Zrovna seděla ve společence za stolem a dělala si úkol na přeměňování,
když na okno zaťukala sova.
Rychle otevřela a dopis od sovy převzala. Rozevřela ho a radostí málem
vykřikla.
V dopisu stálo:
Milá Ginny,
Kvůli mým výpravám jsme se už dlouho neviděli, a proto navrhuji,
abychom se setkali tuto sobotu u Třech košťat. Nemůžu toho moc napsat. Vše ti
řeknu v sobotu o půl třetí.
S láskou Tvůj Harry
Měla co dělat, aby se udržela a nezačala tancovat po společenské
místnosti.
***
V sobotu, přesně o půl třetí, jak se psalo v dopise, vešla ke
Třem košťatům. Rozhlédla se a zůstala udiveně stát. U jednoho stolku
v koutě seděl Harry a na klíně mu seděla Cho Changová. Chvíli na ně beze
slov zírala, pak se otočila na podpatku a vyběhla ven. Běžela, kam jí nohy
nesly, a za chvíli stála před Chroptící chýší. Z očí jí tekly slzy
proudem. Jak jí to mohl udělat? Jak jen mohl . Nechápala.
Najednou jí někdo položil ruku na rameno.
„Nestojí za to, aby si pro něj brečela.“ozval se za ní hlas Draca
Malfoye bez známky posměchu. Překvapeně k němu zvedla oči.
„Jak o tom víš?“
„Byl sem u Tří košťat.“odpověděl prostě. Ginny až teď došlo, s kým
se to vůbec baví a odstoupla.
„A proč tu vůbec jsi? Aby ses mi mohl vysmát?!“
„Ne. Změnil jsem se. Lituj toho, jak jsem urážel tebe i tvou rodinu a
lituju toho, že jsem si to neuvědomil dřív.“řekl a Ginny se mu podívala do očí.
Viděla v nich, že nelže. Usmála se, protože až teď si vybavila, že se
Draco poslední dobou držel od ostatních zmijozelských dál.
A tak začalo přátelství, mezi Dracem Malfoyem a Ginny Weaslyové, které
jednoho dne přerostlo možná i v něco víc.
Ginny s Dracem se zase procházeli kolem jezera. Byl konec školního
roku a tak bylo příjemně teplo. Ginny si všimla, že Draca poslední dobou něco
trápí a dělalo jí to starosti.
„Děje se něco, Draco?“zeptala se nakonec.
„Ne, nic. Nic vážnýho.“
„To je jedno. Řekni mi to, a já pak posoudím, jestli to je vážné, nebo
ne.“
„Už to nevydržím. Víš Ginn, mám rád jednu holku, ale ona nejspíš mě ne,
víš.“v tu chvíli Ginny něco, jako by bouchlo do břicha. To Draco zpozoroval a
přesně toho chtěl docílit. Ujistit se, že je ten pravý čas.
„Koho?“snažila se o klidný tón Ginny.
„Tebe.“zašeptal a něžně ji políbil. To Ginny překvapilo, ale zároveň i
potěšilo a tak polibek oplácela.
Nakonec nezůstalo u pouhého jednoho polibku. Ten den spolu začali
chodit a přesně rok na to oznámili, že se budou brát. Dokonce už měli i
vymyšleno kdy. Své ano si řeknou 31. července.
Když to oznámila své rodině, nedopadlo to tak, jak očekávala. Molly se
rozplakala a utekla, Bill smutně svěsil hlavu, stejně jako Charli, Fred s Georgem
se na ni trochu znechuceně podívali a odešli za svou matkou, její otec řekl:
„Pokud budeš šťastná, tak ti to přeji.“ale bylo vidět, že ho zklamala. Jediný,
kdo z ní měl radost, byl Percy.
„Gratuluji sestřičko. Budete s Dracem tvořit skvělý pár.“usmál se
a pochvalně ji poplácal po zádech. Ginny byla šokovaná. Takovouhle reakci
nečekala. Jo, jasně nečekala, že budou skákat štěstím až do stropu, ale aspoň
podporu mohli projevit.
Také ji mrzelo, že tady není Ron a Hermiona. Od těch chtěla znát názor
také. Doufala, že ti by jí taky podpořili. Jenže oni se zatím nevrátili. Pořád
byli s Harrym na cestách. Od onoho incidentu v Prasinkách o něm
nechtěla slyšet. Sice se občas někdo pokusil o něm zmínit, ale vždy je zarazila
dřív, než stačili něco pořádného říct.
Po prvotním šoku se otočila a přemístila se do domu, který si na
začátku prázdnin s Dracem koupili.
***
31.červenec se blížil nezadržitelnou rychlostí a ona se, i přes ztrátu
své rodiny, strašně těšila. Oznámení byla rozeslána. Vrátili se jí sice od
Freda s Georgem a Rona s Hermionou sovy nenašli, ale i tak doufala,
že se to nějak dozvěděli.
Den před svatbou jí přišel dopis, ve kterém jí oznamovala její rodina,
že se na obřad ani následnou hostinu bohužel nemohou dostavit. Jediný, kdo
přijde, bude Percy.
Oplakala to.
No a tak ji k oltáři nevedl její otec, ale její bratr. Doufala, že
to bude její nejšťastnější den v životě, ale nebyl. Jako malá si
představovala, že bude mít krásné bílé šaty s vlečkou, zdobené. Prostě
šaty se vším všudy. Teď měla na sobě jen prosté bílé
šaty, které ani nevypadali
moc jako svatební.
Draco prohlásil, že mu to je moc líto, ale že víc na ně dát nemůže.
Zbaštila mu to a nijak to neřešila.
Po obřadu se přemístili do jedné restaurace, kde byla hostina. Když už
byla zábava v plném proudu , otevřely se dveře. Ginny si toho všimla jako
jediná a vydal se k nim.
,Tak přece přišli.´ proběhlo jí v hlavě, když uviděla ve dveřích
stát Rona a Hermionu. Zarazila se, když uviděla, že nejsou nijak slušně
oblečení, ale i tak se s nimi šla radostně přivítat. Hermona ji však jen
objala a Ron odmítl i to.
„Ahoj. Jsem ráda, že jste tady.“pokusila se usmát.
„Hmm, to já ani tak moc ne. Jen jsme se přišli přesvědčit, žes to fakt
udělala. Zklamala si mě, sestřičko.“řekl Ron a rozhlídl se.
„Tak na tohle se zmohl ten slavný Malfoy?“ušklíbl se pak.
„Když tě to tu tak otravuje, tak můžeš jít.“
„Ano, to taky hned půjdu.“řekl, ale Hermiona ho ještě zastavila a
otočila se na Ginny.
„Jak si to mohla Harrymu udělat?“zeptala se tiše.
„Co…Cože?! Jak sem mu to mohla já udělat?!“nenacházela slov.
„Jestli jste sem přišli jen kvůli němu, můžete hned zase
vypadnout.“doufala, že zůstanou, ale oba se otočili, Hermiona jí strčila do
ruky balíček a odešli. Ginny tam zůstala stát, jako opařená.
Po chvíli se probrala a vrátila se ke svému příteli, teď už manželovi.
***
Půl roku na to se konal na ministerstvu zimní maškarní ples, na který
bylo pozváno mnoho lidí. Mezi nimi i Ginny a Draco, který ovšem musel
odmítnout, kvůli nějaké neodkladné záležitosti, ale řekl Ginny, aby šla sama,
že tak půvabná dáma se jistě zabaví i sama.
No a tak jednoho večera vyrazila v krásných fialových
šatech,
s vlasy kouzlem obarvenými na černo složitě spletenými, do kterých měla
vloženou čelenky a s fialovou
škraboškou na ministerstvo kouzel.
Už chvíli tam byla a tančila s mnoha chlapci i muži, když do
místnosti vstoupilo několik lidí. Několik není správné slovo. Bylo jich poměrně
dost. Přesněji řečeno devět. Připadali jí, že je odněkud zná, ale nemohla si
vzpomenout odkud.
Byla mezi nimi jedna jediná dívka a poté jedna žena. Ostatní byli
chlapci, nebo muži.
Žena měla blonďaté rozpuštěné vlasy. Na sobě měla červenočerné
šaty a
škrabošku stejných barev ve tvaru motýla.
Dívka byla také blondýna. Vlasy měla volně rozpuštěné jen ofinu
sepnutou. Na sobě měla růžové
šaty a stejné barvy
škrabošku.
Muži byli oblečeni v hábitech různých barev, ke kterým byla
sladěna jednoduchá škraboška. Zaujalo ji, že všichni mají blonďaté vlasy a
v některých pohybech si jsou podobní. Nejvíce ji zaujal chlapec
v zeleném hábitu s rozčepýřenými vlasy, které měl protkán hnědými
prameny. Pak už si jich však všímat nemohla, protože za ní přišel další chlapec
se žádostí o tanec.
---
Harry, Ron, Hermiona, Pan a Paní Weaslyovi, dvojčata, Bill a Charlie
(Fleur jela navštívit rodiče) vstoupili dovnitř a rozhlédli se. Zábava už byla
v plném proudu. Hermiona s Ronem se rozhlíželi obzvlášť pozorně.
Jediný důvod, proč sem oni dva a Harry šli, bylo, že vymysleli plán, jak
odreagovat Harryho od jeho věčné depky a od knih, do kterých se zahrabal po
tom, co zjistil, s kým je Ginny zasnoubená. Samozřejmě, že to svůj účinek
mělo. Zlepšil se ve všech oborech magie, ale za cenu toho, že se úplně uzavřel
do sebe a už strašně dlouho ho nikdo neviděl smát.
Proto hlavní plán jejich cesty bylo to, že Hermiona s Ronem najdou
pěknou a příjemně vypadající dívku, které poté nenápadně vytrhnou vlas, dají ho
do lehkého nápoje lásky a ten vypije Hary. Naopak té dívce přimíchají do pití
nápoj lásky s Harryho vlasem. Po dlouhém přemlouvání Harry souhlasil. Nikdo
nechtěl, aby se s dotyčnou vyspal, ale aby se odreagoval a užil si
příjemný večer v přítomnosti krásné dívky (ale původně měli oba zůstat oblečení). A tak se Ron
s Hermionou pořádně rozhlídli. Oba se nastejno pohledem zastavili u
pohledně vypadající černovlásky v nádherných fialových šatech (kdo to asi je, že?). Kývli na sebe a
nenápadně se vydali tančit. Dotančili až k ní a Ron udělal, jako že zakopl
a přitom spadl na dotyčnou dívku. Oba naštěstí pád ustáli a Ron přitom ještě
stihl vytrhnout vlas, ale pak museli zahrát divadlo.
„Jamesi, nemůžeš dávat pozor. Co když se tady slečně něco stalo?“řekla
na oko přísně Hermiona.
„To je dobré. Jsem v pořádku.“usmála se Ginny.
„Opravdu? No, ale myslím, že jako omluvu byste mohla přijmout pozvání
na jeden drink?“
„Ano, myslím, že s radostí.“
A tak všichni tři zamířili k baru, kde si sedli kousek od Harryho.
„Tak co to bude?“zeptal se barman.
„Jen lehký punč.“usmála se Ginny a Hermiona kývla, že ona si dá to
samé.
„Já bych si dal ohnivou whisky.“objednal si i Ron.
„Ale Jamesi, přece se nechceš opít hned na začátku večírku.“
„To samozřejmě ne, drahá Lilly. Chci jen jednu skleničku.“Ginny sebou
při vyslovení jmen trhla. Jmenovali se stejně, jako Harryho rodiče. Ještě někdo,
sedící nedaleko a nenápadně poslouchající, si toho všiml. V očích se mu
mihl bolestný odstín.
Když všichni tři dostali to, co chtěli, otočila se Hermiona na Ginny.
„A co tu vlastně děláte tak sama?“zeptala se, aby odvedla její
pozornost.
„Ale, manžel musel někam jinam, a samotné se mi nechtělo být
doma.“usmála se Ginny a nevšimla si, že jí Ron nalil něco do pití. Poté se
zvedl a s omluvou, že se na chvíli vzdálí, zamířil k Harrymu.
„JAMES A LILLY?!?“zeptal se ho Harry hned pobouřeně.
„No co. Bylo to první, co nás napadlo.“bránil se Ron.
„ A co bylo druhý?“zeptal se Harry ironicky.
„Virginia a Henry.“ušklíbl se Ron a pak Harrymu podal flaštičku, do
které vhodil vlas té neznámé. Harry to poté s malým zaváháním vypil.
V tu samou chvíli se Ginny napila svého punče. Oběma se trochu zamotala
hlava a poté se na sebe podívali. Harry hned vstal a zamířil k Ginny.
„Smím vás požádat o tanec?“zeptal se s lehkou úklonou. Ginny
okouzleně přikývla a společně se vydali na taneční parket.
Tančili spolu dlouho a skvěle se u toho bavili. Každou chvíli se něčemu
smáli a výborně si rozuměli.
Hermiona s Ronem se na sebe šťastně usmáli. Konečně je jejich
kamarád alespoň na chvíli šťastný.
Asi po dvou hodinách, se Harry s Ginny vytratili. Nejprve se jen
procházeli po Londýně, ale poté došli k Děravému kotli.
„Smím tě pozvat na něco k pití, Alex? Určitě máš už žízeň.“ Ginny
jen přikývla a tak zašli dovnitř a každý si objednal. Tím, že se oba napili
ohnivé whisky, a také tím, že už se vlastně milovali dříve, se nápoj lásky
nějak rozdmýchal a v jejich těle se najednou rozvířila čistá vášeň.
Podívali se na sebe a jako by si rozuměli beze slov. Harry objednal pokoj a
hned, jak se za nimi zavřely dveře, se na sebe vrhli. Rychle ze sebe sundávali
jednotlivé vrstvy oblečení a přitom se neustále vášnivě líbali…
Poté, i když byli oba bez škrabošek, se navzájem nepoznali. Jednak měli
pořád přebarvené vlasy, a také jim nápoj lásky zabraňoval kloudně myslet.
Až ráno, když se Harry probudil, ho čekal šok. Vedle něj spala dívka,
které patřilo jeho srdce. Rudé vlasy měla rozhozené na polštáři a klidně oddechovala.
Harry se vyděsil. Co to udělal? Rychle se oblékl a už chtěl odejít, když se
zarazil, šáhl po pergamenu a brku, který ležel na stole a rychle načmáral
vzkaz. Poté neslyšně opustil pokoj.
---
Když se Ginny ráno probudila, nenašla vedle sebe nikoho ležet. Jen na
polštáři uviděla vzkaz. Rychle po něm šáhla a přečetla si ho.
Drahá Ginny,
Velice se omlouvám za to, co se
stalo. Nikdy jsem to neměl dopustit a navždy si to budu vyčítat. I přesto však
byla včerejší noc ta nejlepší v mém životě a navždy na ní budu vzpomínat.
Tvůj
Takže jí znal. Asi proto se tak rychle vypařil. Ale kdo to mohl být?
Netušila. Harry jí vůbec nenapadl, protože si myslela, že jí nemiluje.
Rychle se oblékla a vrátila se domů.
---
Když se Harry to osudné ráno, vrátil do domu, ve kterém bydlel
s Ronem a Hermionou, byl jako ve snu. Oba jeho přátelé seděli
v obývacím pokoji a evidentně na něj čekali. Když ho uviděli, hned vstali
a Hermiona se ho zeptala: „Tak co Harry?“
„Vyspal jsem se s ní…“řekl nepřítomně Harry. Oba na něj chvíli zírali,
ale pak se Ron usmál: „Tak to je skvělé, kamaráde, ne?“ Harry jen zakroutil
hlavou.
„Co se stalo Harry?“zeptala se opatrně Hermiona.
„Byla to Ginny.“ Po této větě nastalo v místnosti ticho.
Následující týden panovala v domě napjatá atmosféra, a když Harry několik
dní na to usnul, poprvé po dlouhé době mu povolila nitrobrana a on se dostal do
hlavy Voldemorta.
„Výborně Draco. Ta krvezrádkyně
ti pořád zobe z ruky. A Pottera to evidentně zničilo.“řekl tichý, syčivý
hlas. Postava, klečící před ním se usmála.
„Je těhotná můj pane.“řekl. „Dnes
jsem to z ní vycítil.“
„Skvělé, moc skvělé.“pochvaloval
si Lord Voldemort.
„Až se to škvrně narodí, tu
šmejdku zabi. To Potterovi ještě víc ublíží. A toho haranta mi přines. Vychovám
ho sám. Jistě vím, že ty bys to zvládl také, ale chci z něj udělat svého
nejlepšího smrtijeda.“rozkázal.
„Teď se však připoj
k ostatním. Chci světu ukázat, jak jsem mocný. Zaútočíme na Příčnou ulici.“
Harry se s trhnutím probudil a v tu chvíli ho popadl nehorázný
vztek. Na Malfoye a na Voldemorta. A také na sebe. To kvůli němu hrozí Ginny
nebezpečí. Rychle se oblékl, popadl hůlku a vyrazil ven. Cestou zbudil Hermionu a Rona a nakázal jim
zburcovat Řád a BA. Sám se přemístil na Příčnou. Okamžik na to se tam
přemístili i Smrtijedi na čele s Voldemortem.
Jak byl Harry naštvaný, nečekal na pomoc, a sám jedním kouzlem
z vyšší bílé magie omráčil a spoutal všechny smrtijedny. Pak se postavil proti Voldemortovi. Oběma
sršely blesky z očí.
„Za to zaplatíš, Pottere.“zasyčel
Voldemort hadí řečí.
„Nemyslím si.“odvětil Harry
stejně.
Voldemort se rozesmál: „Myslíš
si, že jsi lepší?“
„Myslím si, že mám něco, co ty
ne.“
„A co to je? Zase ta Brumbálova
láska?!?! Tu ty už nemáš. Tu, kterou jsi miloval, se vdala za někoho jiného“
„Lásku také, ale
hlavně chuť po pomstě.“řekl Harry nenávistně. Voldemorta to tak překvapilo,
že zapoměl mluvit hadí řečí.
„Pomsta? Ty, takový čistý chlapec, se chceš mstít? A
za co?!? Za své rodiče? Toho ubohého studentíka? Tvého Kmotra? Nebo snad za
Brumbála?“začal se šíleně smát.
„Ne, za ty ne. I když bych mohl, tak za ty ne. Ti jsou
už mrtví. Já se chci pomstít za někoho, kdo stále žije. Za někoho, koho si tu
před chvílí zmínil.“
„Za tu krvezrádkyni?! Proč se chceš mstít za ni? To
spíš já bych se měl mstít, že mi odvedla jednoho z těch lepších
smrtijedů.“řekl s úšklebkem Voldemort. Nepočítal s tím, že o všem ví.
„Opravdu? Opravdu ti odvedla smrtijeda? A proč tedy
leží támhle na té hromadě?“zeptal se Harry a mávl hůlkou. V tu chvíli se
jednomu ze smrtijedů strhla maska a odkryla tak tvář Draca Malfoye.
Voldemort na okamžik ztuhl. To už však Harry
pokračoval: „Klidně trap mě. Muč mě, pokoušej se mě zabít, to je mi jedno. Na
to už sem si zvykl. ALE JAK SE OPOVAŽUJEŠ UBLIŽOVAT GINNY?!?!?!! JAK SI
DOVOLUJEŠ NAŘÍDIT SVÉMU SMRTIJEDOVI, ABY HRÁL TO, ŽE JE DO NÍ ZAMILOVANÝ?!?!
JAK SI VŮBEZ PŘEDSTAVUJEŠ TO, ŽE JÍ ZABRÁNÍŠ V TOM MÍT NORMÁLNÍ
LÁSKU?!?!“řval na Voldemorta Harry takovou silou, že i sám Temný pán se trochu
přikrčil. Poté se na chvíli uklidnil: „ Když jsem se dozvěděl, že je Ginny
zasnoubená, bolelo to. Když jsem se dozvěděl, s kým je zasnoubená, bolelo
to ještě víc, ale i přes to všechno jsem to nechal být. Myslel jsem si, že je
šťastná. První pochybnosti jsem však dostal, když mi Ron s Hermionou
řekli, jakou měla svatbu. Věděl jsem, že už odmalička chtěla úžasnou,
princeznovskou svatbu. Ale i tak jsem nezasahoval. Třeba si to tak sama přála.
Vyhýbal jsem se jí a jen tiše doufal, že je šťastná. Třeba i byla a třeba pořád
je, jenže to není opravdové štěstí. A to kvůli tobě. Víš, Tome, zaplatíš za to.
Ne proto, že se Ginny vdala za někoho jiného, to bylo na ní, ale za to, že
kvůli tobě to nebyl opravdový vztah a také za to, že si nařídil ji zabít. Já
trpět klidně můžu fyzicky. Muč si mě, jak chceš, ale na mou rodinu mi
nešahej.“domluvil a hned na Voldemorta poslal jedno kouzlo z vysoké bílé
magie, které ho nepřipraveného zasáhlo, a on odletěl přes celou ulici a narazil
do zdi, po které se svezl dolů. Před očima se mu začaly míhat všechny zlé činy,
které kdy provedl. Asi po dvou minutách toho bylo moc. Poprvé za svůj život
začal prosit.
„Prosím, dost. Nechte mě. Já nechci.“ Jenže Harry mu
nepomohl. Neměl důvod. Asi po dalších dvou minutách kouzlo pominulo a Voldemort
se s obtížemi postavil.
„Stejně mě nemůžeš zabít. Jsem nesmrtelný.“
„Nikdo není nesmrtelný. Ty si byl jen připoután
k životu. Ovšem několik lidí o tom vědělo a postaralo se o to, aby ty věci
byly zničeny.“
„LŽEŠ!!!“
„Opravdu? No nevím. Deník jsem zničil v Tajemné
komnatě, prsten zničil Brumbál, medailonek Regulus Black, pohár Helgy
z Mrzimoru moje kamarádka, Hermiona Grangerová. Jen tak mimochodem, je
z mudlovské rodiny a je mnohem chytřejší než ty. No, dál. Diadém její
snoubenec, Ron Weasley, Nebelvírův meč jsem tvé duše zbavil v tu chvíli,
co jsem ho bodl baziliškovi do pusy a viteál, co sis udělal nechtěně ze mě, byl
zničen tehdy, když jsi mě přivedl před dvěma a půl lety do stavu mezi životem a
smrtí. Vlastně jsem to jen díky němu přežil. Teď už mi tedy nebrání nic to
udělat.“řekl klidně Harry, zatímco Voldemortovi se na tváři zračil čím dál
větší šok.
Pak Harry pozvedl hůlku a pravil ty dvě osudná slova:
„Avada Kedavra.“ O pár vteřin později, dopadlo mrtvé tělo Lorda Voldemorta
dopadlo na zem.
Harry se poté otočil na Malfoye, který se před chvílí
probudil a teď se na něj zděšeně díval. Harry napřáhl hůlku a Malfoy zavíral
oči v očekávání toho nejhoršího, ale Harry jen zamumlal pár slov a
Malfoyovi se na krku objevila modře pulzující značka.
„Od teďka už Ginny není tvojí ženou. Nemůže se jí stát
ani žádná jiná, a pokud se jen dotkneš nějaké ženy holou kůží, budeš prožívat
to samé, jako před pár minutami Voldemort.“pravil tichým hlasem a přemístil se
pryč.
Nevšiml si, že hned ze začátku jejich rozmluvy
s Voldemortem se tam přemístil Řád a BA. Ti vyslechli celý rozhovor a teď
užasle zírali. Ginny, stojící v první řadě, tekly po tvářích slzy. Byla
zmatená a chtěla se dozvědět pravdu a tak se otočil na Hermionu a Rona, jenže
ti se v tu chvíli přemístili pryč. Nepochybně za Harrym.
A opravdu. Hermiona a Ron se objevili v obývacím
pokoji jejich domu a hned zamířili do Harryho pracovny, která se nacházela ve
druhém patře, společně s knihovnou a jejich pracovnami. Z každé
pracovny poté vedlo tajné schodiště do ložnice a z té se mohlo jít do
šatny, nebo koupelny.
Zaklepali tedy na jeho dveře a po vyzvání vstoupili.
Harry seděl v křesle a po tvářích mu pomalu tekly slzy. Na stole leželo
fotoalbum, které mu dal Hagrid a které postupně obohatili a mnoho dalších fotek.
Teď bylo nalistované na fotce, kde Harry měl Ginny v náručí a točil
s ní dokola.
Hned, jak vešli, se na ně Harry podíval.
„Všechno to bylo plánovaný. To, že se do něj Ginny
nějak musí zamilovat, svatba, všechno. Voldemort to Malfoyovi nařídil, aby mě
tím zničil. Nevím, jak se jim povedlo, že se Ginny zamilovala zrovna do něj,
ale to je vedlejší. A teď je těhotná. Malfoy to zjistil díky vycítění magie a
Voldemot mu nařídil, aby ji hned po porodu zabil.“řekl potichu.
Hermiona a Ron si sedli naproti němu a Ron se odvážil
zeptat: „Jak si se to ale dozvěděl?“
„Dnes v noci mi povolila nitrobrana.“řekl a
čekal, že Hermiona zase spustí, ale ta mlčela a evidentně o něčem přemýšlela.
„Co se děje?“zeptal se jí Ron.
„To dítě je Harryho.“řekla prostě. Oba muži na ni
zůstali zírat s pusou dokořán.
„No ano. Je to jednoduché. Vycítit magii jde týden po
početí. To včera bylo. A podle mě Malfoy nechtěl mít s Ginny dítě. Musel
nehorázně trpět jen při pomyšlení na to, že by byla těhotná. Určitě si to nějak
pojistil, ale nejspíš si myslel, že selhal. Jenže neselhal, protože to dítě
bude Harryho.“vysvětlila Hermiona svou teorii. Harry s ní musel souhlasit.
Chvíli potom seděli potichu, ale najednou se Harry
zvedl a bez jediného slova vyrazil do knihovny. Jeho dva kamarádi ho zmateně
následovali.
V knihovně Harry zamířil rovnou k jednomu
regálu, odkaď vytáhl knihu s názvem: Změna
identity- Jak na to?
„Harry, co s ní chceš dělat?“zeptala se Hermiona.
„Zajistit si soukromí. V téhle knížce je kouzlo,
které mi změní vzhled na mnou vymyšlený a vždy, když budu potřebovat, tak mě
promění zpět na Harryho.“vysvětlil Harry.
„Jasně, už rozumím. Tam, kde bude potřeba Harry
Potter, půjdeš normálně ty, a svůj život budeš žít pod jménem…“
„Eric McCarter.“
„To je dobrý nápad. Chceš nějak pomoct?“přidal se i
Ron.
„No, vlastně ano. Potřebuju, aby jeden z vás to
kouzlo řekl. Pak na mě zamíříte hůlkou a já si budu představovat, jak chci
vypadat.“
Hermiona přikývla, vytáhla hůlku a provedla kouzlo.
V tu chvíli se Harry změnil na pohledného blonďatého mladého muže,
s ostře řezanými rysy a o pár odstínů světlejšíma očima.
„No páni…“vydechli jeho přátelé.
„Harry, jsi úplně jiný…!“podivil se Ron.
„Vždyť o to taky šlo, Ronalde.“zchladila ho Hermiona.
---
Uběhlo už několik dní od Harryho přeměny a ten si na to
nemohl stěžovat. Mohl se procházet normálně po Příčné ulici a otáčely se za ním
jen dívky, kvůli jeho vzhledu. Neotravovali ho žádní novináři ani ostatní lidé
proto, že by byl Harry Potter.
To samé se však nedalo říct o Ronovi a Hermioně. Svět se
dozvěděl, že oni dva měli veliký podíl na zničení Voldemorta a navíc to byli
Harryho přátelé, takže kdekoliv se objevili, sesypala se na ně hromada novinářů
a fanoušků.
Po dvou týdnech to už nevydrželi, a zašli za Harrym.
„Máme toho dost. Nemohl bys provést to samé kouzlo, co u
sebe?“zeptala se Hermiona. Harry se na ně jen usmál a vytáhl hůlku.
„Čekal jsem, jak dlouho to vydržíte.“zašklebil se a pak
pronesl kouzlo. A najednou před ním nestáli jeho přátelé, ale dívka
s uhlově černými, lehce zvlněnými a po lopatky dlouhými vlasy, bouřkově
modrýma očima, jemnými rysi a plnými rty, a hnědovlasý mladík, na krátko
ostříhaný, s vystouplými lícními kostmi a světle hnědýma očima.
„Tak jo, myslím, že už budeme mít soukromí furt.“usmál se na
kamarády Harry. Potom se zarazil.
„Jak se jmenujete?“
„No přece Ron a Her…“začal Ron, ale Hermiona mu skočila do
řeči: „Elison McPristová a Mark Green.“
---
A zase běžel čas. Po třech měsících, kdy se Harry, Ron a
Hermiona neobjevili na veřejnosti pod pravým jménem, se v novinách začali
objevovat články typu:
ZACHRÁNCI ZMIZELI!!!
Harry Potter, Ronald Weasley a Hermiona Grangerová, kteří před necelými
čtyřmi měsíci porazili lorda Voldemorta zmizeli. Už tři měsíce je nikdo
neviděl. Stali se snad objetí smrtijedů na svobodě? Odešli do zahraničí? Nebo
kde jsou?
Všichni tři se nad nimi s chutí zasmáli spolu
s Fredem, Georgem, Billem a Chrliem. Paní Weasleyová se jen usmívala,
stejně jako pan Weasley. Tihle jediní věděli, kam se opravdu poděli. Percymu to
neřekli, protože nevěřili, že by toto tajemství udržel a Ginny se u nich zatím
neukázala. Věděli jen, že se odstěhovala z domu, kde společně
s Malfoyem žili, jen s nějakou částkou na přežití a také to, že se už
pěkně zakulatila. Hermiona s Ronem začali plánovat svatbu. Také už měli na
čase. Zasnoubení už byli přes rok a tak byli přípravy v plném proudu.
Dohodli se, že na svatbě budou ve svých pravých podobách,
ale že všechno, co se veřejnosti týče, budou zařizovat manželé Weasleyovi, aby
se novináři nic nedozvěděli.
---
Mezi tím se Ginny strašně trápila. Byla sama, v bytě
tak akorát pro ni a jedno dítě, které čekala.
Za svou rodinou se bála přijít. Určitě jí zazlívali, že si Malfoye vzala
a ona se jim nedivila. I sama se za to nenáviděla.
A teď se navíc ztratili Harry, Ron a Hermiona. Měla o ně
strašný strach. A pak jí jednoho dne, asi sedm měsíců po Voldemortově smrti
přinesla sova pozvánku:
Drahá Ginny,
Dovolujeme si tě pozvat na svatbu dvou úžasných lidí. Nemůžeme ti říct,
o koho jde, ale oba si moc přejí, aby si přišla. Nevěsta by tě chtěla za
svědkyni a ženich by tě chtěl po dlouhé době vidět.
Svatba se koná 31.9. Pokud se však rozhodneš jít za svědka, dostav se
k nám prosím už 15.9.
S pozdravem, většina Weasleyovic famílie
Samozřejmě že se rozhodla, že za svědka půjde. Tušila,
vlastně doufala, že ti dva jsou Hermiona a Ron. Vždyť tehdy na Příčné Harry
říkal, že jsou to snoubenci, tak je to víc než pravděpodobné. Jelikož bylo 14.
září, začala si balit důležité věci.
Dalšího dne ráno se pomocí Záchraného autobusu dostala
před Doupě.
Tam už bylo trochu poznat, že se blíží svatba. Stejně
jako předtím u Billa a Fleur, i teď byl uklizený dvorek, místo holinek stáli
různé kytky…
Než si to stihla všechno pořádně prohlédnout, už byla
v obětí své matky. I když byla velice opatrná, kvůli dítěti.
„Ginny, chyběla si mi.“
„Ty mě taky.“zamumlala Ginny a obětí opětovala.
Pak se ocitla v objetí většiny svých bratrů, otce
a i Fleur. A pak se najednou ve dveřích objevily tři postavy. Dvě z nich
poznala, ale třetí ji byla neznámá.
To už ji ale objímala i její kamarádka s bujarou
hřívou a hned na to i její bráška.
„Chybělas nám Ginny, i když musím přiznat, že jsem na
tebe byl naštvaný.“prohlásil Ron. Ginny se usmála. Pak se Hermiona obrátila na
neznámého s otázkou v očích. Ten lehce pokroutil hlavou.
„Ginny, tohle je Erik McCarter. Náš dobrý přítel.
Poslední dobou s námi bydlí, spolu s jeho dvěma přáteli. Ti teď
bohužel museli odjet za Harrym, takže je nemůžeš poznat. Ale jsem si jistá, že
se někdy seznámíte.
Eriku, tohle je Ginny. Vyprávěli jsme ti o
ní.“představila je tedy Hermiona s mírně bolestným výrazem.
„Těší mě. Opravdu mi o vás často vyprávěli. Slyšel
jsem jen samou chválu. Teď, pokud mě však omluvíte, musím odejít.“usmál se
Erik.
„Cože? Kam chceš jít? Vždyť pozítří začínají
zkoušky.“namítla paní Weasleyová.
„Nebojte se, paní Weasleyová, stihnu se vrátit. Teď
však musím za Harrym, Elis a Markem.
Harry psal, že by potřeboval s něčím pomoci.“pověděl Erik tajemně a
přemístil se pryč.
Hermiona si vyměnila utrápený obličej s Ronem,
ale pak se usmála a odvedla Ginny dovnitř. Ron vzal její tašku a spolu
s ostatními je následoval.
„Tak povídej, jak ses měla? Co jsi dělala?“hned jí
všichni zasypali otázkami.
A tak Ginny začala vyprávět.
Další dny proběhly ve stejném rytmu. Přípravy,
přípravy a přípravy. Občas byly i zkoušky. Na těch jediných se objevoval Erik,
jakožto svědek Rona. Ginny nechápala, proč za něj nejde Harry. Taky se na to
Rona zeptala.
„Neví, jestli bude moct přijít. Pokud ano, tak za
svědka půjde on a Erik zůstane s Elis a Markem.“vysvětlil ji. Když se poté
Ginny zeptala, jako už po několikáté, kam furt chodí, řekl ji, že jí to nesmí
říct.
A tak nastal den svatby. Vstávalo se brzy, aby se
stihli dodělat poslední detaily. V sedm hodin se objevil Erik, čímž spadly
veškeré Ginniny šance na potkání Harryho.
Rychle se najedli a potom ona, Hermiona, paní
Weaselyová, Fleur a paní Grangerová zamířili do Hermioninýho pokoje se
připravit, zatímco mužská část vše dolaďovala. Ve dvanáct, kdy byli všichni už
připraveni, šla Ginny kolem Ronova pokoje, když uslyšela hlasy.
„Nezvládnu to. Nemám na to.“říkal právě její bratr.
„Rone, uklidni se. Bojoval si se smrtijedy, zničil
Voldemortovi viteály a teď máš strach ze svatby s tou, kterou miluješ od
té chvíle, co jsme ji potkali ve vlaku v prvním ročníku? No to si děláš
srandu.“odvětil hlas, který Ginny znala až moc dobře. Srdce se jí zastavilo a
pak se rozeběhlo mnohem větší rychlostí. Takže přišel.
Opatrně zaklepal a vešla.
Podívala se po místnosti a vydechla úžasem. Nejenže to
jejímu bratrovi strašně slušelo, ale to, jak vypadal Harry, ji překvapilo. Měl
na sobě obyčejný, černý hábit, vlasy o něco učesanější, ale i tak mu to strašně
slušelo.
Místností se rozhostilo nepříjemné ticho.
Po chvíli ho přerušil Ron: „Už je čas? Dobře, my hned
přijdeme.“ Ginny přikývla, otočila se a odešla. Chvíli po ní vyšli i chlapci.
„Stejně si myslím, že jsem si neměl brát bílý
hábit.“zamumlal Ron.
„Ale ano, sluší ti. A přestaň se pořád kroutit, nebo
si ten hábit zmačkáš, a to by tě celá ženská populace zabila a mě
s tebou.“
Před stanem se Ginny zastavila a Harry s Ronem okolo
ní prošli a postavili se v přední části. Okamžik na to už z domu
vyšla Hermiona v nádherných, bílých, nadýchaných
šatech.
V ruce držela velikou kytici bílých růží a také
malou kytičku, kterou si zapomněla Ginny. Ta se jen omluvně usmála.
Vedle ní kráčel pan Granger. Přišli ke vchodu do stanu, který byl přikryt
plachtou, aby Hermiona nebyla vidět. Před Hermionu si stoupla Ginny, ve svých
rudých
šatech.
A před ni dvě malé holčičky v růžových
šatičkách.
Další dvě holčičky si stouply za Hermionu a pana Grangera. Pak se spustila hudba a látka se zvedla.
Děvčátka vykročila a začala rozhazovat okvětní lístky bílých a růžových růží.
Poté se rozešla i Ginny a pak Hermiona s otcem. Když se objevila ve stanu,
všichni vydechli úžasem. Ron se zasekl v půlce pohybu a jen zíral. Jediný Harry
zůstal v klidu. To jí přišlo divné, protože takhle reagoval jen ten, kdo
ji v těch šatech už viděl. A to byli jen ona, Hermiona, paní Grangerová,
paní Weaselyová, Fleur a Erik, který je pomáhal Hermioně vybírat. Od něj
jediného si Hermiona do výběru nechala mluvit.
To už však došli až k oltáři, kde si Ron, po tom
co do něj Harry s úsměvem dloubnul, převzal Hermionu od jejího otce.
Poté začal ministerský pracovník svou řeč, po které
následoval manželský slib, výměna prstýnků a první manželský polibek. Najednou
se ozvala rána, stan zmizel a na nebi se objevil ohňostroj. Nejprve zobrazil
dvě hrdličky, poté dva zlaté prstýnky. Následovali dva fénixové, kteří začali
tak krásně zpívat, až z toho uši přecházeli.Hermiona s Ronem na to
zůstali překvapeně zírat, stejně jako ostatní. Jen Harry se usmál a mrkl na
Freda a George, kteří si spolu plácli a pak ukázali Harrymu vztyčený palec. Ten
přikývl, mávl hůlkou a vše se začalo měnit.
Místo stanu se vrátila jen stříška, po podlaze se rozlilo zlato a
vytvořilo taneční parket. U jednoho okraje se vytvořilo podium a na něj přistál
dlouhý stůl a několik židlí. Další stoly se objevily po okraji parketu. Na to se ostatní začali rozhlížet ještě
překvapeněji. To už ale vedl Harry Rona a Hermionu ke stolu na podiu a usadil
je na dvě největší židle. Spíše na dva trůny. Poté si sedl o několik míst vedle
a k němu se připojili z každé strany jedno dvojče i s Angelinou
a Kati. Vedle Hermiony si sedli její rodiče a vedle Rona zase pan a paní Weasleyovi.
Zbytek sourozenců Rona si nějak posedal a ostatní hosté se usadili ke stolkům
okolo parketu. Byl čas přípitků. Každý z rodiny něco řekl, popřál
novomanželům a pak už začali číšníci roznášet pokrmy a nápoje všeho druhu.
Když dojedli, spustila se hudba a na parket vyšli Ron
s Hermionou a začali tancovat. Postupně se k nim přidali pan Granger
s Molly a pan Weasley s paní Grangerovou. A pak začal kolotoč. Každý chtěl tancovat
s ženichem a s nevěstou. Jako první měli samozřejmě přednost matka
ženicha a otec nevěsty. Poté Ron provedl paní Grangerovou a Hermionu si převzal
pan Weasly a pak už šli oba z ruky do ruky. Hermiona si zatancovala
s každým z bratrů Rona, s Harrym, který jí celou dobu něco
šeptal a Hermiona se u toho podezřele usmívala. Když se dotancovala první série
tanců, rozhodla se Hermiona, že je čas hodit kytkou. Ginny se posadila, protože
opravdu nijak netoužila tu kytici chytit. Ostatní však měli jiný názor.
Hermiona hodila a kytka přistála přesně Ginny na klíně, protože celou dráhu
letu řídil nenápadně Ron svou hůlkou. V tu dobu se Harry, Fred a George
omluvili, že musí jít zkontrolovat překvapení, které pro novomanžele mají.
Odešli a všichni se dál bavili, když tu se těsně za
Hermionu přemístili dvě postavy v černém, popadly jí a přemístili se pryč.
Poslední, co všichni hosté slyšeli, byl strašný Hermionin výkřik.
„Hermiono!“vykřikl poděšeně Ron. Pak si všiml ležet na
zemi lísteček. Vzal ho a podíval se na něj.
Stálo na něm: Víš,
že milujeme, když křičíš? Ale když vidíš pavouky, je to lepší. Hermionu jsme si
vypůjčili. Kdy ji dostaneš zpět záleží jen na tobě…
PS: Až se
vyvztekáš, vzpomeň si, kde Hermiona jako mladá trávila hodně času…
„Já je zabiju! Já je vážně zabiju!“hudroval Ron. Pak
odhodil lístek na zem a přemístil se. Všichni se na sebe nechápavě dívali. Po
chvíli se Ginny ohnula pro papírek na zemi a přečetla si, co na něm stojí. Hned
nato se šíleně rozesmála. Vzpoměla si totiž na podivné úsměvy při tanci Harryho
a Hermiony.
„Ten únos byl domluvený. Hermiona se na tom dohodla
s Harrym během večera.“oznámila ostatním a i oni se uvolněně zasmáli. O
chvilinku později se k doupěti přemístili Fred, Georg, Erik a nějaká
dívka. Všichni čtyři se šíleně smáli. Když se uklidnili, podívala se dvojčata
na ostatní.
„Tohle je Elison McPristová a Erika už většina znáte.
Hermiona s Ronem je pozvali, ale oni mohli přijít teprve teď. Harry dělá společnost Hermioně společně
s Markem. Přijdou později.“vysvětlila.
Na to se znovu rozproudila zábava. Asi za hodinu se na zahradě znovu
ozvalo Prásk! A objevil se pohledný
mladík.
„Dobrý den, omlouvám se za zpoždění. Mám vám vyřídit,
že pozdravy od Hermiony a Rona. Máte si to tu užít. Oni už zamířili na svatební
cestu a Harry musel narychlo odcestovat do Ameriky.“
Poté zamířil k Erikovi, Elison, Fredovi a
Georgovi. Chytil Elison za ruku a směrem k chlapcům zašeptal.
„Zabiju vás. Pomalou a krutou smrtí. Bylo od vás
hnusný, nechat mě lítat po celé Anglii a pak mi v domě nechat vzkaz, že
Hermiona musela odjet, ale že krátce po našem odchodu se na svatbu dostavila
Elison. A že ty s tím budeš souhlasit, to bych do tebe neřekl.“mumlal po
tichu. Nemělo to však efekt, jaký chtěl. Čtveřice lidí, ke které mluvil, se
totiž začala neovladatelně smát.
„Promiň Rone, ale tohle je zvyk na milovských
svatbách, a jelikož tohle milovskou svatbu moc nevypadá, chtěli jsme Hermioně
udělat alespoň tohle tradičně.“vysvětlil Harry šeptem a znovu se rozesmál. Po
chvíli se přidal i Ron.
Asi o dvě hodiny později se Harry, Ron i Hermiona
zvedli a po rozloučení se přemístili pryč. Harry domů a novomanželé na svou
svatební cestu.
---
A tak šel čas. Od svatby uběhlo už tři čtvrtě roku.
Harry a Ron se přihlásili do bystrozorského kurzu, Hermiona zase do
léčitelského. Stále bydleli v jednom domě. Plánovali, že to tak zůstane
ještě hodně dlouho.
Ginny porodila krásného chlapečka. Pojmenovala ho
James Remus už jen proto, že se jí moc stýskalo po Harrym. Ten byl prý stále
ještě v Americe a s návratem nijak nespěchal. Hermiona s Ronem
se prý přestěhovali za ním, ale často je jezdili navštěvovat. V tom
případě přebývali ve svém bývalém domě, ve kterém teď bydleli Erik, Mark a
Elison.
Z chlapce byla celá rodina nadšená, jen Harry ho
ještě neviděl. Nevěděl proč, ale nemohl se přijít a rozplývat se nad dítětem,
které bylo jeho, ale nikdy to nikdo, kromě Hermiony a Rona, nebude vědět. Ti mu
to slíbili, i když nechápali proč.
Jednoho dne se Harry vracel z Ministerstva po
dlouhém dni treninku. Rozhodl se, že se projde. Po několika minutách toho ovšem
začal litovat. Na opačném konci ulice, než vyšel on, se z poza rohu ulice
vynořila Ginny, tlačící před sebou kočárek. Hned jak ho uviděla, usmála se na
něj a zamávala mu, takže už nebylo možné otočit se a rychle zmizet. Nasadil
přátelský úsměv a vydal se k ní.
„Ahoj, Eriku.“usmála se Ginny.
„Zdravím.“opětoval úsměv. A pak se konečně podíval do
kočárku. Do kočárku, kde ležel jeho syn.
Měl černé vlásky po něm, ale naštěstí, čokoládové oči po mamince. Za to
děkoval Merlinovi, protože jeho smaragdy jen tak někdo nemá.
„Tak jak se ti daří? Slyšela jsem, že jste
s Markem u bystrozorů.“
„Jo, no. Celkem to jde. Jen máme tvrdý
výcvik.“odpověděl Harry, ale oči nechával na Jamesovi. Byl z něj nadšený.
Po chvilince se však vzpamatoval, zatřepal hlavou, rozloučil se s Ginny a
ve spěchu odešel.
---
O několik dní později se Hermiona s Ronem opět
vrátili na chvíli sou pravou podobu a vypravili se podívat na svého synovce.
Zůstali tam asi dvě hodiny a pak se přemístili pryč. Hned na to si Ginny
všimla, že si tam Hermiona nechala kabát. Zkontrolovala, že James spí, zapnula
dětskou magickou chůvičku a přemístila se k jejich domu. Už chtěla vejít,
když zaslechla hlasy.
„Je vážně úžasný. Má Ginniny oči, což je mimochodem
dobře, jinak by hned všichni věděli, čí je to syn.“slyšela Hermionu. A pak se
ozval někdo, kdo jí vyrazil dech.
„Já vím Hermiono.“řekl prostě Harry.
„Stejně si myslím, že by ses na něj měl jít podívat.
Pro Merlina, co ti to udělá?“pokračovala dívka, jako by Harryho přeslechla.
„Už jsem ho viděl.“
„Vždyť je to…“začala Hermiona zase, ale pak jí došel
význam Harryho předešlých slov a stichla.
„Cože? Kdy?“
„Náhodou jsem jí potkal před pár dny na ulici.
Samozřejmě jako Erik. Máš pravdu. Je úžasný.“
„Tak proč Ginny neřekneš pravdu? Určitě by byla nadšená.“
„Hermiono, prober se! Copak za ní můžu přijít, říct:
‚Ahoj Ginny. Jak se máš? Jen tak mimochodem, asi by si měla vědět, že James je
můj syn?‘ Už ji vidím, jak mi skáče do náruče.“
„Samozřejmě bys jí to musel říct nějak šetrněji. Ale
promluvit byste si měli. Třeba se zase dáte dohromady.“
„Tak o tom pochybuji. Evidentně už mě nemiluje. Vždyť
už byla jednou vdaná. A za Malfoye!“
„No, ale…“zkoušela to Hermiona dál.
„Ne, Hermiono, ani to nezkoušej. Promiň, musím jít.
Mám sraz s jednou extravagantní blondýnkou, jestli jsi nezapomněla.“ Pak
se ozval zvuk od přemístění a domem se rozlehlo ticho. Ginny stála před
vchodovými dveřmi jako opařená a pomalu začínala rudnout vzteky. Najednou se
dveře otevřely.
„Ginny!?!“vykřikla Hermiona polekaně.
„Je to pravda? Všechno co řekl?“zeptala se hned.
„Ehm. Ano.“
„No to si snad dělá legraci! Takže nakonec můžu za
rozpad našeho vztahu já?“
„Ginny, ale jak jinak by to mělo být? To ty sis začala
s Malfoyem, když jsme hledali viteály.“
„Jo, ale až asi půl roku po tom, co mi zahnul
s Changovou.“ Vyprskla vztekle Ginny.
„Cože? To je blbost Ginny. Harry s Cho chodil jen
v páté třídě.“
„Jo? A jak mi teda vysvětlíš, že mě jsem ho s ní
viděla u Tří košťat.“
„Kdy prosím tě?“
„Asi půl roku potom, co jste odešli.“
„No, tak
v tom případě je to naprostý nesmysl. V tu dobu tam Harry nemohl
být.“
„A proč by jako nemohl?!? Měl snad nějaké jiné
rande!?!“
„NE! BYL V TĚŽKÉM KOMATU A UMÍRAL!!!“došla
Hermioně trpělivost a rozkřičela se.
„Cože?“zašeptala Ginny překvapeně.
„To o tomhle mluvil u Voldemorta. Voldemort ho zabil
vražednou kletbou, ale díky viteálu to přežil. Byl půl roku v těžkém
komatu, pak se jednou probudil a pak zase upadl do bezvědomí. Trvalo nám rok a půl, než jsme ho dali
dohromady. Tedy, alespoň částečně. Když se probral, chvíli si nic nepamatoval,
a byl, jak se říká, naprosto mimo. Tři dny po svých narozeninách, a po tvé
svatbě, se mu konečně vrátila paměť. Poté, když se dozvěděl, že ses provdala za
Malfoye, znovu se zhroutil. Půl roku byl naprosto apatický. Pak se najednou
zvedl a pokračoval v práci. Jenže už se nesmál. No, a pak přišel ten ples
ministerstva. Přemluvili jsme ho, aby tam šel a vymysleli jsme plán. Vybrali
jsme už na pohled sympatickou dívku a dali jí do pití nápoj lásky
s Harryho vlasem. Jemu jsme ho pak dali taky, ale s vlasem té dívky.
Vypadalo to skvěle. Výborně se bavili a pak se někam vytratili. Ráno přišel
zničený. Řekl nám, že se s tou dívkou vyspal. Pak z něj vypadlo, kdo
to byl.“
„Cože? A kdo to byl?“
„Ginny, copak ti to nedochází? Kolikrát se stane, že
by se pár jmenoval stejně? Lilly a James ve skutečnosti neexistovali. To tys
byla ta dívka.“ Ginny na ní zírala s otevřenou pusou. Hermiona však
neskončila.
„Harry se opět uzavřel do sebe. Asi týden po plese mu
poprvé po dlouhé době selhala nitrobrana a on se dostal do hlavy Voldemorta.
Vyslechl rozhovor Malfoye a Raddla. Malfoy mu řekl, že jsi těhotná. Vycítil
z tebe další magii. Voldemort mu řekl, aby tě hned, jak porodíš, zabil a
dítě mu odevzdal na vychování. Poté mu nařídil, aby se přidal k ostatním,
že zaútočí na Příčnou. Harry vzbudil mě a Rona s tím, že máme upozornit
Řád a BA a přemístil se pryč. Pak asi víš, co se odehrávalo. Harry si strašně
vyčítal, že si kvůli němu nemohla zažít opravdovou lásku, protože to celé byla
jen, aby Voldemort zranil Harryho. No a pak mi došlo, že čekáš jeho dítě,
protože Malfoy si jistě pojistil, abys neotěhotněla. Musel si myslet, že mu
selhala kouzla, což bylo tvé jediné štěstí.
Harry našel kouzlo, díky kterému si může libovolně
měnit dvě podoby. Svou pravou a podobu Erika. Využil toho, aby ho nemohli
pronásledovat novináři. My jsme s Ronem ještě chvíli vydrželi, ale pak i
nás začali paparazziové otravovat a tak vznikli Mark a Elison. To, kdo jsme, ve
skutečnosti vědělo jen málo lidí. Weasleyovi, krom Percyho a tebe a později na
to přišli Neville s Lenkou.“
„Takže on mě nikdy nepodvel?“zeptala se přiškrceně
Ginny.
„Ne, nikdy. Nikdy tě totiž nepřestal milovat.“usmála
se Hermiona.
„No jo, ale kam šel teď? Má rande s nějakou
extravagantní blondýnou.“ Hermiona se rozesmála.
„Samozřejmě. Má schůzku s Lenkou. Já, Harry, Ron,
Lenka a Neville jedeme na nějaký čas do Finska a poté do Řecka, tak šel
dohodnout poslední detaili. Pak má jít nakoupit poslední zbývající věci a
nakonec musí na ministerstvo, jako Erik,
protože má praxi.“
„Mohu tu na něj počkat?“
„Promiň, Ginny, ale on se teď nějakou dobu nevrátí.
Z praxe se speciálním přenašečem přesune do toho Finska, kde má známého a
připraví je na náš příjezd.“smutně se na svou mladší kamarádku podívá Hermiona.
Ginny se spustili slzy.
„Kdy se vrátíte?“
„Asi za tři měsíce, pokud se ti tam neprotáhne, nebo
pokud si Harry neusmyslí, že chce jet ještě někam jinam.“
„Aha. No, tak… Já… Budu tedy muset počkat.“zašeptala
Ginny a zvedla se. V tu chvíli se tam přemístil Harry v podobě Erika.
Nevypadal nejlíp. Měl roztrženou košili, na které byla i skvrna od krve, divně
pochroumanou ruku a byl celý začouzený.
Přemístil se čelem k Hermioně, takže si Ginny
nevšiml.
„Hermiono…“vydechl a omdlel. Hned na to se tam
přemístil i Ron v podobě Marka, ale ten se zdál být až na pár oděrek
v pořádku.
„Rone, co se stalo?“
„Na hlídce nás napadli vlkodlaci. Všichni se vrhli na
Harry. Naštěstí ho žádný nekousl. Když jsem viděl, jak dopadl, poslal jsem ho
napřed a pomohl rychle upravit ulici. Musíš mu pomoct, Mio.“
Hermiona se hned vrhla k Harrymu a začala
kouzlit.
„Potřebuji kostirost, dokrvovací lektvar, dezinfekční
a bezbolestný spánek.“řekla hned. Ron mávl hůlkou a vše se tu objevilo.
Hermiona to do něj postupně nalila a pak ho Ron odlevitoval do jeho pokoje.
---
Když se Harry probudil, pocítil tlak na pravé ruce.
Podíval se tím směrem a překvapením ztuhl. V křesle seděla Ginny a spala,
držíc ho přitom za ruku. Hned, jak se opatrně pohnul, se však probudila a
podívala se na něj. Chvíli bylo napjaté ticho, než Ginny promluvila.
„Harry, je mi to tak líto. Já, nevěděla jsem, co
s tebou před tím bylo. Nevěděla jsem, že jsi málem umřel. Byla to asi
léčka Voldemorta. Vylákal mě ke Třem košťatům a tam jsem tě viděla, jak se
líbáš s Cho. Byla jsem zničená a potřebovala jsem oporu. Nechápu, jak sem
jí mohla najít v Malfoyovi. Je mi to tak strašně líto.“ Po tvářích se jí
spustili slzy. Harry pomalu zvedl ruku a opatrně jí je setřel.
„Ššš. Neplakej. Nic se neděje. Už je to
dobré.“zašeptal a objal ji. Sice mu to způsobilo menší bolesti, ale to teď
neřešil.
„Ne, není to dobré. Ublížila jsem ti. Moc.“
„Ale teď jsi tady. A navíc za to nemůže. Obelhal tě
Voldemort a tomu se to povedlo i u Brumbála a jiných velkých kouzelníků.“
„Jenže já…“začala zase Ginny. Harry už nevěděl, jak ji
umlčet a tak se k ní nahnul a jemně jí políbil. Ginny nejprve ztuhla, ale
pak se uvolnila a radostně mu něžný polibek opětovala.
Když se od sebe odtáhli, Harry se na ni usmál.
„Už na to nemysli, ano?“ Ginny jen přikývla a stulila
se mu do náručí.
„ Kde je vlastně James?“
„Je dole. Teď ho hlídají Hermiona s Ronem.“
„Já… Mohl bych… se na něj jít podívat?“
„Samozřejmě, že ano.“odvětila Ginny, pomohla mu vstát,
což už však nebylo potřeba a společně pak sešli po schodech dolů. Ron
s Hermionou se na ně ohlídli a Hermiona Harrymu do uky dala malý uzlíček…
---
O půl roku později se konala velkolepá svatba Harryho
Pottera a Guinevry Weasleyové/Malfoyové. Nebyla to žádná obyčejná svatba. Ginny
měla zakázáno se podílet na přípravách. Harry chtěl, aby to pro ni bylo
překvapení. Nevěděla ani, jaké bude mít šaty, kdo bude pozvaný, kde se svatba
bude konat, prostě nic. Nejprve myslela, že to bude v Doupěti, ale tam
normálně chodit směla. U nich doma to také nebylo. Mimochodem, Ginny
s Jamesem se nastěhovali k Ronovi, Hermioně a Harrymu.
A tak nastal den D. Bylo .července a Hermiona právě
kouzlem dočasně zatemnila Ginny zrak, aby nic neviděla. Pak jí dala přenášedlo
a spolu se přemístili někam úplně jinak.
A poté začal maraton. Jedny ruce jí česaly, další líčili. Někdo jí
upravoval šaty, jiný přidělával závoj. Pak jí někdo vrazil do rukou velikou
kytici, Hermiona jí vazal za ruku a vedla jí opatrně spoustou schodišť, chodeb
a místnostmi. Ginny vůbec netušila, kde by mohla být. Až akonec, po několika
minutách chůze se Hermiona a její průvod zastavili a Ginny najednou zase
viděla. Zjistila, že kouká do veilké, dubové brány. Do brány, která jí byla
dobře známá. Byla v Bradavicích. Podívala se do zrcadla, které jí Hermiona
vyčarovala a uviděla krásné, princeznovské
šaty. Když jí padl pohledn na hlavu,
uviděla složitý drdol, ve kterém byla zasazena veliká, ozdobná bílá kytka.
Poté pohlédla na Hermionu a uviděla dívku
v krásných, červených
šatech. Na hlavě měla úžasný účes.
Vedle ní stály Fleur a Lenka ve stejných, světle
růžových
šatech. Kousek dál pak Ginny spatřila čtyři dívky. Dvě starší a dvě malé
holčičky. Měly stejné šaty, jako dvě dospělé dívky.
Fleur s Lenkou na hlavě měly obě stejný, velice
složitý
drdol.
Dívky měly vlasy sepnuté do
culíku, ve kterém, byla orchidej.
No, a holčičky měly vlásky rozpuštěné.
Brána se pootevřela a v ní stál její táta. Zářil
štěstím.
„ Jsi připravená, zlatíčko?“
„Jako nikdy dřív.“usmála se Ginny okouzleně.
Artur se usmál, nabídl jí rámě a Ginny se do něj
zavěsila. Poté si všichni stoupli do
zástupu. Nejprve stála jedna dívka, která držela za ruku holčičku.Za nimi šla
Hermiona s krásnou
kyticí v ruce.
Za ní potom šla Ginny se svým otcem. V ruce nesla
nádhernou, velikou
kytici.
Za ně se postavily Lenka s Fleur s malými
kytičkami
A celý průvod uzavírala druhá dívka s malou
holčičkou. Hned, jak byli připraveni, otevřela se brána a venku se rozlehla
krásná hudba. Celý průvod se vydal po cestičce, vytvořené okvětními lístky
bílých a růžových růží, k jezeru, kde bylo obrovské množství židlí.
Všichni, kdo na nich seděli, se otočili jejich směrem a vydechli úžasem. Celou
cestu, co šli okolo nich, vzlétaly bílé holubice. Vždy když kolem nich prošli. Došli až
k zástupu židlí a pokračovali uličkou mezi nimi až k oblouku
z bílých růží, pod kterým stál Harry v bílém obleku a vedle něj Ron
v černém.
Došli až k nim, Artur dal Ginninu ruku Harrymu a společně
s družičkami si sedl vedle své ženy,
která v náručí držela malého Jamese a už posmrkávala, do první
řady.
A pak začal obřad. Když si poté řekli své ano, vyměnili si prstýnky a
políbili se, začalo se dít několik věcí naráz. Všechny holubice, které předtím
odlétly Ginny z cesty, teď slétly k nim a zakryli jim tak výhled na
řady židlí. V tu samou chvíli si všichni hosté stouply a židle zmizely.
Místo nic se objevil taneční parket a okolo něj dlouhé stoly, krásně vyzdobené.
Přímo uprostřed byly za stolem dvě veliká bílá křesla a před nimi ležel krásný,
vysoký
dort. Byl jakoby vyplněn na první pohled živými kytičkami. Na ten druhý
pohled by jste však zjistili, že se jedná o cukrářské veledílo a že i kytky
jsou z cukru.
Když se poté vytvořilo i podio, na kterém měla později
hrát kapela, vzlétly holubice do vzduchu, kde vybuchly v nádherný
ohňostroj. Ginny byla unešená. Bylo to tu nádherné a jako z pohádky. Harry
jí odvedl ke křeslům a ona s otevřenou pusou koukala na dort. Harry se
usmál a pak mávl hůlkou. Dort se přenesl na postraní stoleček a na stole se
objevilo jídlo. Když usedli ke stolům, zrovna začalo zapadat slunce. Proneslo
se mnoho přípitků a gratulací, tančilo se dlouho do noci a pak nastal čas, aby
Harry a Ginny odjeli na svou svatební cestu do exotického Thajska, kam se
chtěla Ginny vždycky podívat.
---
O devět měsíců později se Harrymu a Ginny narodili
dvojčátka. Lilly Lenka Potterová a Sirius Albus Potter. Možná bych měla zmínit,
že o měsíc později se i Hermioně a Ronovi narodili dvojčata. Mark Erik Weasley
a Elison Virginie Weasleyová.
Možná že jsem se předtím zapomněla zmínit, že zhruba
ve stejnou dobu, co se Ginny narodil James, Lenka porodila Nevillovi syna,
Franka Longbottoma. Ten se také stal nejlepší přítel Jamese. Dvojčata zase
utvořila svou skupinku a později ve škole profesoři šíleli, protože obě
skupinky jim dělali ze života peklo. I když, musí se jim uznat, dvojčata
Potterovi a James byli po babičce a dvojčata weasleyovi zase po mamince. Byli
neskonale inteligentní, nejlepší z ročníku a věděli, kdy končí legrace a
je potřeba zatnout zuby a pracovat.
Harry, Ron a Hermiona veřejnosti odhalili, kde se
celou dobu skrývali, takže mohli dále pokračovat ve svých kurzech a nakonec se
stali špičkami ve svých oborech. Navíc, k Hermioně se přidala i Ginny a i
z ní se stala uznávaná lékouzelnice.
