9.kapitola- Jsme zpátky!!

Omlouvám se, že tak pozdě, ale pro vysvětlení své pauzy mám jen dvě slova Jana Varga. Ten kdo její povídky již četl, mě jistě chápe, ten kdo ještě ne, tak pochopí, pokud si je přečte....
Vaše Leegy
„Tak jste to zvládli. Ani jsem nečekal, že to zvládnete tak dobře. Harry, máš úžasný domov a ten nápad s Weasleyovými byl také skvělý. S Ronem jste si teď mnohem bližší, stejně jako s ostatním sourozenci. Berou tě jako dalšího bráchu a tentokrát opravdu, protože jsi s nimi vyrostl.“pochválil je hned James.

„Teď vás přesuneme zpět do vaší doby. Avšak ne do doby kdy jste umřeli, nýbrž o dva roky později. Nebylo by, myslím, moc dobré, kdybyste byli najednou o dva roky starší.

Je jen na vás, jak to teď bude. Můžete se přihlásit na nějaký kurz a začít pracovat, nebo, což bychom vám doporučili, zůstat v ústraní a nanejvýš si založit nějaký obchod, protože pokud budete pod někým zaměstnáni, bude podezřelé, že mizíte a spíše si všimnou spojitosti mezi vámi a vyslanci sourozenci, kdežto pokud budete někoho zaměstnávat, řekla bych, že to tak nápadné nebude.“navázala na svého manžela Lilly

„Jo, myslím, že to dává smysl.“souhlasil Harry.

„Jak se budeme tentokrát jmenovat?“zajímala se Ginny.

„Můžete si vybrat. Buď Erik a Alexandra, nebo Alexandr a Erika.“

„Mě se víc líbí Erika.“odpověděla Ginny a Harry přikývl. „Mně zase spíš vyhovuje Alexandr.“

„Dobrá, tak to je tedy vyřešené. Teď už máte naprosto volnou ruku. Můžete udělat cokoliv chcete, jen to nesmíte nikomu říct. Akorát Hagridovi prozraďte, pokud mu to ještě nedošlo, že jste to vy. Vše ostatní je na vás. Dělejte, co uznáte za nejlepší, ale vždy mějte na paměti, jak vysoká je cena za vaše životy.“pokračoval James.

„My se znovu uvidíme až po vaší smrti, takže se neurazte, ale doufám, že se shledáme až za hodně dlouho.“

„Teď už však musíte jít. Ocitnete se v době dva roky po vaší smrti. Ron, Hermiona a všichni ostatní zrovna zdárně složili OVCE. Abyste byli trochu v obraze, naleznete v knihovně složku, kde máte sepsané, co se za ty dva roky stalo.“ S posledním Jamesovým slovem Harry a Ginny zmizeli.

Objevili se ve Vstupní hale Chiriosu, kde na ně už čekali Mimi, Puffy, Angela, Nicholas a Isabella.

„Vítejte zpátky!“vykřikli hned všichni a jeden přes druhého se začali objímat. Asi po čtvrt hodině, když se dostatečně přivítali, je vedli rovnou do Hlavní knihovny.

„Je toho tolik, co se musíte dozvědět, než budete moci mezi lidi. Už o vás vědí. Všude se šušká, že do Anglie přijeli další dědicové sourozenců z Chiriosu. Mezi námi, všichni jsou na vás velmi zvědaví. Ale to počká. Nejprve byste měli vědět, že jsme vám koupili prostory bývalé zbrojnice.“začala mluvit Angela.

„Té, kde jste si minule nakoupili mnoho zbraní.“doplnila Isa a pak nechala Angi aby pokračovala.

„Je to zatím jen prázdný dům, můžete s ním udělat, co budete chtít. Přestavit, zbořit, cokoli. Potom jsme vám taky sehnali dvě mudlovská auta, a dvě motorky, kdybyste se chtěli jen tak projet.“

„Také se tady na Chiriosu událo pár změn. Za prvé, celý zámek je kompletně zmodernizován. Sice zůstal v trochu historickém stylu, ale je zde mnoho mudlovských vymožeností. Zámek je i díky nim lépe chráněn, protože jsme použili různé alarmy, upravili je pár kouzly a je z toho jeden z nejmodernějších detektorů magie, jaký můžete sehnat.“navázal Nicholas.

„A je tu plno změn, oproti vaší minulosti, takže si musíte prostudovat složky, které máte v knihovně. Také je potřeba, abyste se ještě něčemu přiučili, takže později probereme váš rozvrh.“

„Abych nezapomněla, předplatili jsme vám všechny časopisy, magazíny a noviny, abyste měli o všem přehled.“

Harry s Ginny zůstali na ten příval informací zírat s pusou dokořán.

„Teď jste mi připadali úplně jako nějací asistenti.“zamumlal chlapec v šoku.

„To bude tím, že až se začnete na veřejnosti projevovat, já zůstanu v roli vašeho trenéra, ale zde dámy se za vaše asistentky opravdu budou vydávat.“vysvětlil s úsměvem Nick.

„Aha, jo, jasně. Tak my si teď zajdeme pro ty složky a pak to tady omrkneme, abychom viděli ty změny.“přikývla stále ještě rozhozená dívka.

A tak už za pár okamžiků seděli rozvalení v křesílcích jednoho salonku s horkou čokoládou v jedné a složkami v druhé ruce. Četli, studovali a učili se vše, co budou potřebovat. Tak, jak počítali, Harry, Hermiona i celá rodina Weasleyových skončila v Chiriosu, vyjma Percyho, který studoval v Havraspáru. Zlaté trio zažilo vesměs to samé, jako za Harryho života, akorát ve druhém ročníku nebyla otevřena Tajemná komnata. Ginny však byla i přes to posedlá Voldemortem a právě na to Harry s Ronem v červnu přišli, za pomoci dopisu, který našli u Hermiony, která, spolu s několika dalšími studenty upadla do zvláštního bezvědomí. Ve třetím ročníku Harry zažíval perné chvilky kvůli moskomorům, které Popletal nechal rozestavět kolem školy pro bezpečí žáků. Na konci roku na něj a na Siriuse, který ho byl navštívit, zaútočili, když se snažili zkrotit Remuse, který si zapomněl vzít lektvar, a oba málem zemřeli, nebýt toho, že se Harry s Hermionou vrátili v čase, aby zachránili Klofana, který od té doby bydlel u nich doma. Čtvrtý a pátý ročník proběhli skoro stejně, jako v jejich době. Jen místo Červíčka pomohl Voldemortovi povstat Malfoy a Sirius nezemřel, protože v té době byl na tajné misi pro Řád a tak na ministerstvo vůbec nedorazil.

Také se dozvěděli, že Harry s Ronem byli nejlepší přátelé odjakživa, že Ginny se před Harrym nikdy nestyděla a že Chlapec s jizvou na čele pomohl dvojčatům s mnoha vynálezy.

Poté, co na ministerstvu „zemřeli“ se svět změnil. Jejich nejbližší se zhroutili. Sirius přestal chodit do práce, mimochodem dělal bystrozora, Hermiona se přestala učit a Ron seknul s famfrpálem. Celý svět se ponořil do smutku. Tedy alespoň na nějaký čas. Po půl roce se vše začalo vracet do normálu, i když už nic nebylo jako dřív. Hermiona s Ronem našli oporu v sobě navzájem. Pomáhali si, radili a nakonec spolu začali chodit. Díky Hermioně oba složili OVCE velmi úspěšně. Hermiona neměla V jen z obrany, kde jí chyběla Harryho pomoc a Ron z Obrany, Věštění a Lektvarů. Z těch mněl N. Teď se oba přihlásili do kurzu na bystrozora, i přes velkou snahu paní Weasleyové, aby to nedělali. Sirius se také postupně vzpamatoval. Tedy alespoň do určité míry. Svůj smutek zaháněl prací a teď z něj byl vedoucí oddělení bystrozorů a měl na kontě ještě víc pochytaných černokněžníků než Mooody. Navíc nepřišel ani o jednu část svého těla. Krom srdce.

Brumbál rezignoval ze svého postu ředitele školy, aby se mohl naplno věnovat Řádu, a jeho místo nahradila McGnagalová.

Jediný Hagrid byl v pohodě. Nebrečel, nesmutnil. Usmíval se a choval normálně. Říkal, že jsou na dobrém místě.

„No páni. Čekal jsem, že těch změn bude víc.“podivil se Harry, když prostudoval složku Brumbála, což byla poslední složka Ginny zamyšleně přikývla.

„Opravdu mě mrzí, že si na naše dětství nepamatuju.“řekla po chvíli a usmála se na něj. Harry jen smutně přikývl. Jeho to také mrzelo. Při představě, že nemusel vyrůst u Dursleyových se mu dělalo těžko u srdce.

„Myslím, že je čas, dát se do práce.“rozhodl, když se vzpamatoval.

„Ano, to ano. Musíme vymyslet, co vlastně uděláme za obchod. Nebude jednoduché prorazit. Všechno potřebné už na Příčné je.“zamyslela se zrzavá dívka.

„Ano, všechno, kromě toho, místo čeho teď máme stavět.“ušklíbl se chlapec, který už o tomto problému trochu přemýšlel.

„Ty myslíš…“ „Že založíme novou zbrojnici. Odhaduji, že tamta zkrachovala, protože o zbraně již není takový zájem a neudržela se. Jenže my nejsme na penězích závislí.“

„A abychom přitáhli nějakou pozornost, mohli bychom pořádat různé kurzy, soutěže a tak podobně.“přikývla Ginny zamyšleně.

Ještě nějakou dobu se bavili, co všechno by mohli, co musí a co nebudou dělat. Skončili až pozdě v noci. To jim však nezabránilo vstávat opět v jejich obvyklou brzkou ranní hodinu, tedy v šest hodin, aby si dali rozcvičku, snídani a už v osm hodin se přemístili na Příčnou za doprovodu svých „asistentek“ a svého „trenéra“, aby obhlídli prostory.

Objevili se na dvorku za Děravým kotlem a po poklepání na příslušné cihly prošli průchodem. Poté pokračovali po ulici až k jedné na první pohled zanedbané budově.

„Vevnitř to vypadá mnohem líp.“řekla na úvod Angela.

„To je jedno. Stejně tu budovu zbouráme.“odvětil Harry s úsměvem, aniž by se ptal Ginny, protože její odpověď si už předem přečetl v její hlavě.

„Musíme si najmout nějakou kvalitní stavební firmu, aby to udělali. My na to nemáme čas.“konstatovala Ginny a Isabella, která bude její asistentka, si to zapsala do bloku, který měla v ruce.

„A budeme se muset domluvit se skřety. Pro speciální zákazníky budeme potřebovat skřetí výrobky.“dodal chlapec a dívka ho znovu doplnila: „Sestavit program, kdy budeme učit a jak.“

„Zajistit propagaci.“

„Kompletní vybavení.“

„Zaměstnance.“

„Myslím, že to pro nastínění situace stačí.“zarazila je Angela a podívala se na Isabelu.

„Společně už jsme se trochu poptaly a zjistily, která stavební firma je tu nejlepší. Pojďte, zavedeme vás tam.“ A už mířili k vysoké, strohé budově, na které se skvěl nápis: „STAVEBNINY KUNCEROVI“

---

„Nechápu, proč je to všechno tak pracný.“zamumlal Harry, když ten den večer seděl společně s ostatními v sídle nad prospekty různých firem, zabývající se výrobou zbraní.

„Protože kdyby šlo vše jednoduše, byl by život nudný.“usmála se Ginny na svého přítele. Ten se na ni jen zašklebil a znovu sklonil hlavu nad brožurku, kterou zrovna pročítal.

„Je jasné, že nebudeme moci nakupovat vše u jednoho výrobce.“prohlásila Angela, odložila složku a udělala si pár poznámek na svůj pergamen.

„To samozřejmě. Ale myslím, ž toho na dnešek už mám dost. Teď půjdu do kuchyně, dám si horkou čokoládu a půjdu si lehnout.“rozhodně zavřel složku Potter a zvedl se.

„Počkej, taky končím.“zastavila ho Ginny a označila si, kde skončila. Poté se postavila a společně s Harrym zamířili do kuchyně. Tam už na ně čekaly dva hrnky, ze kterých se kouřilo. Jinak však nikde nikdo nebyl.

„Občas mi připadá, jako by telepati byli spíš Angela s Isabeloou než já.“ušklíbl se Harry, jelikož mu hned došlo, kdo za tím stojí. Dívka přikývla, a posadila se ke stolu, s čokoládou v ruce.

„Víš, že to bude hrozně těžké?“zajímala se potop chlapce, který následoval jejího příkladu a usedl vedle ní.

„Co myslíš? Porazit Voldemorta?“

„To samozřejmě taky, ale teď spíš myslím, to, že se budeme muset chovat jako sourozenci. Jako řádně vychovaní dědicové Sourozenců.“zamumlala a sklesle se na něj dívala.

„Zvládneme to, uvidíš. Co nevidět bude konec. Porazíme toho zmetka, co mi zabil rodiče, odhalíme, kdo doopravdy jsme, a všechno bude v pořádku.“

„Já vím. Jen…“nedomluvila. Nevěděla, jak to říct.

„Vím, jak to myslíš. Zvládneme to všichni. Nic se nám nestane.“usmál se Harry, něžně ji pohladil po tváři a o chvilinku už nevěděli o světě, když splynuli v něžném polibku, ve kterém oba zvládli vyjádřit vše, co cítili. Obavy z možné ztráty, naději na klidný život a hlavně lásku, kterou k sobě cítili.

Když se poté ukládali do svých postelí, byli oba mnohem klidnější a s úsměvem se propadali do snů, ve kterých hráli hlavní role…

---

Po dvou týdnech tvrdé práce, kdy se měly co otáčet hlavně Angela s Isabelou, byl obchod hotový. Nyní na příčné nestála vysoká, několikapatrová budova, ale dvoupatrový domek. Když jste do něj z Příčné vstoupili, ocitli jste se v samotném krámku, který byl přeplněn různými zbraněmi. Luky, šípy, vrhacími noži, dýkami, meči a mnoha dalšími. V zadní části obchodu byly poté dveře, vedoucí na začarovanou zahradu, ve které bylo hezky, ať bylo venku jakkoli. Zde bylo mnoho míst na cvičení a poté jedno zápasiště, ohrazené i tribunou, určené na turnaje pro veřejnost.

Druhé patro se skládalo ze čtyř malých bytů vždy o jednom pokoji, koupelně a kuchyňce, určených pro nové zaměstnance, kteří budou potřebovat přespávat či úplně bydlet nad obchodem.

Zatím však na celý podnik byli sami, protože nikdo nechtěl pracovat v něčem, co nemá jistou budoucnost, jelikož všichni věděli, jak dopadla poslední zbrojnice. Sami Cestovatelé nečekali, že by v prvních dnech někdo přišel, proto bylo pro Angelu a Isabelu, které byly zrovna v krámě, veliké překvapení, když hned po otevření přišla skupina lidí. „Dobrý den.“nervózně se okolo sebe rozhlížela Hermina, která stála v čele.

„Dobrý, tak co to bude?“pozdravila Isa.

„Chtěli bychom zkusit nějaké bojové umění. Jsme ale všichni úplní začátečníci.“

„V tom nevidím žádný problém. Můžeme se zapsat do kurzů, prozatím vám půjčíme nějaké zbraně, než si koupíte své.“odvětila tentokrát Angela.

„Tak dobrá. Myslím, že to by šlo.“podívala se Hermiona nerozhodně po ostatních. Ti jen přikývli.

„V tom případě bych poprosila vaše jména.“

„Hermiona Grangerováy, Ronald Weasley, Neville Longbottom, Sirius Black, Remus Lupin, Nymphadora Tonksová, Frederic Weasley, George Weasley, William Weasley a Kingsley Pastorek.“nadiktovala dívka jména.

„Chvilinku počkejte, já dojdu pro Nicholase, který si vás vezme do parády.“usmála se Isabela. Při to se snažila nevšímat si podezíravých pohledů, které na ni a na Angelu házel Sirius. Někoho mu totiž hrozně připomínaly, což bylo klidně možné, jelikož Lilly s Jamesem spoléhali na to, že je nikdo moc neviděl a tak změny jsou potřeba minimální.

Asi o pět minut později se vrátila následována Nickem, který si skupinku se zájmem prohlédl.

„Takže všichni jste začátečníci? Fajn, nejprve musíme zjistit, kdo máte pro jaký bojový sport předpoklady. Pojďte za mnou, na zahradě jsou připraveny zkušební zbraně.“vyzval je hned a vedl je dveřmi ven. Tam spatřili bojující dvojici. Chlapce a dívku. Oby byly tmavovlasí, ale pod slunečními paprsky chlapcovi vlasy házely modrá a dívčiny fialové odlesky. Mladík měl vlasy po ramena, svázané gumičkou a byl vysoký, svalnatý, opálený a, jak zhodnotili dívky, velmi pohledný.  Jeho protivnice byla oproti němu malá, avšak jinak mu byla velmi podobná. Opálená, vypracovaná postava, vlasy sepnuté do copu, který jí padal do půli zad a jemné rysy. Podle mužské populace velmi přitažlivá. Když se zaměřili ne na podobu těch dvou, ale na to, co dělají, zůstali zírat s pusou dokořán. Jejich boj by se dal nazvat tancem. Útočili po sobě, kryli se a uhýbali tak ladně a sehraně, že to opravdu vypadala jako nacvičená choreografie.

Bojovali ještě asi pět minut, než se mladík zákeřně usmál, dívka jemně pobledla a v tu chvíli to začalo vypadat, jakoby chlapec byl vždy o krok napřed. Jakby jí četl myšlenky. Do půl minuty byla beze zbraně a oni se na sebe unaveně usmáli.

„Zase jsem vyhrál.“uslyšeli poté mužský hlas.

„To sice ano, ale opět si podváděl.“odpověděla ukřivděná poražená.

„Nepodváděl, jen jsem využil všechny své přednosti. Ty si mohla také.“

„No to ano, ale co zmůže moje…“ „Ehm, ehm.“odkašlal si v tu chvíli Nicholas, aby zabránil vyzrazení nějakých tajných informací nesprávným uším. Ti dva na ně zmateně pohlédli. Hned na to vyvalili oči a zůstali na ně zmateně zírat.

„To jsou naši první žáci.“řekl jejich trenér a doufal, že je tím probere.

„Ech, jasně. Vítejte. Omlouvám se za takové přivítání, jen jsme opravdu nečekali někoho hned první den po otevření. Jmenuji se Erika Elendertová a toto je můj bratr, Alexandr Elendert.“usmála se Ginny a přistoupila blíž.

„I já vás tu vítám. Je nám však líto, že se na začátku vašeho výcviku nemůžeme také podílet, ale volají nás jisté neodkladné záležitosti.“navázal Harry a společně s Ginny chtěli zamířit do budovy, ale zarazil je čísi hlas

„Elendertovi? Vy musíte být příbuzní Sebastiana a Casandri.“vzpamatoval se Sirius.

„Samozřejmě že jsou, vždyť, jak jinak by byli dědicové.“otočil se na něj Remus.

„Ano, Cassandra a Sebastian byli naše sestřenice a bratranec.“přikývla  Ginny.

„Byli? Jak byli?“zeptal se zamračeně Remus.

„Před tři čtvrtě rokem zemřeli společně s našimi rodiči při výbuchu jednoho obchodního centra. Teď nás však už opravdu omluvte. Musíme jít.“jakože úsečně odvětil Harry a spolu s Ginny zmizel v budově. Přemístili se na Chirios, kde se rychle osprchovali, převlékli a už se objevili před Bradavickou bránou, která se hned otevřela a tak mohli vejít a zamířit za Hagridem. Zabušili na dveře jeho chajdy, které se vzápětí otevřeli dokořán a Hagrid je vtáhnul do medvědího obětí.

„Ani nevíte, jakou ste mi udělali radost, že ste se konečně stavili. Ty dva roky bez vás byla hrůza., to vám povim. Všichni tady sou děsně skleslý a já nevěděl, esli to eště vydržim. Ale teď už bude všecko v pořádku, když ste tady.“usmál se na ně.

„Taky tě rádi vidíme, Hagride.“usmála se Ginny a obětí mu opětovala. Poté se posadili a dlouhou dobu si povídali. Hagrid jim podrobněji pověděl, co se tady stalo za ty dva roky, co byli „mrtví“ a poté jim odpovídal i na otázky z dřívější doby. Asi po dvou hodiných však museli jít.

„Hagride, nevíš, kde bychom našli Legolana?“zajímal se ve dveřích Harry.

„Tak to nevim, ale běžte na hrad. Furt tam učí jeho táta. Esli vám o něm může někdo  něco řejct, tak jedině von. A eště se někdy stavte.“loučil se s nimi poloobr.

Hned jak vešli do Vstupní síně, upřeli se na ně pohledy všech přítomných studentů a že jich nebylo málo, jelikož byl čas oběda a oni se scházeli do Velké síně. Cestovatelé si z nikoho nic nedělali a sebevědomě zamířili po mramorovém schodišti do kabinetu obrany proti černé magie, protože moc dobře věděli, že mistr Eldoster nikdy nejí společně s ostatními. Zaklepali na dveře a po vyzvání vstoupili.

„Dobrý den, mistře.“pozdravili slušně.

„Á, Eriko, Alexandře, čekal jsem, kdy přijdete.“usmál se na ně a přitom zavřel dveře a zapečetil je kouzly, která jim zajistila soukromí. Samozřejmě hned věděl kdo to je, už jen podle vlasů, které neměl nikdo jiný.

„Tak co potřebujete?“usmál se na ně, když bylo bezpečné mluvit.

„Chtěli bychom vědět, kde je Legolan. Nenašli jsme o něm zmínku v záznamech, co nám zanechali moji rodiče.“vysvětlil Harry a mistr chápavě přikývl.

„Je ve vesnici v lese. Nemá co dělat. Žádný učitel není potřeba a pracovat mezi lidi jako bystrozora jsem ho odmítl pustit.“

„A pustili byste ho s námi? Je dobrý v boji se zbraněmi a my potřebujeme někoho, kdo by vedl obchod, když mi budeme mít plné ruce práce s Voldemortem.“

„Samozřejmě že ano. Vám věřím. Navíc jsem slíbil, že můj rod vám ve všem pomůže.“přikývl elf a zvedl se. „Následujte mne, zavedu vás do vesnice. Už jsem tam dlouho nebyl.“

Všichni společně vyrazili na pozemky, ignorujíc zvědavé pohledy studentů, kolem kterých procházeli. Vešli jednou z cestiček do lesa, když si Ginny  na něco vzpomněla.

„Co se vlastně stalo s magickými artefakty? Vím, že nám v této době mají pomoci, ale nenašli jsme o nich zmínku v žádných knihách.“

„Oh, to je samozřejmé. Po vašem odchodě je zakladatelé schovali. Každý svůj a nikomu nepověděli, kde se nacházejí. Ani mezi sebou. Jen ty vaše jsem dostal do úschovy já. Ve vesnici vám je dám.“

„Ale jak je máme najít, když o nich nikde není zmínka?“podivil se Harry.

„Prý je na nich uvaleno kouzlo, díky kterému je budete schopni postupně najít. V takovém pořadí, v jakém budou potřeba.“vysvětlil mistr ve chvíli, kdy vešli do vesnice. V tu chvíli se z jedné uličky ozval výkřik: „Sebastiane! Casandro!“ To si jich všiml Legolan.

„Teď spíše Erika a Alexandr.“usmál se Harry a přítele přátelsky objal. Hned poté mu do náruče padla Ginny, která ho poté políbila i na obě tváře.

„Ráda tě vidím, Legolane.“

„Já vás také. Ani nevíte jak. Co vás sem přivádí?“

„Jdeme za tebou. Mohli bychom si promluvit někde v soukromí?“zeptala se dívka a mladý elf přikývl a vedl je k jednomu z domů. Teprve teď se tu Cestovatelé pořádně rozhlídli a zjistili, že se tu nezměnilo vůbec nic. Pořád to tu vypadalo neuvěřitelně přirozeně. Jakoby domy a vše okolo v přírodě vyrostlo.

I uvnitř domu to tak bylo. Většina věcí byla ze dřeva, mechu nebo listí.

„Tak co potřebujete?“zajímal se Legolan po tom, co se usadili na židle v kuchyni.

„Mistra ve zbrani. Učitele do zbrojnice. Tebe?“zkusila s úsměvem Ginny.

„Myslíte, abych pracoval v té vaší zbrojnici?“

„Ne přímo v ní. Tam si najdeme prodavačku. Potřebujeme trenéra, který by trénoval ty, co na to budou mít čas. Tvůj táta nám zrovna řekl o artefaktech a i tak budeme muset stát proti Voldemortovi v první řadě. Seskupit armádu, která bude schopna vyrovnat se té Temné.“vysvětloval Harry.

„Táta mě nepustí. Chtěl jsem dělat bystrozora, ale zakázal mi to.“

„Pustí. Už jsme se ho ptali. Neviděl v tom problém. Nám totiž věří, ministerstvu ne.“ušklíbla se Ginny.

„Opravdu? Jako že bych mohl konečně vypadnout z téhle vesnice? Mohl bych jít zase někam jinam?“

„No, ano. Jak dlouho jsi už tady zavřený?“zajímala se zaraženě dívka.

„Od smrti Lilly a Jamese mě otec nikam nepustil, protože pořád opakuje, že se m nesmí nic stát, jelikož své životy musíme zasvětit poslední bitvě.“vysvětlil kysele „vězeň“

„Šestnáct let?“podivil se Harry a Legolan jen přikývl.

„Ale to už teď skončí. Budeš moci kamkoli budeš chtít.“slíbila Ginny a elf se usmál.

„Musíme ještě za mistrem, potřebujeme alespoň naše artefakty.“zvedl se mladík a jeho dva společníci ho následovali.

                                                              Předchozí | Další