8.kapitola- Zrádce

Už uběhly dva týdny od útoku na Prasinky a Harry se byl stále v bezvědomí. Ginny napsala Lilly, Pobertům i Patricovi, že se museli narychlo vrátit do Ameriky, kvůli nemocné matce, ale že se snad ještě někdy vrátí. S Lilly a Poberty si pak dopisovala i nadále, ale Patricovi, který se jí snažil omluvit, neodepsala.

Teď právě seděla u Harryho a četla si dopis od Lilly, která jí líčila, jak se dala konečně dohromady s Jamesem. Bylo to vlastně díky poslednímu listu, který jí Ginny napsala. Zapomněla ho ve společenské místnosti, a James si ho přečetl. Nejprve zuřila, ale pak byla nadšená. Ginny zavzpomínala, co v tom dopise vlastně bylo. Pak se usmála. Radila v něm Lilly, aby Jamesovi řekla, co k němu cítí, protože jinak se bude zbytečně trápit. Asi ušetřila Lilly tu námahu.

Najednou se vedle ní něco pohnulo. Rychle se tam podívala a uviděla Harryho, jak na ní unaveně kouká.

„Ginny?“zašeptal těžce. Ginny se rychle natáhla pro sklenici s vodou a dala mu napít.

„Jak se cítíš?“zeptala se potom.

„De to.“usmál se pomalu a stále na ní upíral oči.

„Co se děje?“zajímala se rozpačitě.

„Odpouštím ti.“zamumlal a zase zavřel oči. Ginny na něj zmateně koukala. Pak si však vzpomněla na všechno, co mu řekla před tím, než se probudil z komatu do bezvědomí. Trochu se začervenala. Musel jí slyšet. Po chvíli se vzpamatovala a zavolala Mimi, aby hned řekla ostatním, že se Harry na chvíli probral. O pár minut později už do pokoje vcházela Angela s Isabellou a hned za nimi Nicholas.

„Mluvila jsi s ním?“zajímala se Bella během toho, co prováděla různá diagnostická kouzla.

„Chvilinku. On… Řekl, že mi odpouští.“odpověděla šťastně Ginny.

„Opravdu? Takže tě vnímal. To je úžasně.“mumlala si pro sebe Angela a provedla další diagnostická kouzla. Asi o deset minut později byly obě ženy hotovy.

„Tak?“zajímal se Nicholas.

„V podstatě je v pořádku. Rány jsou zahojené a nemá žádné komplikace. Teď spí. Je hodně vysílený a bude ještě chvíli trvat, než bude zase schopen normálního provozu. Viděla bych to tak na týden, než bude moci vstát z postele a pak ještě minimálně jeden další, než začnete pomalu zase cvičit.“zhodnotila Harryho stav Angela a Bella souhlasně přikývla.

Dalších několik dní Harry spíš prospal, než něco jiného, ale doba, kdy vydržel být vzhůru, se prodlužovala a po týdnu už se v posteli začínal nudit.

„No tak, Angi, už mě pusť. Je mi fajn. Pusť mě aspoň do jídelny na jídlo.“škemral zrovna, když dovnitř nakoukla Ginny.

„Měla bys ho pustit, Angelo, jinak ti zdrhne a ty nebudeš mít přehled o tom, kde je. A navíc, říkala jsi, že ho po týdnu pustíš.“usmála se a Angela poraženecky svěsila ramena.

„No dobrá. Stejně se budeš muset postupně začít vracet do formy. Tlačí nás čas.“rozhodla a pak nechala Ginny, aby Harrymu pomohla. Ta se k němu nahnula a chtěla mu pomoci vstát, ale on jí chytil za ruce a stáhnul jí na sebe. Leknutím vykřikla, ale to už ležela Harrymu v náručí.

„Já tě slyšel.“zamumlal Harry a usmál se.

„Cože?“nechápala Ginny.

„To díky tobě jsem se vrátil. Slyšel jsem, co jsi říkala.“šeptal jí do ucha a Ginny pomalu začínala chápat. A rudnout. Sklopila oči, aby se nemusela dívat do jeho smaragdů.

„Co všechno jsi slyšel?“zajímala se napjatě.

„Myslím, že všechno. Ale přesvědčil mě až ten konec.“

„Ko…konec?“zakoktala se Ginny, když ucítila jeho dech na tváři. Opatrně se k němu vzhlédla.

„Taky tě miluju, víš? Už strašně dlouho.“řekl těsně před tím, než jí něžně políbil. Byl to ten nejsladší polibek, jaký kdy zažila. Čas jako by se zastavil a když se Harry odtáhl, připadalo jí to až nepěkně brzo. Proto se k němu nahnula a znovu ho políbila.

„Tak co vám tak dlouho tr…“vtrhla do pokoje Angela, která čekala, až přijdou do jídelny a když nešli, chtěla zkontrolovat, co se děje. Zarazila se však v půlce slova, když uviděla ten výjev před sebou. Ginny sebou překvapeně cukla, chtěla se otočit ke dveřím, jenže se zamotala do peřiny, na které ležela a spadla z postele. Hned na to se Harry s Angelou srdečně rozesmáli. Ginny na ně nejprve ukřivděně zahlížela, ale pak se k nim přidala. Když se uklidnili, Angela vypoklonkovala Ginny pryč se slovy, že s její pomocí by se Harryho evidentně nedočkali. Pak Harrymu připravila nějaký oblečení do koupelny a chtěla mu pomoci vstát, protože očekávala, že bude ještě až moc slabí. Proto se strašně lekla, když se otočila od vany, kterou dala nepouštět a uviděla ho stát ve dveřích.

„Pro Merina Harry. Vylekal jsi mě.“

„Promiň. Já nechtěl.“zatvářil se Harry jako andílek a hned na to se na ni ušklíbl.

„No, tak vidím, že ti je líp, a zvládneš to tu sám, beze mě. Já na tebe počkám v pokoji.“prohlásila a odešla. Harry si vysvlíkl pyžamo a pak se svalil do teplé vany. Chvíli se jen tak vyvaloval, ale poté se umyl, oblékl a s mokrými vlasy zamířil do jídelny. Tam už na něj všichni čekali. Když se usadil, objevil se první chod a oni se pustili do jídla.

„Jak se cítíš Harry?“zeptal se Nicholas po tom, co poobědvali.

„Výborně. Myslím, že bych mohl hned začít trénovat.“usmál se.

„Tak to v žádném případě, mladíku. Trénovat začneš, až já řeknu, že můžeš. A to nehrozí minimálně dalších několik dní.“vyjela na Harryho Angela.

„No tak nic. Zkusit jsem to musel.“odvětil v klidu chlapec a všichni okolo se rozesmáli.

Další týden uběhl v klidu. Harry už se úplně uzdravil a tak mohl začít opět trénovat. První den byl mírně zaskočen, jak moc se zhoršil, ale Nicholas ho uklidnil, že to je po tak vážném zranění a že nebude trvat dlouho a bude zase ve formě. Měl pravdu. Po dvou týdnech zvládal Harry téměř to samé, co dřív. A tak nastal čas, přesunout se dál.

Po šesti týdnech se Harry s Ginny sešli na snídani a zrovna si mazali toasty, když zmizeli. I s jídlem v rukách.

Objevili se na klasické mýtině, kde už na ně čekali Harryho rodiče.

„Jsem ráda, že vás oba vidím. Zdravé. Odhodlané žít.“usmála se na ně na oba Lilly. Harry ji objal a políbil ji na tvář. Poté se objal i s otcem a ukousl si z toustu, který měl pořád v ruce.

„Tak kam jdeme teď“zajímal se s plnou pusou.

„Do doby naší smrti. Přesněji řečeno, do chvíle, kdy Voldemort vyšle smrtící kletbu na malého Harryho, protože jinak by ses nemusel udržet a mohl bys zasáhnout. Váš úkol již víte. Musíte se postarat, aby Sirius nešel do Azkabanu, ale aby se postaral o svého kmotřence.“

„Takže se nám povedlo udělat z Petera strážcem tajemství?“zeptala se Ginny.

„Ano, HARRYMU se povedlo udělat z Petera strážce tajemství.“odpověděla Lilly a tím, že zdůraznila Harryho zásluhy, Ginny jasně naznačila přetrvávající zlost, kterou k ní chovala.

„Máte dva dny na splnění tohoto úkolu. Poté vás budeme muset dostat pryč, jinak by se vše pokazilo. Pokud se vám to nepodaří, nebude to ni strašného, ale může to ovlivnit budoucnost, kterou ještě ani my nevidíme.“upozornil James.

„Na tuto chvilku s vámi Nick, Isa a Angela nepůjdou. Je to zbytečné. Přesunou se rovnou do poslední doby, která vás čeká a připraví vám půdu pod nohami.“pokračovala Lilly.

„Máte nějaké otázky?“zeptal se James.

„Necháte nás to dojíst?“zajímal se Harry ledabyle. Odpovědí mu byl vzdalující se smích. Pak se propadli do prázdna.

„No tak asi ne.“zamumlal, když se objevili v noční uličce v podobách Cassandry a Sebastiana, a odhodil nedojedený toast do trávy. Ginny se rozesmála. Když se však za nimi ozval výbuch, zmlkla a rychle se otočila. Právě včas, aby viděla, jak se polovina jednoho domu řítí k zemi. Hned na to se ulicí rozezněl dětský pláč a vedle nich se objevil Sirius na motorce. Jakmile uviděl tu spoušť, zbělel a vběhl do trosek.

Za okamžik uslyšeli výkřik plný bolesti. „NE!! JAMESI!! NE!!!“ Dvojice opatrně vešla dveřmi do chodby a uviděli Siriuse jak drží bezvládné tělo svého nejlepšího přítele.

„Lilly! Harry!“na to se muž rozeběhl po polorozpadlých schodech a vběhl do dětského pokoje. Jakmile uviděl, že je Harry na živu, jen mu z čela teče krev, vzal ho do náručí a na ránu mu přitiskl kus prostěradla, které utrhl. Po tvářích mu při tom stékaly slzy.

„Ššš Harry. Jsem tady. S tebou. A už tě nikdy neopustím. Jen na chvilku, abych pomstil tvoje rodiče. Zabiju toho bastarda a pak už tě nenechám nikdy samotného.“šeptal k chlapečkovi.

„To bych být tebou nedělal.“promluvil Harry starší za jeho zády. Muž sebou polekaně trhnul a rychle se otočil.

„Sebastiane? Casandro?“

„Nesmíš jít po Peterových stopách. Nedopadlo by to dobře.“pokračoval Harry a nevšímal si překvapení svého kmotra.

„Já musím. Copak to nechápeš? Ten bastard nás zradil. Zradil Jamese a Lilly. Po tom, co jsme ho ve škole chránili před Zmijozeléky. Vy jste tu nebyli. Zmizeli jste si zpět do Ameriky, ale tady to bylo strašný. Lilly s Jamesem se museli schovat. Použili Fiddeliovo zaklínadlo a strážcem učinili Petera. A TA KRYSA JE ZRDILA!!“zakřičel na konci zlomený muž.

„Nemysli si, že vyjde bez trestu. Máme velmi dobré kontakty. Známe několik velmi mocných lidí, kteří se o zrádce postarají, ale co myslíš, že se stane, pokud teď odejdeš? Kam myslíš, že Brumbál Harryho dá?“

„Jak to mám sakra vědět?!?!“

Teď do rozhovoru zasáhla i Ginny. „Obvykle se sirotci dávají k příbuzným. Má Harry ještě nějaké příbuzné? Já bych řekla, že jo…“

„Vy myslíte, že by Brumbál… Harryho… Petunie.“

„Víme to téměř s jistotou. Už několik dní je dává hlídat a jejich dům postupně ochraňuje těmi nejmocnějšími kouzly. Myslíš, že by to dělal jen proto, že jsou příbuzný Lilly? Ne. Plánuje tam odložit Harryho.“

„No… Ale… Tak ho tam na pár dní dá a já si ho pak vyzvednu.“

„Opravdu tomu věříš Siriusi? Co plánuješ udělat, až Petera najdeš?“zeptala se jemně Ginny.

„Zabiju ho.“procedil skrze zuby muž.

„Zabiješ ho. Jistě že. A co se stane s člověkem, který zabije někoho jiného. Který vezme spravedlnost do vlastních rukou. Tím spíš, když bude teď nějakou dobu brán jako zrádce, protože nikdo kromě tebe, Petera a nás neví, že tys nebyl strážce? Zavřou tě do Azkabanu a to se ti ani pomsta nemusí podařit. Peter může utéct a ty půjdeš sedět úplně zbytečně.“

„Co mám tedy dělat?“zeptal se zoufale Sirius. Moc dobře si pamatoval, že i když těmhle dvěma nejde kouzlení, jsou velmi inteligentní.

„Vezmi Harryho a někam se schovejte. Nesmí vás najít ani Brumbál, dokud vám nedáme zprávu. Řekla bych totiž, že Brumbál bude chtít Harryho k Dursleyových dát za každou cenu. Neboj se. Zařídíme to, ale jen pokud budete ty i Harry mimo jeho dosah. Nejdéle za dva dny se s tebou spojíme. Teď musíte zmizet. Každou chvíli se to tu bude hemžit lidmi z ministerstva a Hagrid si přijde pro malého.“nakázala Ginny a Sirius s přikývnutím vyběhl ze dveří, dolů po schodech a pryč z domu. Nasedl na svou velikou motorku, naposledy se podíval na dům svého nejlepšího přítele a pak, i s malým uzlíčkem v rukou, vystartoval do tmy, neznámo kam. Tedy, Harry s Ginny věděli, kam míří. Věděli, kde je jeho úkryt. O Grimmauldově náměstí zatím netušil skoro nikdo. Madame Blacková zemřela teprve před měsícem a Sirius do toho domu zatím vešel jen jednou. A to ve chvíli, kdy uznal, že možná bude potřebovat místo, kde by se schoval a tak dům svého dětství ochránil mnoha bezpečnostními kouzly.

„My musíme taky zmizet.“zamumlal Harry.

 „A kam?“zajímala se Ginny.

„Podle toho, co jsem četl, Sirius Petera dopadl během dneška nedaleko Tower Bridge. Tam bychom asi měli začít. Chytni se mě. Vím, kde to přesně bylo.“odvětil Harry. Dívka přikývla a za okamžik už oba opět zmizeli. Objevili se v jedné zapadlé uličce, kde nebylo nic, kromě jedné hospody.

„Tady by se měl podle všeho schovávat. Je ještě noc. Půjdeme si sednout dovnitř, nebo počkáme tady?“

„Šla bych dovnitř. Tady je až moc velké zima. Přece jenom. Už je podzim.“odvětila Harryho společnice a tak oba vešli do zatuchlé místnosti. S překvapením zjistili, že je to kouzelnická hospoda.

„To je Červíček až tak pitomej?“divil se chlapec a nevěřícně kroutil hlavou. Posadili se k baru a objednali si máslový ležák.

„Mám na vás otázku. Najal si tady pokoj malý, obtloustlý, sotva vystudovaný muž?“zeptala se nezaujatě Ginny.

„Netuším.“odvětil hospodský podrážděně. Harry si znechuceně odfrkl a přisunul po pultu galeon.

„Pořád nevíte?“zeptal se pak.

„Tlustej, mladej, čerstvě ze školy?“

„Asi tři roky.“upřesnil Harry.

„Jeden se sem včera přihnal. Vyžral mi půlku lokálu a pak zapadnul do pokoje a hned usnul. Vypadal celkem v šoku. Požádal mne, abych ho v osm ráno vzbudil.“

„A kolik je nyní?“zajímala se Ginny.

„Čtyři hodiny.“

„V tom případě tu na něj počkáme.“

„Jak myslíte. Dáte si ještě něco?“

„Zatím ne. A pokud to nevadí, přesedneme si někam víc stranou. Petera už jsme dlouho neviděli a chceme ho překvapit, tak se mu o nás pak nezmiňujte.“odvětil Harry a podal hostinskému další galeon. Ten se uctivě uklonil a tak se naši mladí přátelé přesunuli k zadnímu stolu, kde si začali povídat o všem možném. Ale jen o běžných, nedůležitých tématech. Během těch čtyř hodin se nestalo nic zvláštního a pak si všimli, jak jde hostinský po schodech do patra. O několik minut později se vrátil a nenápadně na naši dvojici kývnul. Po chvíli opravdu uslyšeli dupot a pak se malý, zavalitý mužík potácivou chůzí dostal dolů ze schodů a pak na bar.

„Jedny smažený vajíčka.“objednal si snídani.

„Myslím, že ty nebudou nutné. Snídat tady už nebudeš.“ozval se za ním Harryho hlas. Peter vylekaně nadskočil a otočil se.

„Se… Sebastiane! Cas… Cassie! To je mi ale překvapení. Co vás sem přivádí?“vykoktal zděšeně.

„Ale, jen jsme se přišli podívat na starého přítele ze školy. Co takhle se jít projít?“navrhla sladce Ginny.

„Já… Já bych ra…radě…ději zů…zůstal tady.“

„No, ale my tu na tebe čekali už dost dlouho a chceme jít na čerstvý vzduch.“

„No tak… No tak dobře.“ Peter vstal, zaplatil za nocleh a vydal se ven. Ginny s Harrym ho následovali. Ve dveřích se však Harry zastavil a hodil hostinskému váček s mincemi.

„Nikdy jsme tu nebyli, jasný?!“ S těmito slovy zmizeli za dveřmi a hospodský zůstal vykuleně zírat na sto galeonů, které právě dostal.

Venku Harry chmátl po Peterovi a společně s Ginny se přemístili na jednu mýtinu v lese.

„A teď nám řekni, co víš o Lilly a Jamesi Potterových?“zajímal se zcela klidně Harry.

„Co… Co bych měl vědět?“

„Nehraj si s námi Petere. Jistě víš, proč jsme tady, a co chceme slyšet. A řeknu ti to takhle. Buď nám odpovíš hned, a bolet to nebude, nebo budeš mlčet, hrát si na neviňátko a to tě to pak asi trochu zabolí. Nakonec to z tebe stejně dostaneme. Tady totiž máme takový skvělý lektvar. Jistě ho znáš. Říká se mu veritasérum.“přistoupila k němu blíž Ginny.

„Já jsem nechtěl!“zapištěl mužík najednou. „Donutil mě. Mučil mě. ZABIL BY MĚ!!“

„To proto jsi vstoupil k němu do služeb ještě před tím, než jsme tě zachránili v té chodbě?“zajímal se Harry v klidu.

„Jak… Jak…“

„Máme mnoho kontaktů a hodně toho víme.“odpověděla Ginny. A v tu chvíli se Peter zřejmě rozhodl. Vyslal Harryho směrem vražednou kletbu, přeměnil se v krysu a chtěl utéct. Jenže Harry si to samozřejmě přečetl v jeho myšlenkách a tak si ho stihl v klidu přivolat do ruky a kletba narazila do něj. Za okamžik už na zemi leželo bezvládné tělo Petera Pettigrewa.

„Tak, to bychom měli. A ani nebude problém ukázat tuhle vzpomínku někomu jinému. Jen jsme se bránili.“usmála se Ginny a objala Harryho.

„Konečně jsem je pomstil, Ginny. O tomhle jsem snil od té doby, co jsem se dozvěděl pravdu. Že pomstím rodiče i Siriuse.“opětoval chlapec obětí. Chvíli tam takhle stáli, pak však Harry potřepal hlavou.

„Pojď, musíme ještě Peterovo tělo dopravit Brubálovi, zařídit Siriusovi svobodu a mě klidný domov.“ Ginny přikývla a tak se společně s Červíčkovým tělem přemístili před Bradavický hrad. Ani se neobtěžovali s klepáním na bránu, protože ta se jim sama otevřela a vpustila je na pozemky. Harry použil nadnášecí kouzlo na mrtvé tělo a pak se vydali do ředitelny, kde očekávali, že bude Brumbál. Jenže jim nedošlo, že jelikož zmizel malý Harry se Siriusem, bude ho ředitel teďka hledat a nebude sedět na svém křesle. Proto, když otevřeli dveře, nalezli ředitelnu prázdnou.

„No nic. Tak počkáme.“usmála se Ginny a posadila se do měkkého křesla, které si vyčarovala. Harry položil Pettigrewa na zem a následoval jejího příkladu. Nějakou dobu tam jen tak seděli, pak to ale Harryho přestalo bavit, kouzlem přivolal šachy a čekání na ředitele si krátili hrou. Bylo už pozdě večer, když zezelenaly plameny v krbu, které Ginny zapálila, a z nich vyšel ten, na koho čekali. Hned, jak uviděl návštěvu, zatvářil se překvapeně a zmateně.

„Dobrý večer, pane profesore.“usmál se Harry a mávnutím hůlky sklidil šachy.

„Sebastiane? Cassandro?“zeptal se udivený ředitel.

„To je nefér. Proč vždycky nejdřív oslovují tebe?“zeptala se naoko ukřivděně Ginny. Harry se jen usmál.

„Jsme to opravdu my, pan profesore.“odpověděl poté muži, stojícímu před krbem.

„Co vás sem přivádí? Zrovna teď totiž nemám moc času. Nevím, jestli jste o tom už slyšeli, ale Lilly a James byli zavražděni a jejich syn, Harry, byl unesen Siriusem.“

„Unesen Siriusem? Proč by ho Sirius unášel?“podivila se Ginny.

„Protože to je zrádce. Byl strážcem tajemství Potterových a vyzradil jejich úkryt Voldemortovi. Teď po něm pátráme.“

„My víme, kde je.“

„Opravdu? To proto jste tu? Abyste mi prozradili, kde ho hledat?“zaradoval se ředitel.

„Ne, to opravdu ne. Vždyť to my jsme mu poradili, aby se i s Harrym skoval někam do bezpečí, než vám všechno vysvětlíme, protože nám bylo jasné, že ho budete chtít zavřít.“setřel řediteli úsměv z tváře mladík.

„Samozřejmě, že ho chci nechat zavřít. Zradil Lilly a Jamese Voldemortovi. Myslel jsem, že ti dva byli vaši přátelé, tak proč bráníte někoho, kdo se podílel na jejich vraždě?“

„Protože toho víme trochu víc. My už jsme se totiž tomu, kdo se podílel na jejich vraždě, pomstili.“vysvětlil Harry a ustoupil stranou, aby tak ředitel vyděl na bezvládné tělo, ležící u dveří.

„Peter Pettigrew?“zeptal se udiveně Brumbál.

„Ano. Peter Petigrew. To on byl zrádce. Sirius totiž nebyl strážce tajemství. Na poslední chvíli přemluvil Jamese, aby udělali lest. Bál se, že kdyby ho Voldemort dostal a mučil, nevydržel by a prozradil by místo, kde se jeho nejlepší přítel s rodinou skrývá. Proto udělali strážcem tady tu krysu, ale nikomu jinému o tom neřekli. Jenže Peter pracoval ještě dávno před tím pro toho blbečka a tak hned, jak bylo kouzlo provedeno, prozradil adresu Voldemortovi. Bohužel jsme se to dozvěděli až příliš pozdě. Přišli jsme zrovna ve chvíli, kdy Voldemort zaútočil na dítě. Pak tam přišel Sirius a chtěl se jít pomstít tady tomu, ale rozmluvili jsme mu to. Harry totiž potřebuje milující rodinu, a když to nemůžou být rodiče, měl by to být jeho kmotr.“

„No, a věděli jsme s jistotou, že by Sirius Petera zabil a za to by šel do Azkabanu. Proto jsme mu řekli, aby se schoval, dokud to nevyřídíme. Je nám totiž naprosto jasné, že vy chcete dát chlapce k Dursleyovým. Musím vás však upozornit, že Sirius není Harryho kmotrem pro nic za nic. James s Lilly si přáli, aby se o chlapce postaral, kdyby se jim něco stalo. Nemůžete jít proti jejich vůli, protože na to zkrátka nemáte právo.“navázala na Harryho Ginny. Brumbál na ně chvilku jen nevěřícně zíral, pak však pravil: „Kde mám důkaz, že říkáte pravdu? Na tři roky jste zmizeli Merlin ví kam. Kde mám důkaz, že jste se nepřidali k Voldemortovi a tohle není jen snůška lží?“

„Tady.“usmál se Harry a hůlkou si vytáhl jednu vzpomínku. Tu poté sklepl do lahvičky, kterou mu podala Ginny. Brumbál si ji opatrně převzal a vylil jí do myslánky, kterou měl uloženou ve skříni za stolem. Poté se do ní všichni tři ponořili.

„A teď nám řekni, co víš o Lilly a Jamesi Potterových?“zajímal se zcela klidně Harry.

„Co… Co bych měl vědět?“

„Nehraj si s námi Petere. Jistě víš, proč jsme tady, a co chceme slyšet. A řeknu ti to takhle. Buď nám odpovíš hned, a bolet to nebude, nebo budeš mlčet, hrát si na neviňátko a to tě to pak asi trochu zabolí. Nakonec to z tebe stejně dostaneme. Tady totiž máme takový skvělý lektvar. Jistě ho znáš. Říká se mu veritasérum.“přistoupila k němu blíž Ginny.

„Já jsem nechtěl!“zapištěl mužík najednou. „Donutil mě. Mučil mě. ZABIL BY MĚ!!“

„To proto jsi vstoupil k němu do služeb ještě před tím, než jsme tě zachránili v té chodbě?“zajímal se Harry v klidu.

„Jak… Jak…“

„Máme mnoho kontaktů a hodně toho víme.“odpověděla Ginny. A v tu chvíli se Peter zřejmě rozhodl. Vyslal Harryho směrem vražednou kletbu, přeměnil se v krysu a chtěl utéct. Jenže Harry si to samozřejmě přečetl v jeho myšlenkách a tak si ho stihl v klidu přivolat do ruky a kletba narazila do něj. Za okamžik už na zemi leželo bezvládné tělo Petera Pettigrewa.

„Stačí vám to jako důkaz?“zajímala se Ginny, když se všichni vrátili zpět do ředitelny.

„Ano. Samozřejmě že ano. Nikdy by mne nenapadlo, že zrovna Peter. Ale samozřejmě to dává větší smysl. Peter chodil do Zmijozelu, kdežto Sirius do Chiriosu a Chirios je jedinou kolejí, odkud není znám jediný Smrtijed. Díky jejich nejčistějším vlastnostem.“usmál se na ně Brumbál.

„Ano, správně. A teď ta druhá záležitost. Jak to bude s malým Harrym?“zajímala se Ginny.

„Myslím, že mi nedáváte moc na výběr. I když s tím moc nesouhlasím, půjde k Siriusovi.“

„Pomůžeme mu ochránit jeho dům různými kouzly a zaklínadly a vy se můžete stát jejich strážcem tajemství, tak jak to mělo být už u Potterových.“slíbil Harry. Když se na něj Brumbál pochybovačně podíval, dodal: „Za ty tři roky jsme se v kouzlení celkem zlepšili.“

„Dobrá. Já tedy teď musím zařídit vše okolo Petera Pettigrewa a vy byste měli dát vědět Siriusovi. Sejdeme se tady zítra, i s ním a s chlapcem.“rozhodl ředitel a Cestovatelé se s ním rozloučili. Na to společně vstoupili do krbu, Harry Ginny ochranitelsky objal a pak se zašeptáním adresy zmizeli v zelených plamenech. O chvilinku později vypadli na Grimmauldově náměstí v kuchyni. Tam na židli s prázdnou flaškou seděl zlomený Sirius. Když zezelenaly plameny, zvednul hlavu a snažil se na ně zaostřit, ale nepovedlo se mu to. Harry k němu okamžitě přišel a vlil mu do krku lektvar neutralizující alkohol v krvi, který si rychle přivolal. Hned, jak lektvar zapůsobil, vrazil chlapec muži pořádnou facku.

„Vzpamatuj se, ano? Teď kdyby přišel někdo jiný, nemáš šanci. Máš hlídat malého Harryho, a ty tu chlastáš. Já tě chápu. Sice nevím, jaké to je přijít o nejlepšího přítele, ale nám za ty tři roky, co jsme se neviděli, zemřeli oba rodiče a i můj kmotr. My měli jeden druhého, abychom se podrželi, a ty máš Harryho. Brumbál svolil, že se o něj můžeš starat a zítra za ním máme všichni přijít, protože vám budeme zabezpečovat nové bydlení, ale pokud se nesebereš, nezmůžeme nic ani my, protože k vožralovi dítě nepatří.“křičel na něj.

„Jenže to tak strašně bolí.“zašeptal.

„Ano, bolí, a ještě nějakou dobu bolet bude, ale pokud se tomu nepoddáš, bolest odezní mnohem rychleji. Věř mi. Navíc, oni neodešli. Jsou stále s námi. Vím, že to říkají všichni jen pro to, aby utěšili bolest, ale já to vím. Teď ti nemůžu říct jak, ale jednou se to dozvíš a pochopíš. Jsou s námi a chrání nás. Pomáhají nám a utěšují. I zrovna teď se na tebe dívají a věř mi, že James by ti teď s chutí jednu vrazil.“

„Siriusi, Jednou se s nimi zase setkáš, to vím s jistotou, ale do té doby, pokud nechceš, aby tě nenáviděli, musíš žít dál. A postarat se o jejich syna.“přisedla si vedle zlomeného muže Ginny a jemně ho vzala za ruku.

„Říkali jste, že mi Brumbál dovolí Harryho vychovávat?“

„Nedali jsme mu jinou možnost.“přikývl Harry starší.

„Během zítřka vám najdeme nějaký pěkný dům, kde budete bydlet. Ale neobejde se to bez velkého utajení. Dům bude chráněn velmi mocnými kouzly a Brumbál bude vašim strážcem. To jsou podmínky, na které musíš přistoupit.“usmála se na něj Ginny.

„Teď by sis měl lehnout. Ráno se pro tebe stavíme. Jenom, kde je Harry?“zajímala se ještě dívka.

„Nahoře spí. Měl noční můry, tak jsem mu dal dvě kapky Bezesného spánku.“

„Dobře. Tak my teď půjdeme. Zítra v osm se vrátíme a půjdeme za Brumbálem společně.“rozhodl Harry a i s Ginny se přemístili pryč. Na Chirios.

„Co máš v plánu Harry?“zeptala se podezřívavě dívka, protože se chlapec tvářil velmi zamyšleně.

„Myslím, že jsem právě vymyslel, kde bude můj nový domov.“usmál se tázaný.

„No a kde?“

„U Vydrníku svatého Drába.“

„Cože? Proč?“podivila se dívka.

„Protože nevíme, jak moc jsme změnili budoucnost, a já si přátelství s Ronem cením. Proto se chci pojistit. Když budeme bydlet vedle sebe, nebude snad hrozit, že se neskamarádíme.“vysvětlil Harry.

„V tom případě se ale musíme pustit do práce. Máme zhruba deset hodin na postavení tvého nového domova.“usmála se Ginny a společně se znovu přemístili pryč. Za vesnici Vydrník svatého Drába, nedaleko Doupěte. Z něj se zrovna ozval dětský pláč.

„Takhle ukřičená jsi byla, jo?“zeptal se laškovně Harry a musel uhnout před pohlavkem.

„Když se zaposloucháš, zjistíš, že to křičí Ron.“odvětila nafoukle.

„No jo. Tak se hned nevztekej. Kam až sahá vaše parcela?“zajímal se mladík smířlivě.

„Od domu k sadu. Tady, kde stojíme, už je prázdná parcela, která je možná koupit od vesnice.“

„Tak jí ráno koupíme.“přikývnul Harry. Zatím zastřeli celou parcelu neviditelnou barierou, aby nikdo neviděl rostoucí dům. Pak se dali do kouzlení. S pomocí živlů a s kouzly, které použili na stavbu Bradavic, měli samotnou budovu postavenou ani ne za hodinu.

„No páni. Celkem jsme se zlepšili.“ušklíbla se Ginny.

„A teď vnitřek.“rozhodl Harry a vrhly se na vybavení. Všechny pokoje vymalovali, pár jich vybavili. Po dalších třech hodinách měli hotový dům. V přízemí byla vstupní hala, obývací pokoj, kuchyně spojená s jídelnou, schody do patra a vstup do sklepa, kde se nacházela laboratoř.

V patře pak udělali prázdnou knihovnu, Siriusův pokoj, Harryho pokoj, čtyři pokoje pro hosty a Siriusovu pracovnu. Ke každému pokoji byla koupelna a šatna. A pak už zbývala akorát půda. Základně vybavili kuchyni a obývací pokoj, do knihovny dali regály a pár křesílek. Zbytek si bude muset vybavit Sirius sám.

Pak ještě na zahradě udělali dvě kůlny. Jednu na různé nářadí a druhou jako garáž pro Siriusovu motorku a zároveň jako sklad na košťata.

„Myslím, že takovýhle domov ti bude leckdo závidět.“usmála se Ginny, když se kochali výsledkem. Harry jen zasněně přikývl. Trochu litoval, že zde doopravdy nebude vyrůstat. Že on si své dětství bude pomatovat nadosmrti jako tyranu od Dursleyových.

„Pojď. Musíme se jít alespoň trochu vyspat.“řekla po chvíli dívka. Na to se oba přemístili na Chirios. Hned zapadli do svých pokojů, kde na ně čekala lehká večeře od Mimi a Puffy, které tady ještě ani nezahlédli. Nejspíš to měli nakázáno. Rychle se najedli a pak padli do postelí.

Druhého dne se vzbudili v sedm hodin a, i když byli nevyspalí, rychle se nasnídali, oblékli a přemístili za Siriusem. Ten zrovna v kuchyni krmil malého Harryho.

„Už jste tady?“zeptal se překvapeně. Pak kouknul na hodiny a trochu zahanbeně zjistil, že je přesně osm.

„Omlouvám se, ale nestíhám. Harry vůbec nechce jíst, já jsem skoro nespal…“nechal nedokončeno.

„To je v pořádku. Běž se obléct, my zatím Harryho dokrmíme.“usmála se shovívavě Ginny a přisedla si k chlapci. Harry se posadil na místo po Siriusovi. Chvíli se koukal své mladší verzi do očí a pak beze slova naplnil lžičku. Už jí chtěl dát k Harrymu, když zjistil, co na ní je.

„Není divu, že to nechce jíst. Mrkev úplně nesnáším.“zamumlal, zvedl se od stolu a chvíli něco kutil, než se vrátil s nějakou jinou kašičkou. Tu už Harry zbaštil bez problémů, na což zůstal Sirius zírat s pusou dokořán.

„Jak jsi to udělal?“

„Normálně. Nenutil jsem ho jíst něco, co nemá rád. Vypadá to, že mrkev mu moc nejede.“vysvětlil.

„Teď je ale čas jít.“řekla Ginny a zamířila nahoru, aby malého Harryho umyla a převlékla. Za půl hodiny se vrátila zpět i s čistým chlapcem.

 Pak se postupně letaxem přepravili do Bradavic.

„Vítám vás tu.“usmál se na ně Brumbál.

„Siriusi, přijmi prosím mou omluvu za to, že jsem o tobě pochyboval.“

„To je v pořádku, pane řediteli. Na vašem místě bych asi nejednal jinak.“

„Tak, teď bychom měli vyřešit, kde budete bydlet.“

„Myslím, že to nebude potřeba. My už dům vybrali.“promluvil Harry a Sirius s Brumbálem na něj překvapeně pohlédli.

„Opravdu? A kde?“

„Někde, kde budou moci Siriusovi pomoci, když si nebude vědět rady tady s tím malým uličníkem.“zareagovala Ginny. „Pojďte. Přemístíme vás tam.“

„Ale Harry…“

„Pomocí přenášedla, samozřejmě.“ Na to vytáhla z kapsy provázek, kterého se všichni chytli a po odpočítávání zmizeli. Objevili se na tom samém místě, jako včera Cestovatelé.

„Doupě?“podivil se Sirius.

„Samozřejmě že vás nenastěhujeme k Weasleyovým, ale mysleli jsme, že bys třeba občas potřeboval poradit a že by Harrymu prospělo, kdyby vyrůstal ve společnosti tolika dětí.“vysvětlila Ginny. Brumbál s úsměvem přikývl. „A kde tedy ten dům je?“zeptal se, protože mu bylo jasné, že nemůže být jen tak vidět.

„Stojíte před ním, pane.“odpověděl Harry a hned na to i nově příchozí spatřili to, na čem Harry s Ginny pracovali přes noc.

„Ale jak? Vždyť to tady dřív nestálo a za jednu noc?“podivil se Sirius a i Brumbál vypadal překvapeně.

„Jak už jsme říkali panu řediteli, za ty tři roky jsme se celkem zlepšili v kouzlení.“usmála se Ginny.

„Akorát to ještě bude chtít tu parcelu koupit od vesnice.“ušklíbl se Harry a Sirius se na něj udiveně podíval. „Vy jste postavili dům na…“

„Na cizí parcele? Jo. Už to tak vypadá. Ale teď se dáme do práce, ne? My se musíme do večera vrátit do Ameriky.“

A tak se pustili do kouzlení. Sirius s malým nejprve zašli na mudlovský úřad a parcelu od nich koupil. Mezi tím Harry, Ginny a Brumbál ochránili dům před nedovoleným přemístěním (přemisťovat se tam mohl jen Sirius a ti, kterým to Sirius dovolí), protihlukovou barierou, Fiddeliovým zaklínadlem a mnoha dalšími kouzly. Večer byli sice unaveni, ale spokojeni.

„My se s vámi rozloučíme. Musíme se vrátit, protože už tu nemáme co na práci a slíbili jsme strýčkovi, že dáme pozor na jeho děti, zatím co on bude na několik dní pryč.“vysvětlil Harry a po krátkém rozloučení se i s Ginny přemístili na Chirios, odkud zmizeli na mýtinu.

                                                  Předchozí | Další