1.kapitola- lady Elis a sir Felix

„Né!“zakřičel Harry při pohledu na Siriuse, který propadl obloukem.

Chtěl se za ním rozeběhnout, ale čísi ruce mu v tom zabránily.

„Harry, už mu nepomůžeš. Už pro něj nemůžeš nic udělat. On je…“

„ON NENÍ MRTVÝ!!! SIRIUSI!SIRIUSI! SIRIUSI!!!“křičel Harry z plných plic, jenže nikdo se neobjevoval a Harry musel uvěřit. Pomalu se přestal zmítat a začal si naplno uvědomovat tu krutou realitu.

Najednou zaslechl smích, otočil se a uviděl Bellatrix, jak mizí ve dveřích. Vytrhl se z Remusova ochablého držení a rozeběhl se za ní.

„Harry NE!“vykřikl Remus, ale zbytečně.

Harry běžel za Bellatrix, která se pořád šíleně smála.

Proběhli místností s mozky a běželi dál až do atria.

Nevšimli si ani Ginny, která když je uviděla, dostala o Harryho strach a rozhodla se mu pomoci. Jakkoliv. Kotník si zpevnila kouzlem, takže na něj mohla normálně šlapat jen s mírnou bolestí a rozeběhla se za nimi.

V atriu se zatím rozpoutalo peklo v podobě Voldemorta.

Hned, jak se tam objevil, Bellatrix se vítězně usmála. Naopak Harry se zarazil a trochu couvnul.

„Už zase jsi mi překazil plány, Pottere, a já už toho mám dost. Dnes už tě zabiji a budu mít od tebe pokoj.  Pak už mi nikdo nebude moci kazit mé plány.“

„NE!“roznesl se najednou halou výkřik.

Harry se tím směrem s hrůzou podíval a uviděl Ginny. ,Sakra, co ta tady dělá? ´ proběhlo mu hlavou. Nic už však nestihl udělat, protože v příštím okamžiku do něj narazil zelený paprsek a on se bez známek života zhroutil k zemi. Vteřinu na to ho Ginny následovala, zasažená kletbou od Belly.

Voldemort vítězně zařval a spolu s Bellou se přemístil pryč.

O chvíli později do atria vběhli Remus, Brumbál a ostatní, co se zvládli postavit na nohy.

„Ne, to ne!“vykřiklo mnoho lidí. Remus neměl daleko k mdlobám. Za jeden večer zemřel Sirius i Harry. A samozřejmě i Ginny.

***

Mezitím se Harry s Ginny probrali na krásné louce.

„Kde to jsme?“zeptala se Ginny.

„To netuším. Možná, že je to posmrtný život.“zamyslel se Harry.

„Není.“ozval se čísi hlas. Harry s Ginny se rozhlédli a uviděli ve stínu prvních stromů stát překrásnou ženu.

„Cože?“řekli najednou.

„Toto není posmrtný život. Toto je něco jako přestupní stanice.“usmála se žena a rozešla se k nim.

„To nechápu.“řekla Ginny.

„Vy nesmíte zemřít. Pokud byste zemřeli, svět by se potopil na strašně dlouho do temnoty. Proto dnes nezemřete. Je to ale naposledy. Víckrát se to nestane.“

„To ale není všechno, že? Je v tom nějaké ale.“řekl Harry.

„Máš pravdu, Harry. Nepošlu vás hned do vaší doby. Předtím půjdete do dvou dob, které určitě poznáte sami. Budete mít jiné podoby a jiná jména. Ty vám vždy určím.“

„Ale jak?“

„Promiň Ginny, je čas jít.“

„Ale…“chtěla něco namítnout, ale žena mávla rukou a oni zmizeli

Objevili se před nádherným zámkem. Kolem byl les a v dálce se lesklo jezero.

„Páni. Je to tu nádherné. Ale co tady děláme?“vydechla Ginny a s otázkou v očích se otočila se na Harryho. Když se na něj koukla, vykřikla překvapením. Stál tam úplně jiný kluk. Měl sice stále černé vlasy, ale sahaly mu až po ramena a měl v nich fialové a tmavě modré odlesky, oči měl podivné. Byly tmavě fialové. Rysy trochu zostřily. Vypadal tajemně, ale úžasně.

Ginny vypadala trochu podobně. Taktéž měla černé vlasy s modrými a fialovými odlesky a rysy měla také podobné, ale oči měla na rozdíl od něj zase tmavě modré a byla o hlavu nižší.

„No páni.“vydechli oba.

„Sluší ti to.“usmál se Harry a způsobil tak, že se lehce zčervenala.

„Děkuji, tobě taky.“

Po chvíli ticha Harry navrhl, aby se šli podívat dovnitř. Souhlasila a tak bok po boku vešli.

Hned, jak se za nimi zavřeli dveře, se před nimi objevili s tichým „puf“ skřítek a skřítka.

„Dobrý den, pane a paní. Jsem rád, že jste zde. Já jsem Puffy a tohle je Mimi. Jsme vaši osobní skřítci.“poklonil se skřítek a skřítka ho hned následovala.

„Ahoj, těší nás.“usmála se Ginny. Harry se na ni tázavě podíval, a když přikývla, tak také promluvil.

„Mě také těší a chtěl bych vás za oba požádat, abyste nám nevykali a říkali jste nám ne pane, ale… jak že nám to mají říkat? Vždyť neznáme naše jména.“zarazil se Harry a podíval se na Ginny.

Ta se také zarazila.

„S tím by vám možná mohl Puffy pomoci pane. Lady Lilly a Sir James přikázali Puffymu a Mimi, aby vám řekli, že v hlavní knihovně máte na stole dopis, ve kterém vám vše vysvětluje. Základní informace řekli Puffymu a Mimi. Prý se jmenujete Sir Felix a Lady Elis z Chiriosu. To je tenhle zámek. Lady Lilly se Sirem Jamesem ho nechali vystavit před dvaceti lety. Stavba trvala až do letošní zimy. Je postaven jen pro vás a za několik století i pro vaše děti a dědice. Více Puffy a Mimi nevědí.“poklonil se Puffy a Harry se na něj vyjeveně díval.

„Říkal si Lady Lilly a Sir James?“zeptal se potichu.

„Ano, to Puffy říkal.“přikývl skřítek a Harry se na něj vyjeveně díval. Pak se však rozhodl, že to bude řešit později. Teď museli vyřešit, kde vůbec jsou.

„Provedete nás tady prosím? A ještě jednou připomínám. Tykejte nám, říkejte nám Elis a Felix a NEKLAŇTE SE NÁM.“zdůraznil poslední část věty. Skřítci horlivě přikyvovali.

A tak se dali do prohlídky rozlehlého zámku. Zavítali do kuchyně, jídelny, přijímacího salonku, mnoho dalších salonků, několika pracoven, pokojů pro hosty. Nakoukly do malé knihovny, zakázané knihovny, do laboratoře, posilovny, cvičebny a skoro na konec si nechaly osobní komnaty.

Ginny vešla do své ložnice a zůstala zaraženě stát. Ocitla se ve žlutě vymalované místnosti, které vévodila veliká postel s nebesy. Na zemi byl huňatý žlutý koberec a u francouzského okna měla psací stůl, na kterém byly různé inkousty, pergameny a několik pavích brk.

Uprostřed francouzského okna byli prosklené dveře, které vedly na balkon. Z něj byl výhled na zahradu, jezero i les.

V pokoji byli ještě další dvoje dveře. Jedny vedly do koupelny a druhé do šatny. Koupelna byla laděna do bílé a bledě modré. Byla obložena bílými dlaždicemi a na zemi byli dlaždice bledě modré. Byla tam prostorná vana, sprchový kout a záchod.

V šatně bylo několik obrovských skříní, botníků a šperkovnic. V prvních několika skříních bylo spoustu hábitů. Byly opravdu nádherné. Teplé s kožíškem na zimu a slabé, saténové na léto.

Pak otevřela další skříň a stanula úžasem. Před ní bylo mnoho krásných šatů. Ale jakých. Na první pohled poznala, že takové se nosili ve středověku. Pak se jí jakoby rozsvítilo a chtěla běžet za Harrym, ale zjevila se před ní Mimi.

„Mimi se omlouvá, ale musíš se převléct, Lady Elis. Za chvíli přijdou vaši učitelé a v tomto oblečení sem moc nezapadáš.“vysvětlila Mimi. Ginny přikývla a otočila se zpět ke skříni.

„Když já nevím, co si mám vzít na sebe.“zamumlala nešťastně po chvíli.

„To je v pořádku. Mimi ti pomůže.“usmála se Mimy a přešla ke skříni. Za chviličku z nich vyndávala jedny šaty. Základ byl bílý. Měli korzet a přes ten se přesně uprostřed táhnul zepředu, i přes šněrování ze zadu svislý červený pruh. Přes bílou sukni pak byl ke zlatému pásku přidělán červený přehoz. K tomu byly červené návleky na ruce, které byly přidělány k prostředníčku.

Zatímco se Ginny oblékala, Mimi jí vybrala červenou čelenku do vlasů a krásné červené střevíčky. Vypadala úžasně.

Konečně mohla jít za Harrym. Proběhla ložnicí a vyběhla na chodbu. Ve stejnou chvíli vyšel i Harry.

Měl na sobě černé kalhoty, zelenou košili a přes tu byl černý pásek.

„Páni. Sluší ti to.“vysekl jí poklonu a usmál se. Ginny se začervenala a poděkovala. Pak si však vzpomněla, proč s ním chtěla mluvit a tak řekla.

„Už vím, v jaké jsme době.“ Zasmála se, protože to ve stejnou chvíli řekl i Harry.

„V jaké podle tebe?“nechal ji gentlemansky odpovědět první.

„V době zakladatelů.“

„Taky si to myslím. Jenže jedno mi tu nesedí. Vybavení našich pokojů. Je to celkem moderní. Ve středověku rozhodně neměli takové koupelny, koberce, nebo i moderní psací stoly. A hlavně neměli nejmoderněji vybavenou posilovnu.“zamyslel se Harry.

„To proto, že do vašich pokojů a posilovny nemá přístup nikdo jiný. Jen vy dva, Puffy s Mimi a vaši učitelé, kteří však o všem vědí.“ zjevila se Mimi u nich.

„Správně a proto se Lady Lilly a Sir James rozhodli vybavit vám to alespoň trochu moderně.“dodal Puffy, který se objevil vedle Mimi.

Harry přikývl, že rozumí a otočil se na Ginny.

„Měli bychom zajít do poslední místnosti, kde jsme ještě nebyli. Do hlavní knihovny. Chci vidět ten dopis, co nám napsali.“ Ginny přikývla a tak následovali skřítky, kteří je zavedli do hlavní knihovny. Tam hned zamířili ke stolu, na kterém ležela obálka. Harry ji vzal do ruky a otevřel ji.

Vypadl z ní dopis.

Harry, Ginny,

Jistě již víte, kdo jste a jak se jmenujete. Pro jistotu vám to však musíme říct ještě jednou. Jste Sir Felix a Lady Elis s Chiriosu. Tak se jmenuje zámek, ve kterém se nacházíte. Je váš. Jistě už jste také přišli na to, že jste v době zakladatelů.

 Jste zde za sourozence a vaším úkolem zde je pomoci se stavbou Bradavic. Vylepšit je, udělat z nich něco famózního. Musíte najít všechny čtyři zakladatele a spolu s nimi založit Bradavice.

Jelikož zakladatelé Bradavic byli, tedy vlastně jsou, velice mocní, museli jsme vám dát nějaké schopnosti. Nějaké máte jen jeden z vás, a nějaké máte oba.

Ty Ginny máš schopnost ovládat jemnou a zároveň ničivou zemi, a uklidňující a zároveň zraňující vítr. Přesně, jako jsi ty. Také ovládáš empatii, protože jsi vždy byla velice citlivá.

Harry, ty ovládáš nezkrotný a přitom tolik nápomocný oheň a bouřlivou a zároveň poslušnou vodu. Přesně stejné živli, jako jsi ty sám. Dále ovládáš telepatii. Už dávno ses naučil poznávat, co si lidé myslí podle obličejů, teď jsme ti tvou schopnost jen vylepšili.

Oba poté ovládáte animagii, metamorfomagii, neverbální kouzlení a kouzlení bez hůlky.

Pamatujte, že své schopnosti musíte zvládnout nejen psychicky, ale i fyzicky.

S pozdravem a jednou se shledáme

Lady Lilly a Sir James

„No pane jo. Tohle je na mě docela silné kafe.“prohlásil Harry a sedl si do křesla.

„Jo, to na mě taky. Uvědomuješ si, že překopeme dějiny od základů?“zašeptala Ginny a také si sedla.

„To ano, ale je ještě jedna věc, která mě trápí. Podle mě, jsou Sir James a Lady Lilly moji rodiče.“zašeptal Harry.

„Cože? Ale vždyť to je nemo… No jo. A ta žena, která nás sem poslala, měla zrzavé vlasy.“vzpomněla si Ginny a podívala se na Harryho.

Ten se po chvíli vzpamatoval a postavil se.

„Každopádně, jak psali. Budeme muset začít cvičit. A také učit se. Přece jen, ty jsi zakončila čtvrtý a já pátý ročník.“zamumlal Harry.

„To máš pravdu. Zítra se na všem dohodneme. Teď je půl druhé. Šla bych se projít po pozemcích, pak se uvidí, co dál.“navrhla Ginny a Harry přikývl.

A tak vyšli ven ze zámku a procházeli se po pozemcích. Povídali si o spoustě věcech a přitom se rozhlíželi, jak to tu vypadá. Harry se Ginny svěřil s tím, co se na ministerstvu stalo. Všechny své pocity, všechnu bolest. Ginny byla výborná posluchačka a všechno vyslechla.

Pak zase ona mluvila o tom, co se stalo už tak dávno. O jejím prvním ročníku. O tom, jak byla zmatená, jak se bála, že za ty útoky opravdu může ona a o tom, jak se do teď stydí za to, že málem zabila tolik studentů. Harry jí vyslechl a jen jí řekl, že podle něj za to nemůže. Může za to jen Malfoy a Voldemort.

Asi po hodině procházení došli až ke stájím, u kterých byl výběh. Tam se prohánělo mnoho roztodivných zvířat. Bylo tam patnáct koní, čtyři jednorožci, dva pegasové, pět testrálů, deset hypogrifů a dokonce dva grifové.

„No páni. To je nádhera. Jednorožci, grifové, pegasové, koně, hypogrifové, ale co je támhle to?“podivila se Ginny při pohledu na testrála.

„To jsou testrálové. Vidí je jen ti, kdo viděli někoho umřít.“vysvětlil Harry a Ginny se na něj podívala.

„Ale já nikoho umřít neviděla.“

„Ale ano, viděla. Jednak mě, a jednak sebe.“pousmál se Harry a jednoho testrála, který k nim přišel, pohladil.

„To oni tahají kočáry do Bradavic. Mají rádi sirové maso a krev. Lidé o nich říkají, že je to předzvěst smrti a bojí se jih. Přitom jsou to úžasná zvířata. Svou pověst mají kvůli tomu, že je mnoho lidí nevidí.“vysvětloval Harry.

„Jak to, že toho o nich tolik víš?“

„Letos jsme je brali s Hagridem a Hermiona samozřejmě perlila.“ušklíbl se a vydal se dál k jezeru. Ginny ho doběhla a znovu se dali do hovoru.

Takhle strávili čas zhruba do šesti, kdy pro ně došel Puffy, aby jim oznámil, že je večeře.

Vydali se tedy na večeři, která byla opravdu výborná. Po večeři chtěli zamířit do svých komnat, ale Mimi je zarazila a zavedla do jednoho ze salonků, kde seděli tři lidé. Dvě ženy a jeden muž.

„Dobrý den. Jmenuji se Felix a tohle je moje sestra Elis.“usmál se na ně Harry.

„Těší mě. Já jsem Angela a budu vás učit etiketu, jazyky a hru na hudební nástroje.“představila se krásná žena s blonďatými vlasy po lopatky, pomněnkovýma očima a vysokou, štíhlou postavu.

„Já jsem Isabela a budu vás učit jezdectví a herectví.“usmála se na ně na krátko ostříhaná malá bruneta s přívětivým úsměvem a tmavě zelenýma očima.

„Já jsem Nikolas a budu vás učit bojovým uměním, zacházením se zbraněmi a také vám zlepším fyzičku.“představil se černovlasý muž, kterému vlasy šahaly po ramena, a měl je stáhnuty gumičkou. Jeho oči byli světle hnědé a postavu měl štíhlou a vysokou.

„Těší nás.“usmála se Ginny.

„To nás také. Lilly říkala, že vás toho musíme naučit co nejvíce za tři měsíce. Máme mnoho práce, a proto podle toho bude vypadat váš rozvrh.

Vstávat budete v šest hodin. Dvě hodiny budeme mít spolu rozcvičku, pak máte půl hodiny na snídani a vysprchování. V půl deváté vás bude čekat Angela, která vás bude učit etiketu až do půl jedenácté, kdy budete mít do půl jedné herectví. Pak máte hodinu oběd a následují dvě hodiny jazyky. Do půl šesté budete mít jezdectví a pak následně do půl osmé bojové umění. No a do půl desáté budete mít hru na nástroje. Pak máte volno. Tento rozvrh budete mít následující tři měsíce. Pak vás začneme učit kouzlům a ovládat vaše schopnosti.“vysvětlil jim Nikolas a usmál se jejich překvapeným výrazům.

„No páni. To máme co dělat.“

„Ano, to máte. V této době totiž můžete zůstat maximálně rok.“vysvětlila mile Isabela.

A tak jim začal výcvik. Oba byli velice šikovní a tak vše zvládali s naprostým přehledem.
                                                                     | Další