2.kapitola- Zakladatelé a Bradavice

Už uběhli čtyři měsíce od příchodu Harryho a Ginny do doby Zakladatelů a oba právě zakončili svůj výcvik.

Na koních jezdili, jako by se v sedle narodili, uměli hrát na loutnu, klavír a flétnu, uměli francouzsky, španělsky, italsky, portugalsky a latinsky. Pravidla etikety ovládali nazpaměť.

Zvládali šerm, lukostřelbu, ve které tedy spíše excelovala Ginny, a vrhání dýkou či nožem, což byla zase spíše Harryho parketa.

Zvládli zahrát cokoliv, co jim bylo řečeno a dokonce se sami ještě naučili plížení a využívání stínů.

Poslední měsíc cvičili různé odvětví magie. Nevedli si vůbec špatně.

Naučili se kouzlit neverbálně a bez hůlky všechny kouzla, své živly ovládali mrknutím oka, empatii či telepatii zvládali kdykoli použít nebo naopak zablokovat během vteřiny.

Oba měli pět zvířecích podob. Dvě stejné a tři jiné.

Oba se měnili ve vlky a fénixe. Harry se pak měnil v sokola, pantera a bílého tygra. Ginny zase v geparda, tygra sibiřského a orla.

Teď je čekal úkol nejtěžší. Najít Zakladatele a postavit Bradavice. Navíc, na tento úkol byli sami. Hned jak jim skončil výcvik, jejich učitelé odešli.

Právě nyní seděli v Hlavní knihovně a hledali v knížkách zmínku o tom, kde by mohl bydlet Salazar Zmijozel. Godrik Nebelvír jim byl hned jasný. Godrikův důl. Helga z Mrzimoru a Rowena z Havraspáru? Na mapě našli během chvilinky, kde leží údolí Mrzimor a kde hrad Havraspár. Jenže o Salazarovi nic nevěděli. Tedy, pokud se nepočítá, že pocházel z bažin, jenž těch je na Britských ostrovech spoustu. Alespoň v této době.

Hledali již týden a nic nemohli najít, když si Ginny něco uvědomila.

„Harry, Moudrý klobouk přece vždycky říkal, že Godrik a Salazar byli nejlepší přátelé. Třeba bude vědět, kde bydlí.“

„No jo. Myslím, že to je možné. Zítra se k němu tedy vypravíme.“přikývl Harry. Už chtěl odejít do pokoje, když se ještě zarazil.

„A řekl bych jim všechno. To, že jsme z budoucnosti, jaký máme úkol, no prostě všechno.“

„Souhlasím. Teď už bych ale šla spát, protože nás zítra čeká hodně práce. Musíme změnit budoucnost.“usmála se Ginny, zvedla se a s přáním dobré noci odešla do pokoje. Tam se omyla, lehla a hned usnula.

Harry následoval jejího příkladu a tak už za půl hodinky celý zámek spal.

Ráno se probudili jako normálně velice brzy.

U snídaně se po chvíli ozvala Ginny.

„Nejprve bych šla do Godrikova Dolu. Nevím proč, ale mám takový pocit, že tam musíme začít.“

„Vím, jak to myslíš. Také mám ten pocit.“přikývl Harry.

„Teď je půl sedmé. Vyrazil bych tak v osm, abychom tam nebyli moc brzy. To by bylo krajně neslušné.“dodal pak ještě. Ginny souhlasně přikývla. Dojedla a odešla s tím, že se musí připravit.

Harry ji za chvíli následoval.

Když se v osm sešli ve Vstupní hale, byli již vhodně oblečeni a připraveni začít se svým úkolem.

Ginny na sobě měla bílé šaty s modrým lemováním.

Harry k ní úžasně ladil. Měl na sobě bílé kalhoty, modrou košili, přes kterou se táhl bílý pás.

„Páni. Ladíme spolu a ani o tom nevíme.“usmála se Ginny.

„Felix a Elis už odcházejí? Ať se jim tedy daří.“objevila se u nich Mimi a pomohla oběma přidělat k ramenům pláště s kápí. Ginny tmavě modrý a Harrymu bílý.

„Děkuji Mimi. Nevím, kdy se vrátíme. Možná na oběd, možná na večeři, ale možná taky až zítra.“usmála se na ni Ginny.

„To nevadí. Mimi, Puffy a ostatní skřítci se přizpůsobí vašim potřebám.“usmála se Mimi a zmizela. Ginny podala ruku Harrymu a ten je přemístil pryč.

Objevili se před hradem, který stál na kopci a všichni jej mohli vidět na míle daleko.

„Tak tady bude později Godrikův důl.“řekla užasle Ginny.

„Víš, že to znamená, že tenhle hrad zboří? Je to divné. Nechápu, proč by to někdo dělal.“podivila se pak.

Harry však nereagoval. Rozhlížel se po krajině.

„Tady budou později bydlet moji rodiče. Tady se narodím… A tady je ten bastard zabije.“dodal po chvíli tišeji. Ginny ho chytla zúčastněně za ruku a on se na ní vděčně podíval. Pak se vzpamatoval, vzal za klepadlo, které bylo na bráně, a zabušil s ním.

O pád vteřin později se před nimi objevil skřítek. Hluboce se poklonil a pak promluvil: „Co si přejí pán a paní?“

„Chtěli bychom si promluvit s Godrikem Nebelvírem. Je to možné?“zeptal se Harry mile, ale vznešeně.

„Flendy se omlouvá, ale pán má návštěvu.“řekl skřítek. Harry s Ginny se na sebe podívali a pak Ginny promluvila.

„Mohl by si prosím vyřídit svému pánovi, že je to velice naléhavé? Pokud to nepůjde, přijdeme tedy jindy.“

„Flendy se zeptá, paní.“přikývl skřítek a zmizel.

Objevil ze za pár minut a kouzlem otevřel bránu.

„Pán hosty přijme, ale neví, jak dlouho se s nimi bude moci zdržovat. Spolu s panem Salazarem dnes přivítali na tento hrad slečny z Havraspáru a Mrzimoru.“řekl skřítek a naznačil jim, aby ho následovali.

„Oni tu sou i Salazar Zmijozel, Rowena z Havraspáru a Helga z Mrzimoru?“podivila se Ginny.

„Tak jest, paní.“

Když došli do hradu, vstoupili do rozlehlé haly, která byla celá z kamene a byla pokryta koberci rudé barvy a závěsy zlaté barvy. U paty schodiště seděli dva lvi.

„Jo, myslím, že jsme tu správě.“zamumlal Harry Ginny do ucha. Ginny se usmála a přikývla.

Skřítek je zavedl do přijímacího salonku, kde již seděli čtyři lidé. Dvě ženy a dva muži.

Jeden měl tmavě hnědé vlasy krátkého střihu a tmavě hnědé, až černé, přátelské oči. Byl vysoký, hubený a celkem opálený. Pod hábitem se mu rýsovali svaly.

Druhý muž měl delší blonďaté vlasy, které mu rámovali obličej a zelené, brčálové oči.

Jedna žena, sedící blíže k tomu hnědovlasému měla zrzavé vlasy, dlouhé téměř po pas, milou, jemnou tvář, na které pohrával zvědavý úsměv a tyrkysové oči.

Poslední ze čtyř osob byla blondýnka s tím nejjemnějším obličejem, jaký kdy viděli. Kolem něho jí vlasy padaly ve velkých vlnách pod lopatky. Pro okolí zářily její tmavě hnědé oči, ve kterých byla občas vidět zelená barva.

Když vešli, všichni vstali a tmavovlasý muž jim vyšel vstříc.

„Zdravím vás. Jmenuji se Godrik Nebelvír a toto jsou mí přátelé Salazar Zmijozel, Helga z Mrzimoru a Rowena z Hawraspáru. A kdo jste vy, smím-li se zeptat?“

„Jsem sir Felix z Chiriosu a toto je má sestra lady Elis z Chiriosu. Jsme tu kvůli jedné důležité a neodkladné záležitosti, kterou s vámi potřebujeme probrat.“představil je s úsměvem Harry.

Když byli vybídnuti, aby se posadili, začali vyprávět. Nic nezatajili a střídavě se doplňovali.

Po skončení vyprávění na ně zůstali zakladatelé civět s otevřenou pusou.

„No páni. To je překvapivé.“zamumlala Helga.

„To tedy ano. Nebude to nic lehkého, ale myslím, že bychom vám mohli pomoci. Jen, kdybyste nám řekli vaše pravá jména.“usmála se Rowena

„Já se jmenuji Harry Potter a toto je Guinevra Weasleyová, ale všichni jí říkají Ginny.“

„A kolik vám je?“

„Šestnáct.“

„Patnáct.“

„No dobrá. Měli bychom se dát co nejdříve do práce. Co jsem pochopil, máme osm měsíců na to, založit nejslavnější školu, kterou kdy svět viděl a uvidí.“prohlásil po krátké odmlce, kdy se vzpamatovávali z toho šoku, že někdo tak mladý má takovou moc, Godrik.

Harry přikývl a Godrik pokračoval.

„Takže potřebujeme plán. Vy dva nám asi hodně pomůžete, ale i tak to bude trvat dlouho.“

„Myslím, že nejlepší bude, když se teďka rozejdeme, a zítra se zase sejdeme. Každý přinese nějaký návrh a všichni se z toho pokusíme utvořit to nejlepší.“rozhodl Salazar.

Všichni souhlasně přikývli.

„Nebude trochu nepohodlné přemisťovat se pořád sem a tam?“zeptala se Ginny.

„Ano. Pohodlnější by bylo, kdybyste se na pár dní, nebo měsíců ubytovali u nás. Chirios je opravdu velká stavba.“doplnil Harry. Ostatní se na sebe podívali a poté souhlasili. Godrik nechal Flendyho, aby všem čtyřem zabalil věci na několik měsíců a poté se všichni společně přemístili na Chirios. Hosté údivem otevřeli pusu.

„Opravdu je to velká stavba.“zamumlala Rowena a ostatní jen přikývli. Ginny s Harrym se usmáli a vydali se po cestě dovnitř.  Hosté je hned následovali. Když došli k vchodové bráně, sama se otevřela a v ní stála Mimi a Puffy.

„Elis a Felix už se vrátili. Puffy dá vědět do kuchyně, aby začali chystat oběd.“

„A Mimi zase zařídí, aby se vzácných hostů někdo ujal.“ Na to oba luskli prsty a vedle nich se objevili další čtyři skřítci.

Zakladatelé na to vyjeveně koukali. Tohle ještě nezažili. Harry se usmál a pravil.

„Tohle je Mimi, Puffy, Delensis, Koty, Lota, a Sistr. Delensis, ty se prosím postarej o Rowenu, Koty, ty o Helgu, Loto, ty o Godrika a Sistrsi, ty o Salazara. Trochu je tu proveďte a po celou dobu pobytu jim prosím buďte po ruce. Teď bychom snad mohli jít každý do svého pokoje, začít přemýšlet a o dvanácté se sejdeme na oběd.“navrhl nakonec. Ostatní přikývli, a tak se rozešli každý po svém. Zakladatelé se nechali skřítky provést po zámku a Ginny s Harrym zalezli do Hlavní knihovny, kde začali přemýšlet, jak Bradavice ještě vylepšit.

Harry na stole vyčaroval brky, pergameny a inkoust a poté odstoupil.

„V kreslení si lepší.“usmál se a Ginny přikývla. Sedla si a udělala pár tahů inkoustem. Poté nad tím zamávala hůlkou a nad pergamenem se objevili 3D Bradavice. Takové, jak je oni dva znali.

Pak se s očekáváním v očích otočila na Harryho. Ten se zamyslel a pak promluvil: „Napadlo mě, že bychom změnili Zakázaný les. Nechápu, proč něco tak nebezpečného u školy stojí.“

„Jak to myslíš?“

„No, tak třeba bychom se postarali, aby tam nebyli žádní trvalí vlkodlaci, akromantule a ani nic podobného. S kentaury bychom mohli uzavřít nějakou dohodu a třeba bychom tam mohli přivést i elfy.“

„Ale ti přece neexistují.“

„Přesnější by bylo, nežijí v tomto světě. A ještě přesnější by bylo, nebudou žít v tomto světě. Asi tak za tři sta let odejdou do Erisedu.“vysvětlil Harry. Ginny se chápavě usmála a zapsala to na pergamen.

„Mě zase napadlo, že bychom mohli vyučovat i kouzelné tvory, jako třeba upíry, vlkodlaky, víly, kentaury a dryády.  Bydleli by ve škole, zapojovali by se normálně do školních aktivit, jen by měli jiný vyučovací program. Mohly by mít třeba různé budovy rozmístěny po lese. Akorát jezerní lidi bych nechala distancované.“ Harry přikývl a dodal.

„Ale kentaurům bych udělal speciální kolej, protože nemůžou dělat tolik věcí, co my jo. A pro vlkodlaky bychom mohli postavit někde vzadu boudu, kde se budou přeměňovat.“

„Jo, s tím souhlasím.“přitakala Ginny a mávla hůlkou. Na obraze se objevilo několik budov různě po lese a jedna vzadu, až za jezerem. Ze Vstupní síně vedla nová chodba, kterou se vcházelo do společenské místnosti a následně ložnic Kentaurů. Tyto místnosti vypadaly jako v přírodě. Pak se radili o mnoha dalších věcech, až nakonec málem nestihli oběd. Ale byli spokojeni. Měly tak nějak zhruba udělaný celý náčrt toho, jak by měly vypadat Bradavice. Nakonec se dohodli na spoustě věcí. Na okraji Kouzelného lesa, jak se rozhodli ho pojmenovat, udělaly obrovské výběhy, kde by byli kouzelní tvorové na výuku Péče o kouzelné tvory. Jejich místnosti udělali ve věži, kterou tam přidali, a ze které byl výhled na jezero, les i pozemky. Ložnice měla svou koupelnu. Do dívčích ložnic se chlapci mohli dostat v tom případě, že neměli nekalé úmysly a to samé platilo u dívek ke klučičím ložnicím.

Domluvili se, že jejich kolej bude mít ve znaku netopýra a barvy budou bílá a fialová. Fialový netopýr v bílém poli.

Přidali víc učeben a zvětšili Velkou síň. Také se dohodli, že v jezeře vyhradí asi kilometr čtvereční (jezero celkově mělo asi 5 kilometrů čtverečních) pro potřeby studentů (plavání v létě a bruslení v zimě). Zbytek byl pro vodní kouzelné tvory.

Když pro ně tedy přišla Mimi, že se bude podávat oběd, sbalili těch pár použitých pergamenů a vydali se do jídelny.

Tam už seděli Godric, Rowena, Salazar i Helga. Když vstoupili do místnosti, všichni se na sebe přívětivě usmáli.

„Po obědě bychom se měli sejít v Hlavní knihovně a přednést si to, co každého napadlo. My jsme o tom s Elis už přemýšleli, a máme takový hrubý náčrtek.“pravil Harry, když si sedal. Ostatní souhlasně přikývli. Pak už se v místnosti objevilo několik skřítků a začali nosit na stůl.

Po jídle se opravdu přesunuli do knihovny a začali pracovat. První přednesli svůj návrh Harry s Ginny. Všem se to moc líbilo a Salazar si neodpustil a uchechtal se: „Hrubý náčrtek. Chtěl bych vidět, jak to udělají už na ostro.“Rowena po něm však hodila takový pohled, že hned zase utichl. Hned si však vzal slovo a navrhl, aby primusovi a primusce udělali samostatné pokoje. To však ostatní odmítli, a Salazar nakonec také souhlasil s nimi, protože by prý byla hloupost, odtrhnout je od přátel.

Hned po něm se postavil Godrik, který chtěl, aby se pod jezerem vytvořili evakuační prostory, do kterých by se vešli všichni obyvatelé hradu i s kouzelnými tvory a obyvateli Kouzelného lesa. Cestu do nich by znali jen oni. Nikdo jiný. Měl totiž pocit, že závěrečná bitva by se mohla odehrát v Bradavicích a nikdo z nich nechtěl, aby se zranil někdo nevinný. Kvůli tomu by se ovšem muselo někam před vchod vrhnout několik kouzel, která by odhalila, zda tam smí nebo ne. Zda nechtějí nějak ubližovat ze vnitř. Tento návrh odsouhlasili všichni.

Helga přišla s tím, že by se v Bradavicích mohlo vyučovat jako dobrovolný předmět Bojové umění, Boj se zbraněmi, Léčitelství a Nitrobrana a Nitrozpit.

I s tímto všichni souhlasili a tak na řadu přišla Rowena. Ta řekla, že nepřemýšlela ani tak o tom, jak postavit Bradavice, jako spíš o tom, jak pomoci Harrymu a Ginny s jejich úkolem a napadlo ji, že by každý z nich mohl nechat vyrobit nějaký předmět, který by poté dostali Harry nebo Ginny. Do těchto předmětů by každý vložil nějakou svou užitečnou vlastnost a jednu nejužitečnější schopnost.

I když to Harrymu a Ginny přišlo blbé, ostatní to odhlasovali a tak byl nápad schválen.

Poté se začali radit nad ochranou hradu. Každý jich spoustu znal, přidali také živlovou magii, o kterou se postarají naši Cestovatelé a poté se začali prohrabávat knihovnou. Našli mnoho knih o ochraně objektů, ale buďto už na seznamu byli, nebo to bylo určeno pro objekty s menší návštěvností. Třeba takové Fiddeliovo zaklínadlo by bylo naprosto k ničemu.

Skončili až pozdě večer s tím, že se zítra ráno půjdou kouknout na místo, kde budou v budoucnu Bradavice stát.

A taky že jo. Druhý den ráno se všichni nasnídali a poté se přemístili k pozemkům. To, co tam bylo, opravdu nečekali. Doufali alespoň v nějaký základ. Les, jezero, cokoliv. Ale tady nebylo nic. Jen vysoká tráva všude kolem.

„Tak tohle bude větší dřina, než jsme očekávali.“zamumlal Harry.

„To tedy ano, ale myslím, že to zvládneme. Když si správně rozdělíme práci, tak určitě.“uklidnila ho Rowena a sama se pořádně rozhlédla po celé krajině.

„Nejprve bychom měli obejít kouzelné tvory a požádat je o pomoc. Mohli by nám hodně pomoci.“navrhla Helga. Ostatní souhlasili a tak se rozdělili do dvojic a každý se vydal za někým. Helga s Rowenou za vílami a dryádami, Godrik se Salazarem za vlkodlaky a upíry a Ginny s Harrym si vzali na starost elfy a kentaury.

Každý se tedy vydal na výpravu, ze které se všichni vrátili s kladnými odpověďmi. Dalšího dne se dali všichni do stavby lesa, aby měli kde žít kouzelní tvorové. Všech šest kouzelníků nejprve posekali celé pozemky. I když to dělali kouzly, zabralo jim to tři hodiny.

Poté už Zakladatelé jen trochu pomáhali kouzly, a na scénu se objevili tvorové, kteří se dali do zakládání svého nového domova. Hodně jim pomáhali Harry s Ginny s živlovou magií. Po týdnu byl základ lesa hotový a tak se mohli začít věnovat samotné stavbě školy.

Ta trvala velice dlouho. Bylo těžké, postavit takovou školu, se všemi kouzelnými komnatami, tajnými chodbami. I když opět hodně pomáhala živlová magie, trvala stavba pět měsíců, po kterých však byla škola postavena, ale nevybavena. V tuto chvíli se Zakladatelé opět rozdělili. Rowena, Helga a Salazar pracovali spolu s vílami a dryádami na škole a ostatní se pustili do školních pozemků. Nejprve začali budovat jezero, které nebylo nijak těžké vytvořit, avšak chvíli trvalo vytvořit kouzelnou barieru u vymezeného místa. No, a poté už se mohli pustit do zkrášlování pozemků. Když s tím skončili, zbýval jim měsíc.

„Teď už musíme zařídit jen Moudrý klobouk, artefakty a studenty s profesory. Je jasné, že lidi budete učit vy, ale kouzelní tvorové musí mít své profesory.“řekla zamyšleně Ginny jednoho večera, kdy jedli ve Velké síni večeři.

„A také obrazy. Jestli budeme slavní, musíme si nechat udělat obrazy a jelikož vy za měsíc odcházíte, musíme to udělat co nejdřív.“doplnil Salazar.

„Dobrá, takže nejprve necháme u skřetích mistrů vyrobit podle našich požadavků své předměty, poté dáme ušít Moudrý klobouk, necháme se namalovat a nakonec rozešleme pozvánky, protože to jediné když tak zvládneme i sami.“rozhodla Rowena. Všichni souhlasili a tak se znovu pustili do práce.

Skřeti ochotně souhlasili, protože dostali zaplaceno hodně vysokou částkou. Nejlepší švadlena v zemi byla poctěna touto důvěrou, a proto odložila všechny další objednávky až na pozdější dobu. Poté do Bradavic pozvali mistra malíře, který každého namaloval tam, kde chtěl. Godrika v jeho společenské místnosti, jak sedí v křesle oblečen do zlatých kalhot, červené košili přepásanou zlatým pásem a se zlatým pláštěm přes ramena. U boku měl přidělán svůj Nebelvírův meč. Salazar se rozhodl, že pro něj nejlepší bude také jeho společenská místnost. A proto měl stejný obraz jako Godrik, akorát byl oblečený do stříbrných kalhot, zelené košili se stříbrným pásem a se stříbrným pláštěm a na krku se mu houpal Zmijozelův medailonek. Rowena s Helgou se naproti tomu rozhodly pro úplně stejné místo. Pod vrbou u jezera si rozprostřely deku a nechaly se na ní postupně vymalovat. Rowena na sobě měla krásné modro-bronzové šaty a ve vlasech měla svůj diadém a Helga černo-žluté šaty, a když se jí zavlnila sukně, vykoukly jí k nohám přidělané dýky.

I Harry s Ginny si vybrali podobné místo. Ginny byla na svém obrazu vymalována na okraji zapovězeného lesa a okolo ní pobíhali jednorožci. Měla oblečené bílo fialové šaty, na zádech měla toulec s šípy a v ruce luk od Harryho. Harry se zase nechal vymalovat v bílých kalhotách, fialové tunice, přes kterou měl bílý pásek a bílý plášť přes ramena. Na pásku se mu houpaly vrhací nože od Ginny. Stál před ohradami kouzelných zvířat, takže se za ním v povzdálí pásly griffové, hipogrifové, testrálové a mnoho dalších zvířat.

Když byly zhotoveny ty artefakty, každý do nich vložil kus sebe. Godrik dal do svého meče část své odvahy a schopnost neviditelnosti. Salazar dal do medailonu kus své podlosti a schopnost přemisťování i do míst, kde to jinak nebylo možné. Rowena do svého diadému vložila drobek své moudrosti a schopnost mluvit se zvířaty. Helga do dýk uzavřela ochotu a schopnost léčit dotykem. Harry do luku vložil víru v dobro a schopnost telepatie. K tomu přidal toulec s šípy, které nikdy neubudou. No a Ginny dala do vrhacích nožů, které se vždy vrátí ke svému majiteli, pochopení, věrnost a schopnost empatie. Poté rozeslali přihlášky a bylo vše připraveno…

                                          Předchozí | Další