půjdou proletět na hipogryfech a poté si zahrají famfrpál. Mimi a Puffy jim zatím zabalil věci do školy.

Dalšího dne se probudili celkem pozdě na jejich poměry. Vstali až v osm hodin (blázni), nasnídali se a ještě se šli rozloučit se svými zvířaty do stájí. Když skončili, bylo půl jedenácté, a proto se vrátili zpět do zámku. Tam už ve vstupní hale čekali Nick, Angela, Isa, Mimi, Puffy a jejich kufry.

„Mějte se tam fajn, nezlobte a hlavně trénujte, ať nevypadnete z kondice.“usmál se na ně Nikolas.

„Tak si to tam užijte, neučte se a dávejte na sebe pozor.“přidala se i Bella a oba je objala.

Poté se jich chytila Angela a přemístila je přímo na nástupiště 9¾. Harry vzal oba kufry, svůj i Ginnin a uložil je do jednoho prázdného kupé na konci vlaku. Pak se vrátil ven. Tam ho Angela začala, jako správná vychovatelka, upravovat.

„Ssebassstiane, nemochl jssste ssi vssít něsso ssluššnějššího na ssebe? Ta koššile je prššíššrrrná.“nadávala Angela zrovna, když přepážkou prošli tři kluci. Ti se při pohledu na ně zastavili a se zájmem je sledovali, stejně jako několik dalších lidí okolo.

„Ale madame, ta košile je hezká. Odsouhlasila mi ji Sandy, Isa i Mimi.“

„To ssnamená, šše ani jédna nemá dobrrý vchuss. A poššítejte sss tím, šše o Vánošních prrássninách půjdou ty vlassy dolů.“pokračovala Angy dál a Harry trpěl. Ginny se naopak skvěle bavila, společně s čím dál větším počtem lidí kolem nich. Harry si byl obecenstva vědom a rozhodl se je trochu pobavit. Navíc byl zvědaví, jak na to Angela zareaguje.

„Jasně madame. Pokud dovolíte, za chvíli odjíždí vlak a já i Sandy bysme na něm myslim měli bejt, takže už fakt musíme klusat. Zatím zdarec.“řekl rozpustile, popadl Ginny za ruku a už jí táhnul k vlaku. Angela, která se v duchu smála a obdivovala Harryho ze jeho výkon, je však zastavila.

„Ssebasstiane!! Jak to mluvítche?!?!!!“rozkřikla se po celém nástupišti, čímž na ně přitáhla pozornost i těch pár posledních, který si jich do teď nevšímali.

Harry se pomalu otočil a s úsměvem pravil: „Omlouvám se madame. Chtěl jsem říct, že jelikož Spěšný vlak do Bradavic bude za chviličku objíždět, měli bychom já, i moje drahá sestra Cassandra nastoupit dovnitř, aby nám neujel. Na viděnou o Vánocích.“ S tím se uklonil a společně s Ginny, která pro větší legraci udělala pukrle, zalezl do vlaku dřív, než stihla Angela říct něco dalšího. Ta jen semkla rty a přemístila se na Chirios, kde se zhroutila v záchvatu smíchu. Poté vše řekla i Nickovi a Belle a tak se tam pak smáli všichni tři.

I na nástupišti se všichni smáli tomu, co tu ti tři předvedli. Remus se naklonil ke klukům.

„Vidíte? Tihle rozhodně nejsou nafoukaní. Ten kluk to udělal pro pobavení celého nástupiště.“ Siriusovi a Jamesovi nezbylo nic jiného, než přikývnout. Poté však už museli nastoupit do vlaku, protože Harry měl pravdu a vlak měl odjíždět za dvě minuty. Vyklonili se z okna a mávali panu a paní Potterovým a panu a paní Lupinovým. Když vlak odjel z nádraží, vydali se hledat volné kupé. Nikde žádné nemohli najít, až na konci vlaku uviděli za sklem tu povedenou dvojici, jak sedí sami v kupé. No sedí. To je trochu silné slovo. Oba leželi na sedačkách v záchvatu smíchu. Pak se dívka trochu uklidnila a řekla: „A poššítejte sss tím, šše o Vánošních prrássninách půjdou ty vlassy dolů.“

„Vy bysste potrššebovala sassstrrššihnout koneššky a skrrátit ofinu, tak sse mos neosývejte, Cassandrro.“vrátil jí Harry to, co jí řekla Angy na Příčné ulici. Na to se znovu zhroutili v záchvatu smíchu. Kluci se na sebe s úsměvem podívali a pak Remus otevřel dveře.

„Ahoj, je tu volno?“zeptal se.

Ginny i Harry se zasekli v půlce pohybu a jako by se zamysleli. Poté se Ginny otočila na svého „bratra“.

„Co myslíš Basi, co by řekla Madame?“

„Myslím, že něco ve smyslu: ‚Rrroschodně ne. Něchdo ss tak dlouhými a ss tak neuprrravenými vlasssy sss vámi ssedět nessmí.“napodobil Angelu Harry.

„V tom případě je mi líto…“otočila se Ginny na chlapce. Ti na ně překvapeně koukali. Předtím se jim zdáli v pohodě a teď se chovají tak…nafoukaně. Sirius významně kouknul po Remusovi.

„…že Madame zklameme.“dořekla Ginny po chvíli a i s Harrym se opět rozesmáli.

„Jasně že můžete. Tady volno je. Nebo tu vidíte ještě někoho jinýho? Já teda vidím jen vás tři, mě a tady jedu praštěnou puberťačku.“dodal Harry a Ginny po něm hodila knížku, která ležela vedle ní na sedačce, jenže Harry se jí vyhnul a tak kniha proletěla sklem a trefila Siriuse. Na to se nerozesmáli jen Harry s Ginny, ale i Remus s Jamesem a po chvíli i Sirius. Poté už si kluci posedali na sedačky a James je představil.

„Já jsem James Potter, tohle je Sirius Black a tohle je Remus Lupin.“

„Já jsem Casandra Elendertová, ale mám raději, když mi lidi říkají Casi (Kesí) a tohle je moje dvojče, Sebastian, ale pokud nechcete přijít k úrazu, říkejte mu Sebe, protože Sebastian mu říkají jen naši učitelé a on už je na to alergický.“

„Těší mě. A abyste si nemysleli. Já umím mluvit sám, jen tady ta na to někdy zapomíná.“řekl s úsměvem Harry.

„Hele, co je pravdy na tom, že jste dědicové sourozenců z Chiriosu?“zeptal se zvědavě Sirius.

„Jo, je to pravda. Babička byla dědička Elis a děda zase Felixe, takže náš táta zdědil oba dva.“usmál se Harry.

„Ale neděláme rodu čest. To alespoň říká táta. Nemáme moc velkou moc a čarování nám taky nejde zrovna snadno. Teorii zvládáme v pohodě, ale praxi jak je těžko.“vysvětlila zachmuřeně Ginny.

„Aha. Ale to nevadí. Teď vám to určitě pude líp. Když tak vám pomůže někdo ze spolužáků.“snažil se je povzbudit Remus.

„Taky doufám. Ale rozhodně si tím nehodlám dělat těžkou hlavu. Tenhle rok mám v plánu si užít, protože na tohle jsem se těšil už od desíti let.“zašklebil se Harry a když viděl jejich nechápavé obličeje, vysvětlil jim: „Táta nám slíbil, že sem budeme moci, až budeme plnoletí. A já i Sandy jsme si o Bradavicích zjistili všechno, co se dalo, četli jsme deníky Elis a Felixe a nemohli se dočkat, až poznáme naživo stavbu, co naši předkové vybudovali.“

„Budete koukat. Bradavice jsou úžasné.“řekl Sirius a Ginny přikývla.

„Víme. Už jsme tam včera byli dohodnout nějaké věci ohledně studia a seznámili jsme se s Brumbálem a s Hagridem.“

„Tak to jo. A teď nám povězte, co to je za ženskou, co s vámi byla na nástupišti.“

„To je naše vychovatelka, madame Angela. Pochází z Francie, což je slyšet a snaží se z nás udělat super slušný lidi. Někdy už mi pěkně leze krkem.“odpověděla Ginny.

„Jo, to věřím. Na Příčné jsme si o vás kvůli ní mysleli, že budete dost nafoukaní.“

„Na Příčné? My jsme se tam potkali? No jasně! Už si vzpomínám. U madam Malkinové. Tak to se nedivím, že jste si o nás mysleli jen to nejhorší. Madame je na oblečení strašná. Pořád máme nové. Naštěstí se k nám nemá jak dostat do Bradavic, protože to už bychom asi nepřežili. Ale povězte nám teď něco o sobě.“odvedl od nich řeč Harry.

                                                         Předchozí | Další