Osud to tak chtěl

Zrovna seděla ve společence za stolem a dělala si úkol na přeměňování, když na okno zaťukala sova.

Rychle otevřela a dopis od sovy převzala. Rozevřela ho a radostí málem vykřikla.

V dopisu stálo:

Milá Ginny,

Kvůli mým výpravám jsme se už dlouho neviděli, a proto navrhuji, abychom se setkali tuto sobotu u Třech košťat. Nemůžu toho moc napsat. Vše ti řeknu v sobotu o půl třetí.

S láskou Tvůj Harry

Měla co dělat, aby se udržela a nezačala tancovat po společenské místnosti.

***

V sobotu, přesně o půl třetí, jak se psalo v dopise, vešla ke Třem košťatům. Rozhlédla se a zůstala udiveně stát. U jednoho stolku v koutě seděl Harry a na klíně mu seděla Cho Changová. Chvíli na ně beze slov zírala, pak se otočila na podpatku a vyběhla ven. Běžela, kam jí nohy nesly, a za chvíli stála před Chroptící chýší. Z očí jí tekly slzy proudem. Jak jí to mohl udělat? Jak jen mohl . Nechápala.

Najednou jí někdo položil ruku na rameno.

„Nestojí za to, aby si pro něj brečela.“ozval se za ní hlas Draca Malfoye bez známky posměchu. Překvapeně k němu zvedla oči.

„Jak o tom víš?“

„Byl sem u Tří košťat.“odpověděl prostě. Ginny až teď došlo, s kým se to vůbec baví a odstoupla.

„A proč tu vůbec jsi? Aby ses mi mohl vysmát?!“

„Ne. Změnil jsem se. Lituj toho, jak jsem urážel tebe i tvou rodinu a lituju toho, že jsem si to neuvědomil dřív.“řekl a Ginny se mu podívala do očí. Viděla v nich, že nelže. Usmála se, protože až teď si vybavila, že se Draco poslední dobou držel od ostatních zmijozelských dál.

A tak začalo přátelství, mezi Dracem Malfoyem a Ginny Weaslyové, které jednoho dne přerostlo možná i v něco víc.

Ginny s Dracem se zase procházeli kolem jezera. Byl konec školního roku a tak bylo příjemně teplo. Ginny si všimla, že Draca poslední dobou něco trápí a dělalo jí to starosti.

„Děje se něco, Draco?“zeptala se nakonec.

„Ne, nic. Nic vážnýho.“

„To je jedno. Řekni mi to, a já pak posoudím, jestli to je vážné, nebo ne.“

„Už to nevydržím. Víš Ginn, mám rád jednu holku, ale ona nejspíš mě ne, víš.“v tu chvíli Ginny něco, jako by bouchlo do břicha. To Draco zpozoroval a přesně toho chtěl docílit. Ujistit se, že je ten pravý čas.

„Koho?“snažila se o klidný tón Ginny.

„Tebe.“zašeptal a něžně ji políbil. To Ginny překvapilo, ale zároveň i potěšilo a tak polibek oplácela.

Nakonec nezůstalo u pouhého jednoho polibku. Ten den spolu začali chodit a přesně rok na to oznámili, že se budou brát. Dokonce už měli i vymyšleno kdy. Své ano si řeknou 31. července.

Když to oznámila své rodině, nedopadlo to tak, jak očekávala. Molly se rozplakala a utekla, Bill smutně svěsil hlavu, stejně jako Charli, Fred s Georgem se na ni trochu znechuceně podívali a odešli za svou matkou, její otec řekl: „Pokud budeš šťastná, tak ti to přeji.“ale bylo vidět, že ho zklamala. Jediný, kdo z ní měl radost, byl Percy.

„Gratuluji sestřičko. Budete s Dracem tvořit skvělý pár.“usmál se a pochvalně ji poplácal po zádech. Ginny byla šokovaná. Takovouhle reakci nečekala. Jo, jasně nečekala, že budou skákat štěstím až do stropu, ale aspoň podporu mohli projevit.

Také ji mrzelo, že tady není Ron a Hermiona. Od těch chtěla znát názor také. Doufala, že ti by jí taky podpořili. Jenže oni se zatím nevrátili. Pořád byli s Harrym na cestách. Od onoho incidentu v Prasinkách o něm nechtěla slyšet. Sice se občas někdo pokusil o něm zmínit, ale vždy je zarazila dřív, než stačili něco pořádného říct.

Po prvotním šoku se otočila a přemístila se do domu, který si na začátku prázdnin s Dracem koupili.

***

31.červenec se blížil nezadržitelnou rychlostí a ona se, i přes ztrátu své rodiny, strašně těšila. Oznámení byla rozeslána. Vrátili se jí sice od Freda s Georgem a Rona s Hermionou sovy nenašli, ale i tak doufala, že se to nějak dozvěděli.

Den před svatbou jí přišel dopis, ve kterém jí oznamovala její rodina, že se na obřad ani následnou hostinu bohužel nemohou dostavit. Jediný, kdo přijde, bude Percy.

Oplakala to.

No a tak ji k oltáři nevedl její otec, ale její bratr. Doufala, že to bude její nejšťastnější den v životě, ale nebyl. Jako malá si představovala, že bude mít krásné bílé šaty s vlečkou, zdobené. Prostě šaty se vším všudy. Teď měla na sobě jen prosté bílé šaty, které ani nevypadali moc jako svatební. 

Draco prohlásil, že mu to je moc líto, ale že víc na ně dát nemůže. Zbaštila mu to a nijak to neřešila.

Po obřadu se přemístili do jedné restaurace, kde byla hostina. Když už byla zábava v plném proudu , otevřely se dveře. Ginny si toho všimla jako jediná a vydal se k nim.

,Tak přece přišli.´ proběhlo jí v hlavě, když uviděla ve dveřích stát Rona a Hermionu. Zarazila se, když uviděla, že nejsou nijak slušně oblečení, ale i tak se s nimi šla radostně přivítat. Hermona ji však jen objala a Ron odmítl i to.

„Ahoj. Jsem ráda, že jste tady.“pokusila se usmát.

„Hmm, to já ani tak moc ne. Jen jsme se přišli přesvědčit, žes to fakt udělala. Zklamala si mě, sestřičko.“řekl Ron a rozhlídl se.

„Tak na tohle se zmohl ten slavný Malfoy?“ušklíbl se pak.

„Když tě to tu tak otravuje, tak můžeš jít.“

„Ano, to taky hned půjdu.“řekl, ale Hermiona ho ještě zastavila a otočila se na Ginny.

„Jak si to mohla Harrymu udělat?“zeptala se tiše.

„Co…Cože?! Jak sem mu to mohla já udělat?!“nenacházela slov.

„Jestli jste sem přišli jen kvůli němu, můžete hned zase vypadnout.“doufala, že zůstanou, ale oba se otočili, Hermiona jí strčila do ruky balíček a odešli. Ginny tam zůstala stát, jako opařená.

Po chvíli se probrala a vrátila se ke svému příteli, teď už manželovi.

***

Půl roku na to se konal na ministerstvu zimní maškarní ples, na který bylo pozváno mnoho lidí. Mezi nimi i Ginny a Draco, který ovšem musel odmítnout, kvůli nějaké neodkladné záležitosti, ale řekl Ginny, aby šla sama, že tak půvabná dáma se jistě zabaví i sama.

No a tak jednoho večera vyrazila v krásných fialových šatech, s vlasy kouzlem obarvenými na černo složitě spletenými, do kterých měla vloženou čelenky a s fialovou škraboškou na ministerstvo kouzel.

Už chvíli tam byla a tančila s mnoha chlapci i muži, když do místnosti vstoupilo několik lidí. Několik není správné slovo. Bylo jich poměrně dost. Přesněji řečeno devět. Připadali jí, že je odněkud zná, ale nemohla si vzpomenout odkud.

Byla mezi nimi jedna jediná dívka a poté jedna žena. Ostatní byli chlapci, nebo muži.

Žena měla blonďaté rozpuštěné vlasy. Na sobě měla červenočerné šaty a škrabošku stejných barev ve tvaru motýla.

Dívka byla také blondýna. Vlasy měla volně rozpuštěné jen ofinu sepnutou. Na sobě měla růžové šaty a stejné barvy škrabošku.

Muži byli oblečeni v hábitech různých barev, ke kterým byla sladěna jednoduchá škraboška. Zaujalo ji, že všichni mají blonďaté vlasy a v některých pohybech si jsou podobní. Nejvíce ji zaujal chlapec v zeleném hábitu s rozčepýřenými vlasy, které měl protkán hnědými prameny. Pak už si jich však všímat nemohla, protože za ní přišel další chlapec se žádostí o tanec.

---

Harry, Ron, Hermiona, Pan a Paní Weaslyovi, dvojčata, Bill a Charlie (Fleur jela navštívit rodiče) vstoupili dovnitř a rozhlédli se. Zábava už byla v plném proudu. Hermiona s Ronem se rozhlíželi obzvlášť pozorně. Jediný důvod, proč sem oni dva a Harry šli, bylo, že vymysleli plán, jak odreagovat Harryho od jeho věčné depky a od knih, do kterých se zahrabal po tom, co zjistil, s kým je Ginny zasnoubená. Samozřejmě, že to svůj účinek mělo. Zlepšil se ve všech oborech magie, ale za cenu toho, že se úplně uzavřel do sebe a už strašně dlouho ho nikdo neviděl smát.

Proto hlavní plán jejich cesty bylo to, že Hermiona s Ronem najdou pěknou a příjemně vypadající dívku, které poté nenápadně vytrhnou vlas, dají ho do lehkého nápoje lásky a ten vypije Hary. Naopak té dívce přimíchají do pití nápoj lásky s Harryho vlasem. Po dlouhém přemlouvání Harry souhlasil. Nikdo nechtěl, aby se s dotyčnou vyspal, ale aby se odreagoval a užil si příjemný večer v přítomnosti krásné dívky (ale původně měli oba zůstat oblečení). A tak se Ron s Hermionou pořádně rozhlídli. Oba se nastejno pohledem zastavili u pohledně vypadající černovlásky v nádherných fialových šatech (kdo to asi je, že?). Kývli na sebe a nenápadně se vydali tančit. Dotančili až k ní a Ron udělal, jako že zakopl a přitom spadl na dotyčnou dívku. Oba naštěstí pád ustáli a Ron přitom ještě stihl vytrhnout vlas, ale pak museli zahrát divadlo.

„Jamesi, nemůžeš dávat pozor. Co když se tady slečně něco stalo?“řekla na oko přísně Hermiona.

„To je dobré. Jsem v pořádku.“usmála se Ginny.

„Opravdu? No, ale myslím, že jako omluvu byste mohla přijmout pozvání na jeden drink?“

„Ano, myslím, že s radostí.“

A tak všichni tři zamířili k baru, kde si sedli kousek od Harryho.

„Tak co to bude?“zeptal se barman.

„Jen lehký punč.“usmála se Ginny a Hermiona kývla, že ona si dá to samé.

„Já bych si dal ohnivou whisky.“objednal si i Ron.

„Ale Jamesi, přece se nechceš opít hned na začátku večírku.“

„To samozřejmě ne, drahá Lilly. Chci jen jednu skleničku.“Ginny sebou při vyslovení jmen trhla. Jmenovali se stejně, jako Harryho rodiče. Ještě někdo, sedící nedaleko a nenápadně poslouchající, si toho všiml. V očích se mu mihl bolestný odstín.

Když všichni tři dostali to, co chtěli, otočila se Hermiona na Ginny.

„A co tu vlastně děláte tak sama?“zeptala se, aby odvedla její pozornost.

„Ale, manžel musel někam jinam, a samotné se mi nechtělo být doma.“usmála se Ginny a nevšimla si, že jí Ron nalil něco do pití. Poté se zvedl a s omluvou, že se na chvíli vzdálí, zamířil k Harrymu.

„JAMES A LILLY?!?“zeptal se ho Harry hned pobouřeně.

„No co. Bylo to první, co nás napadlo.“bránil se Ron.

„ A co bylo druhý?“zeptal se Harry ironicky.

„Virginia a Henry.“ušklíbl se Ron a pak Harrymu podal flaštičku, do které vhodil vlas té neznámé. Harry to poté s malým zaváháním vypil. V tu samou chvíli se Ginny napila svého punče. Oběma se trochu zamotala hlava a poté se na sebe podívali. Harry hned vstal a zamířil k Ginny.

„Smím vás požádat o tanec?“zeptal se s lehkou úklonou. Ginny okouzleně přikývla a společně se vydali na taneční parket.

Tančili spolu dlouho a skvěle se u toho bavili. Každou chvíli se něčemu smáli a výborně si rozuměli.

Hermiona s Ronem se na sebe šťastně usmáli. Konečně je jejich kamarád alespoň na chvíli šťastný.

Asi po dvou hodinách, se Harry s Ginny vytratili. Nejprve se jen procházeli po Londýně, ale poté došli k Děravému kotli.

„Smím tě pozvat na něco k pití, Alex? Určitě máš už žízeň.“ Ginny jen přikývla a tak zašli dovnitř a každý si objednal. Tím, že se oba napili ohnivé whisky, a také tím, že už se vlastně milovali dříve, se nápoj lásky nějak rozdmýchal a v jejich těle se najednou rozvířila čistá vášeň. Podívali se na sebe a jako by si rozuměli beze slov. Harry objednal pokoj a hned, jak se za nimi zavřely dveře, se na sebe vrhli. Rychle ze sebe sundávali jednotlivé vrstvy oblečení a přitom se neustále vášnivě líbali…

Poté, i když byli oba bez škrabošek, se navzájem nepoznali. Jednak měli pořád přebarvené vlasy, a také jim nápoj lásky zabraňoval kloudně myslet.

Až ráno, když se Harry probudil, ho čekal šok. Vedle něj spala dívka, které patřilo jeho srdce. Rudé vlasy měla rozhozené na polštáři a klidně oddechovala. Harry se vyděsil. Co to udělal? Rychle se oblékl a už chtěl odejít, když se zarazil, šáhl po pergamenu a brku, který ležel na stole a rychle načmáral vzkaz. Poté neslyšně opustil pokoj.

---

Když se Ginny ráno probudila, nenašla vedle sebe nikoho ležet. Jen na polštáři uviděla vzkaz. Rychle po něm šáhla a přečetla si ho.

Drahá Ginny,

Velice se omlouvám za to, co se stalo. Nikdy jsem to neměl dopustit a navždy si to budu vyčítat. I přesto však byla včerejší noc ta nejlepší v mém životě a navždy na ní budu vzpomínat.

Tvůj

Takže jí znal. Asi proto se tak rychle vypařil. Ale kdo to mohl být? Netušila. Harry jí vůbec nenapadl, protože si myslela, že jí nemiluje.

Rychle se oblékla a vrátila se domů.

---

Když se Harry to osudné ráno, vrátil do domu, ve kterém bydlel s Ronem a Hermionou, byl jako ve snu. Oba jeho přátelé seděli v obývacím pokoji a evidentně na něj čekali. Když ho uviděli, hned vstali a Hermiona se ho zeptala: „Tak co Harry?“

„Vyspal jsem se s ní…“řekl nepřítomně Harry. Oba na něj chvíli zírali, ale pak se Ron usmál: „Tak to je skvělé, kamaráde, ne?“ Harry jen zakroutil hlavou.

„Co se stalo Harry?“zeptala se opatrně Hermiona.

„Byla to Ginny.“ Po této větě nastalo v místnosti ticho.

Následující týden panovala v domě napjatá atmosféra, a když Harry několik dní na to usnul, poprvé po dlouhé době mu povolila nitrobrana a on se dostal do hlavy Voldemorta.

„Výborně Draco. Ta krvezrádkyně ti pořád zobe z ruky. A Pottera to evidentně zničilo.“řekl tichý, syčivý hlas. Postava, klečící před ním se usmála.

„Je těhotná můj pane.“řekl. „Dnes jsem to z ní vycítil.“

„Skvělé, moc skvělé.“pochvaloval si Lord Voldemort.

„Až se to škvrně narodí, tu šmejdku zabi. To Potterovi ještě víc ublíží. A toho haranta mi přines. Vychovám ho sám. Jistě vím, že ty bys to zvládl také, ale chci z něj udělat svého nejlepšího smrtijeda.“rozkázal.

„Teď se však připoj k ostatním. Chci světu ukázat, jak jsem mocný. Zaútočíme na Příčnou ulici.“

Harry se s trhnutím probudil a v tu chvíli ho popadl nehorázný vztek. Na Malfoye a na Voldemorta. A také na sebe. To kvůli němu hrozí Ginny nebezpečí. Rychle se oblékl, popadl hůlku a vyrazil ven.  Cestou zbudil Hermionu a Rona a nakázal jim zburcovat Řád a BA. Sám se přemístil na Příčnou. Okamžik na to se tam přemístili i Smrtijedi na čele s Voldemortem.

Jak byl Harry naštvaný, nečekal na pomoc, a sám jedním kouzlem z vyšší bílé magie omráčil a spoutal všechny smrtijedny.  Pak se postavil proti Voldemortovi. Oběma sršely blesky z očí.

„Za to zaplatíš, Pottere.“zasyčel Voldemort hadí řečí.

„Nemyslím si.“odvětil Harry stejně.

Voldemort se rozesmál: „Myslíš si, že jsi lepší?“

„Myslím si, že mám něco, co ty ne.“

„A co to je? Zase ta Brumbálova láska?!?! Tu ty už nemáš. Tu, kterou jsi miloval, se vdala za někoho jiného“

„Lásku také, ale hlavně chuť po pomstě.“řekl Harry nenávistně. Voldemorta to tak překvapilo, že zapoměl mluvit hadí řečí.

„Pomsta? Ty, takový čistý chlapec, se chceš mstít? A za co?!? Za své rodiče? Toho ubohého studentíka? Tvého Kmotra? Nebo snad za Brumbála?“začal se šíleně smát.

„Ne, za ty ne. I když bych mohl, tak za ty ne. Ti jsou už mrtví. Já se chci pomstít za někoho, kdo stále žije. Za někoho, koho si tu před chvílí zmínil.“

„Za tu krvezrádkyni?! Proč se chceš mstít za ni? To spíš já bych se měl mstít, že mi odvedla jednoho z těch lepších smrtijedů.“řekl s úšklebkem Voldemort. Nepočítal s tím, že o všem ví.

„Opravdu? Opravdu ti odvedla smrtijeda? A proč tedy leží támhle na té hromadě?“zeptal se Harry a mávl hůlkou. V tu chvíli se jednomu ze smrtijedů strhla maska a odkryla tak tvář Draca Malfoye.

Voldemort na okamžik ztuhl. To už však Harry pokračoval: „Klidně trap mě. Muč mě, pokoušej se mě zabít, to je mi jedno. Na to už sem si zvykl. ALE JAK SE OPOVAŽUJEŠ UBLIŽOVAT GINNY?!?!?!! JAK SI DOVOLUJEŠ NAŘÍDIT SVÉMU SMRTIJEDOVI, ABY HRÁL TO, ŽE JE DO NÍ ZAMILOVANÝ?!?! JAK SI VŮBEZ PŘEDSTAVUJEŠ TO, ŽE JÍ ZABRÁNÍŠ V TOM MÍT NORMÁLNÍ LÁSKU?!?!“řval na Voldemorta Harry takovou silou, že i sám Temný pán se trochu přikrčil. Poté se na chvíli uklidnil: „ Když jsem se dozvěděl, že je Ginny zasnoubená, bolelo to. Když jsem se dozvěděl, s kým je zasnoubená, bolelo to ještě víc, ale i přes to všechno jsem to nechal být. Myslel jsem si, že je šťastná. První pochybnosti jsem však dostal, když mi Ron s Hermionou řekli, jakou měla svatbu. Věděl jsem, že už odmalička chtěla úžasnou, princeznovskou svatbu. Ale i tak jsem nezasahoval. Třeba si to tak sama přála. Vyhýbal jsem se jí a jen tiše doufal, že je šťastná. Třeba i byla a třeba pořád je, jenže to není opravdové štěstí. A to kvůli tobě. Víš, Tome, zaplatíš za to. Ne proto, že se Ginny vdala za někoho jiného, to bylo na ní, ale za to, že kvůli tobě to nebyl opravdový vztah a také za to, že si nařídil ji zabít. Já trpět klidně můžu fyzicky. Muč si mě, jak chceš, ale na mou rodinu mi nešahej.“domluvil a hned na Voldemorta poslal jedno kouzlo z vysoké bílé magie, které ho nepřipraveného zasáhlo, a on odletěl přes celou ulici a narazil do zdi, po které se svezl dolů. Před očima se mu začaly míhat všechny zlé činy, které kdy provedl. Asi po dvou minutách toho bylo moc. Poprvé za svůj život začal prosit.

„Prosím, dost. Nechte mě. Já nechci.“ Jenže Harry mu nepomohl. Neměl důvod. Asi po dalších dvou minutách kouzlo pominulo a Voldemort se s obtížemi postavil.

„Stejně mě nemůžeš zabít. Jsem nesmrtelný.“

„Nikdo není nesmrtelný. Ty si byl jen připoután k životu. Ovšem několik lidí o tom vědělo a postaralo se o to, aby ty věci byly zničeny.“

„LŽEŠ!!!“

„Opravdu? No nevím. Deník jsem zničil v Tajemné komnatě, prsten zničil Brumbál, medailonek Regulus Black, pohár Helgy z Mrzimoru moje kamarádka, Hermiona Grangerová. Jen tak mimochodem, je z mudlovské rodiny a je mnohem chytřejší než ty. No, dál. Diadém její snoubenec, Ron Weasley, Nebelvírův meč jsem tvé duše zbavil v tu chvíli, co jsem ho bodl baziliškovi do pusy a viteál, co sis udělal nechtěně ze mě, byl zničen tehdy, když jsi mě přivedl před dvěma a půl lety do stavu mezi životem a smrtí. Vlastně jsem to jen díky němu přežil. Teď už mi tedy nebrání nic to udělat.“řekl klidně Harry, zatímco Voldemortovi se na tváři zračil čím dál větší šok.

Pak Harry pozvedl hůlku a pravil ty dvě osudná slova: „Avada Kedavra.“ O pár vteřin později, dopadlo mrtvé tělo Lorda Voldemorta dopadlo na zem.

Harry se poté otočil na Malfoye, který se před chvílí probudil a teď se na něj zděšeně díval. Harry napřáhl hůlku a Malfoy zavíral oči v očekávání toho nejhoršího, ale Harry jen zamumlal pár slov a Malfoyovi se na krku objevila modře pulzující značka.

„Od teďka už Ginny není tvojí ženou. Nemůže se jí stát ani žádná jiná, a pokud se jen dotkneš nějaké ženy holou kůží, budeš prožívat to samé, jako před pár minutami Voldemort.“pravil tichým hlasem a přemístil se pryč.

Nevšiml si, že hned ze začátku jejich rozmluvy s Voldemortem se tam přemístil Řád a BA. Ti vyslechli celý rozhovor a teď užasle zírali. Ginny, stojící v první řadě, tekly po tvářích slzy. Byla zmatená a chtěla se dozvědět pravdu a tak se otočil na Hermionu a Rona, jenže ti se v tu chvíli přemístili pryč. Nepochybně za Harrym.

A opravdu. Hermiona a Ron se objevili v obývacím pokoji jejich domu a hned zamířili do Harryho pracovny, která se nacházela ve druhém patře, společně s knihovnou a jejich pracovnami. Z každé pracovny poté vedlo tajné schodiště do ložnice a z té se mohlo jít do šatny, nebo koupelny.

Zaklepali tedy na jeho dveře a po vyzvání vstoupili. Harry seděl v křesle a po tvářích mu pomalu tekly slzy. Na stole leželo fotoalbum, které mu dal Hagrid a které postupně obohatili a mnoho dalších fotek. Teď bylo nalistované na fotce, kde Harry měl Ginny v náručí a točil s ní dokola.

Hned, jak vešli, se na ně Harry podíval.

„Všechno to bylo plánovaný. To, že se do něj Ginny nějak musí zamilovat, svatba, všechno. Voldemort to Malfoyovi nařídil, aby mě tím zničil. Nevím, jak se jim povedlo, že se Ginny zamilovala zrovna do něj, ale to je vedlejší. A teď je těhotná. Malfoy to zjistil díky vycítění magie a Voldemot mu nařídil, aby ji hned po porodu zabil.“řekl potichu.

Hermiona a Ron si sedli naproti němu a Ron se odvážil zeptat: „Jak si se to ale dozvěděl?“

„Dnes v noci mi povolila nitrobrana.“řekl a čekal, že Hermiona zase spustí, ale ta mlčela a evidentně o něčem přemýšlela.

„Co se děje?“zeptal se jí Ron.

„To dítě je Harryho.“řekla prostě. Oba muži na ni zůstali zírat s pusou dokořán.

„No ano. Je to jednoduché. Vycítit magii jde týden po početí. To včera bylo. A podle mě Malfoy nechtěl mít s Ginny dítě. Musel nehorázně trpět jen při pomyšlení na to, že by byla těhotná. Určitě si to nějak pojistil, ale nejspíš si myslel, že selhal. Jenže neselhal, protože to dítě bude Harryho.“vysvětlila Hermiona svou teorii. Harry s ní musel souhlasit.

Chvíli potom seděli potichu, ale najednou se Harry zvedl a bez jediného slova vyrazil do knihovny. Jeho dva kamarádi ho zmateně následovali.

V knihovně Harry zamířil rovnou k jednomu regálu, odkaď vytáhl knihu s názvem: Změna identity- Jak na to?

„Harry, co s ní chceš dělat?“zeptala se Hermiona.

„Zajistit si soukromí. V téhle knížce je kouzlo, které mi změní vzhled na mnou vymyšlený a vždy, když budu potřebovat, tak mě promění zpět na Harryho.“vysvětlil Harry.

„Jasně, už rozumím. Tam, kde bude potřeba Harry Potter, půjdeš normálně ty, a svůj život budeš žít pod jménem…“

„Eric McCarter.“

„To je dobrý nápad. Chceš nějak pomoct?“přidal se i Ron.

„No, vlastně ano. Potřebuju, aby jeden z vás to kouzlo řekl. Pak na mě zamíříte hůlkou a já si budu představovat, jak chci vypadat.“

Hermiona přikývla, vytáhla hůlku a provedla kouzlo. V tu chvíli se Harry změnil na pohledného blonďatého mladého muže, s ostře řezanými rysy a o pár odstínů světlejšíma očima.

„No páni…“vydechli jeho přátelé.

„Harry, jsi úplně jiný…!“podivil se Ron.

„Vždyť o to taky šlo, Ronalde.“zchladila ho Hermiona.

---

Uběhlo už několik dní od Harryho přeměny a ten si na to nemohl stěžovat. Mohl se procházet normálně po Příčné ulici a otáčely se za ním jen dívky, kvůli jeho vzhledu. Neotravovali ho žádní novináři ani ostatní lidé proto, že by byl Harry Potter.

To samé se však nedalo říct o Ronovi a Hermioně. Svět se dozvěděl, že oni dva měli veliký podíl na zničení Voldemorta a navíc to byli Harryho přátelé, takže kdekoliv se objevili, sesypala se na ně hromada novinářů a fanoušků.

Po dvou týdnech to už nevydrželi, a zašli za Harrym.

„Máme toho dost. Nemohl bys provést to samé kouzlo, co u sebe?“zeptala se Hermiona. Harry se na ně jen usmál a vytáhl hůlku.

„Čekal jsem, jak dlouho to vydržíte.“zašklebil se a pak pronesl kouzlo. A najednou před ním nestáli jeho přátelé, ale dívka s uhlově černými, lehce zvlněnými a po lopatky dlouhými vlasy, bouřkově modrýma očima, jemnými rysi a plnými rty, a hnědovlasý mladík, na krátko ostříhaný, s vystouplými lícními kostmi a světle hnědýma očima.

„Tak jo, myslím, že už budeme mít soukromí furt.“usmál se na kamarády Harry. Potom se zarazil.

„Jak se jmenujete?“

„No přece Ron a Her…“začal Ron, ale Hermiona mu skočila do řeči: „Elison McPristová a Mark Green.“

---

A zase běžel čas. Po třech měsících, kdy se Harry, Ron a Hermiona neobjevili na veřejnosti pod pravým jménem, se v novinách začali objevovat články typu:

ZACHRÁNCI ZMIZELI!!!

Harry Potter, Ronald Weasley a Hermiona Grangerová, kteří před necelými čtyřmi měsíci porazili lorda Voldemorta zmizeli. Už tři měsíce je nikdo neviděl. Stali se snad objetí smrtijedů na svobodě? Odešli do zahraničí? Nebo kde jsou?

Všichni tři se nad nimi s chutí zasmáli spolu s Fredem, Georgem, Billem a Chrliem. Paní Weasleyová se jen usmívala, stejně jako pan Weasley. Tihle jediní věděli, kam se opravdu poděli. Percymu to neřekli, protože nevěřili, že by toto tajemství udržel a Ginny se u nich zatím neukázala. Věděli jen, že se odstěhovala z domu, kde společně s Malfoyem žili, jen s nějakou částkou na přežití a také to, že se už pěkně zakulatila. Hermiona s Ronem začali plánovat svatbu. Také už měli na čase. Zasnoubení už byli přes rok a tak byli přípravy v plném proudu.

Dohodli se, že na svatbě budou ve svých pravých podobách, ale že všechno, co se veřejnosti týče, budou zařizovat manželé Weasleyovi, aby se novináři nic nedozvěděli.

---

Mezi tím se Ginny strašně trápila. Byla sama, v bytě tak akorát pro ni a jedno dítě, které čekala.  Za svou rodinou se bála přijít. Určitě jí zazlívali, že si Malfoye vzala a ona se jim nedivila. I sama se za to nenáviděla.

A teď se navíc ztratili Harry, Ron a Hermiona. Měla o ně strašný strach. A pak jí jednoho dne, asi sedm měsíců po Voldemortově smrti přinesla sova pozvánku:

Drahá Ginny,

Dovolujeme si tě pozvat na svatbu dvou úžasných lidí. Nemůžeme ti říct, o koho jde, ale oba si moc přejí, aby si přišla. Nevěsta by tě chtěla za svědkyni a ženich by tě chtěl po dlouhé době vidět.

Svatba se koná 31.9. Pokud se však rozhodneš jít za svědka, dostav se k nám prosím už 15.9.

S pozdravem, většina Weasleyovic famílie

Samozřejmě že se rozhodla, že za svědka půjde. Tušila, vlastně doufala, že ti dva jsou Hermiona a Ron. Vždyť tehdy na Příčné Harry říkal, že jsou to snoubenci, tak je to víc než pravděpodobné. Jelikož bylo 14. září, začala si balit důležité věci.

Dalšího dne ráno se pomocí Záchraného autobusu dostala před Doupě.

Tam už bylo trochu poznat, že se blíží svatba. Stejně jako předtím u Billa a Fleur, i teď byl uklizený dvorek, místo holinek stáli různé kytky…

Než si to stihla všechno pořádně prohlédnout, už byla v obětí své matky. I když byla velice opatrná, kvůli dítěti.

„Ginny, chyběla si mi.“

„Ty mě taky.“zamumlala Ginny a obětí opětovala.

Pak se ocitla v objetí většiny svých bratrů, otce a i Fleur. A pak se najednou ve dveřích objevily tři postavy. Dvě z nich poznala, ale třetí ji byla neznámá.

To už ji ale objímala i její kamarádka s bujarou hřívou a hned na to i její bráška.

„Chybělas nám Ginny, i když musím přiznat, že jsem na tebe byl naštvaný.“prohlásil Ron. Ginny se usmála. Pak se Hermiona obrátila na neznámého s otázkou v očích. Ten lehce pokroutil hlavou.

„Ginny, tohle je Erik McCarter. Náš dobrý přítel. Poslední dobou s námi bydlí, spolu s jeho dvěma přáteli. Ti teď bohužel museli odjet za Harrym, takže je nemůžeš poznat. Ale jsem si jistá, že se někdy seznámíte.

Eriku, tohle je Ginny. Vyprávěli jsme ti o ní.“představila je tedy Hermiona s mírně bolestným výrazem.

„Těší mě. Opravdu mi o vás často vyprávěli. Slyšel jsem jen samou chválu. Teď, pokud mě však omluvíte, musím odejít.“usmál se Erik.

„Cože? Kam chceš jít? Vždyť pozítří začínají zkoušky.“namítla paní Weasleyová.

„Nebojte se, paní Weasleyová, stihnu se vrátit. Teď však musím za Harrym, Elis a Markem.  Harry psal, že by potřeboval s něčím pomoci.“pověděl Erik tajemně a přemístil se pryč.

Hermiona si vyměnila utrápený obličej s Ronem, ale pak se usmála a odvedla Ginny dovnitř. Ron vzal její tašku a spolu s ostatními je následoval.

„Tak povídej, jak ses měla? Co jsi dělala?“hned jí všichni zasypali otázkami.

A tak Ginny začala vyprávět.

Další dny proběhly ve stejném rytmu. Přípravy, přípravy a přípravy. Občas byly i zkoušky. Na těch jediných se objevoval Erik, jakožto svědek Rona. Ginny nechápala, proč za něj nejde Harry. Taky se na to Rona zeptala.

„Neví, jestli bude moct přijít. Pokud ano, tak za svědka půjde on a Erik zůstane s Elis a Markem.“vysvětlil ji. Když se poté Ginny zeptala, jako už po několikáté, kam furt chodí, řekl ji, že jí to nesmí říct.

A tak nastal den svatby. Vstávalo se brzy, aby se stihli dodělat poslední detaily. V sedm hodin se objevil Erik, čímž spadly veškeré Ginniny šance na potkání Harryho.

Rychle se najedli a potom ona, Hermiona, paní Weaselyová, Fleur a paní Grangerová zamířili do Hermioninýho pokoje se připravit, zatímco mužská část vše dolaďovala. Ve dvanáct, kdy byli všichni už připraveni, šla Ginny kolem Ronova pokoje, když uslyšela hlasy.

„Nezvládnu to. Nemám na to.“říkal právě její bratr.

„Rone, uklidni se. Bojoval si se smrtijedy, zničil Voldemortovi viteály a teď máš strach ze svatby s tou, kterou miluješ od té chvíle, co jsme ji potkali ve vlaku v prvním ročníku? No to si děláš srandu.“odvětil hlas, který Ginny znala až moc dobře. Srdce se jí zastavilo a pak se rozeběhlo mnohem větší rychlostí. Takže přišel.

Opatrně zaklepal a vešla.

Podívala se po místnosti a vydechla úžasem. Nejenže to jejímu bratrovi strašně slušelo, ale to, jak vypadal Harry, ji překvapilo. Měl na sobě obyčejný, černý hábit, vlasy o něco učesanější, ale i tak mu to strašně slušelo.

Místností se rozhostilo nepříjemné ticho.

Po chvíli ho přerušil Ron: „Už je čas? Dobře, my hned přijdeme.“ Ginny přikývla, otočila se a odešla. Chvíli po ní vyšli i chlapci.

„Stejně si myslím, že jsem si neměl brát bílý hábit.“zamumlal Ron.

„Ale ano, sluší ti. A přestaň se pořád kroutit, nebo si ten hábit zmačkáš, a to by tě celá ženská populace zabila a mě s tebou.“

Před stanem se Ginny zastavila a Harry s Ronem okolo ní prošli a postavili se v přední části. Okamžik na to už z domu vyšla Hermiona v nádherných, bílých, nadýchaných šatech.

V ruce držela velikou kytici bílých růží a také malou kytičku, kterou si zapomněla Ginny. Ta se jen omluvně usmála.

Vedle ní kráčel pan Granger.  Přišli ke vchodu do stanu, který byl přikryt plachtou, aby Hermiona nebyla vidět. Před Hermionu si stoupla Ginny, ve svých rudých šatech.

A před ni dvě malé holčičky v růžových šatičkách.

Další dvě holčičky si stouply za Hermionu a pana Grangera.  Pak se spustila hudba a látka se zvedla. Děvčátka vykročila a začala rozhazovat okvětní lístky bílých a růžových růží. Poté se rozešla i Ginny a pak Hermiona s otcem. Když se objevila ve stanu, všichni vydechli úžasem. Ron se zasekl v půlce pohybu a jen zíral. Jediný Harry zůstal v klidu. To jí přišlo divné, protože takhle reagoval jen ten, kdo ji v těch šatech už viděl. A to byli jen ona, Hermiona, paní Grangerová, paní Weaselyová, Fleur a Erik, který je pomáhal Hermioně vybírat. Od něj jediného si Hermiona do výběru nechala mluvit.

To už však došli až k oltáři, kde si Ron, po tom co do něj Harry s úsměvem dloubnul, převzal Hermionu od jejího otce.

Poté začal ministerský pracovník svou řeč, po které následoval manželský slib, výměna prstýnků a první manželský polibek. Najednou se ozvala rána, stan zmizel a na nebi se objevil ohňostroj. Nejprve zobrazil dvě hrdličky, poté dva zlaté prstýnky. Následovali dva fénixové, kteří začali tak krásně zpívat, až z toho uši přecházeli.Hermiona s Ronem na to zůstali překvapeně zírat, stejně jako ostatní. Jen Harry se usmál a mrkl na Freda a George, kteří si spolu plácli a pak ukázali Harrymu vztyčený palec. Ten přikývl, mávl hůlkou a vše se začalo měnit.  Místo stanu se vrátila jen stříška, po podlaze se rozlilo zlato a vytvořilo taneční parket. U jednoho okraje se vytvořilo podium a na něj přistál dlouhý stůl a několik židlí. Další stoly se objevily po okraji parketu.  Na to se ostatní začali rozhlížet ještě překvapeněji. To už ale vedl Harry Rona a Hermionu ke stolu na podiu a usadil je na dvě největší židle. Spíše na dva trůny. Poté si sedl o několik míst vedle a k němu se připojili z každé strany jedno dvojče i s Angelinou a Kati. Vedle Hermiony si sedli její rodiče a vedle Rona zase pan a paní Weasleyovi. Zbytek sourozenců Rona si nějak posedal a ostatní hosté se usadili ke stolkům okolo parketu. Byl čas přípitků. Každý z rodiny něco řekl, popřál novomanželům a pak už začali číšníci roznášet pokrmy a nápoje všeho druhu.

Když dojedli, spustila se hudba a na parket vyšli Ron s Hermionou a začali tancovat. Postupně se k nim přidali pan Granger s Molly a pan Weasley s paní Grangerovou.  A pak začal kolotoč. Každý chtěl tancovat s ženichem a s nevěstou. Jako první měli samozřejmě přednost matka ženicha a otec nevěsty. Poté Ron provedl paní Grangerovou a Hermionu si převzal pan Weasly a pak už šli oba z ruky do ruky. Hermiona si zatancovala s každým z bratrů Rona, s Harrym, který jí celou dobu něco šeptal a Hermiona se u toho podezřele usmívala. Když se dotancovala první série tanců, rozhodla se Hermiona, že je čas hodit kytkou. Ginny se posadila, protože opravdu nijak netoužila tu kytici chytit. Ostatní však měli jiný názor. Hermiona hodila a kytka přistála přesně Ginny na klíně, protože celou dráhu letu řídil nenápadně Ron svou hůlkou. V tu dobu se Harry, Fred a George omluvili, že musí jít zkontrolovat překvapení, které pro novomanžele mají.

Odešli a všichni se dál bavili, když tu se těsně za Hermionu přemístili dvě postavy v černém, popadly jí a přemístili se pryč. Poslední, co všichni hosté slyšeli, byl strašný Hermionin výkřik. 

„Hermiono!“vykřikl poděšeně Ron. Pak si všiml ležet na zemi lísteček. Vzal ho a podíval se na něj.

Stálo na něm: Víš, že milujeme, když křičíš? Ale když vidíš pavouky, je to lepší. Hermionu jsme si vypůjčili. Kdy ji dostaneš zpět záleží jen na tobě…

PS: Až se vyvztekáš, vzpomeň si, kde Hermiona jako mladá trávila hodně času…

„Já je zabiju! Já je vážně zabiju!“hudroval Ron. Pak odhodil lístek na zem a přemístil se. Všichni se na sebe nechápavě dívali. Po chvíli se Ginny ohnula pro papírek na zemi a přečetla si, co na něm stojí. Hned nato se šíleně rozesmála. Vzpoměla si totiž na podivné úsměvy při tanci Harryho a Hermiony.

„Ten únos byl domluvený. Hermiona se na tom dohodla s Harrym během večera.“oznámila ostatním a i oni se uvolněně zasmáli. O chvilinku později se k doupěti přemístili Fred, Georg, Erik a nějaká dívka. Všichni čtyři se šíleně smáli. Když se uklidnili, podívala se dvojčata na ostatní.

„Tohle je Elison McPristová a Erika už většina znáte. Hermiona s Ronem je pozvali, ale oni mohli přijít teprve teď.  Harry dělá společnost Hermioně společně s Markem. Přijdou později.“vysvětlila.  Na to se znovu rozproudila zábava. Asi za hodinu se na zahradě znovu ozvalo Prásk! A objevil se pohledný mladík.

„Dobrý den, omlouvám se za zpoždění. Mám vám vyřídit, že pozdravy od Hermiony a Rona. Máte si to tu užít. Oni už zamířili na svatební cestu a Harry musel narychlo odcestovat do Ameriky.“

Poté zamířil k Erikovi, Elison, Fredovi a Georgovi. Chytil Elison za ruku a směrem k chlapcům zašeptal.

„Zabiju vás. Pomalou a krutou smrtí. Bylo od vás hnusný, nechat mě lítat po celé Anglii a pak mi v domě nechat vzkaz, že Hermiona musela odjet, ale že krátce po našem odchodu se na svatbu dostavila Elison. A že ty s tím budeš souhlasit, to bych do tebe neřekl.“mumlal po tichu. Nemělo to však efekt, jaký chtěl. Čtveřice lidí, ke které mluvil, se totiž začala neovladatelně smát.

„Promiň Rone, ale tohle je zvyk na milovských svatbách, a jelikož tohle milovskou svatbu moc nevypadá, chtěli jsme Hermioně udělat alespoň tohle tradičně.“vysvětlil Harry šeptem a znovu se rozesmál. Po chvíli se přidal i Ron.

Asi o dvě hodiny později se Harry, Ron i Hermiona zvedli a po rozloučení se přemístili pryč. Harry domů a novomanželé na svou svatební cestu.

---

A tak šel čas. Od svatby uběhlo už tři čtvrtě roku. Harry a Ron se přihlásili do bystrozorského kurzu, Hermiona zase do léčitelského. Stále bydleli v jednom domě. Plánovali, že to tak zůstane ještě hodně dlouho.

Ginny porodila krásného chlapečka. Pojmenovala ho James Remus už jen proto, že se jí moc stýskalo po Harrym. Ten byl prý stále ještě v Americe a s návratem nijak nespěchal. Hermiona s Ronem se prý přestěhovali za ním, ale často je jezdili navštěvovat. V tom případě přebývali ve svém bývalém domě, ve kterém teď bydleli Erik, Mark a Elison.

Z chlapce byla celá rodina nadšená, jen Harry ho ještě neviděl. Nevěděl proč, ale nemohl se přijít a rozplývat se nad dítětem, které bylo jeho, ale nikdy to nikdo, kromě Hermiony a Rona, nebude vědět. Ti mu to slíbili, i když nechápali proč.

Jednoho dne se Harry vracel z Ministerstva po dlouhém dni treninku. Rozhodl se, že se projde. Po několika minutách toho ovšem začal litovat. Na opačném konci ulice, než vyšel on, se z poza rohu ulice vynořila Ginny, tlačící před sebou kočárek. Hned jak ho uviděla, usmála se na něj a zamávala mu, takže už nebylo možné otočit se a rychle zmizet. Nasadil přátelský úsměv a vydal se k ní.

„Ahoj, Eriku.“usmála se Ginny.

„Zdravím.“opětoval úsměv. A pak se konečně podíval do kočárku. Do kočárku, kde ležel jeho syn.  Měl černé vlásky po něm, ale naštěstí, čokoládové oči po mamince. Za to děkoval Merlinovi, protože jeho smaragdy jen tak někdo nemá.

„Tak jak se ti daří? Slyšela jsem, že jste s Markem u bystrozorů.“

„Jo, no. Celkem to jde. Jen máme tvrdý výcvik.“odpověděl Harry, ale oči nechával na Jamesovi. Byl z něj nadšený. Po chvilince se však vzpamatoval, zatřepal hlavou, rozloučil se s Ginny a ve spěchu odešel.

---

O několik dní později se Hermiona s Ronem opět vrátili na chvíli sou pravou podobu a vypravili se podívat na svého synovce. Zůstali tam asi dvě hodiny a pak se přemístili pryč. Hned na to si Ginny všimla, že si tam Hermiona nechala kabát. Zkontrolovala, že James spí, zapnula dětskou magickou chůvičku a přemístila se k jejich domu. Už chtěla vejít, když zaslechla hlasy.

„Je vážně úžasný. Má Ginniny oči, což je mimochodem dobře, jinak by hned všichni věděli, čí je to syn.“slyšela Hermionu. A pak se ozval někdo, kdo jí vyrazil dech.

„Já vím Hermiono.“řekl prostě Harry.

„Stejně si myslím, že by ses na něj měl jít podívat. Pro Merlina, co ti to udělá?“pokračovala dívka, jako by Harryho přeslechla.

„Už jsem ho viděl.“

„Vždyť je to…“začala Hermiona zase, ale pak jí došel význam Harryho předešlých slov a stichla.

„Cože? Kdy?“

„Náhodou jsem jí potkal před pár dny na ulici. Samozřejmě jako Erik. Máš pravdu. Je úžasný.“

„Tak proč Ginny neřekneš pravdu? Určitě by byla nadšená.“

„Hermiono, prober se! Copak za ní můžu přijít, říct: ‚Ahoj Ginny. Jak se máš? Jen tak mimochodem, asi by si měla vědět, že James je můj syn?‘ Už ji vidím, jak mi skáče do náruče.“

„Samozřejmě bys jí to musel říct nějak šetrněji. Ale promluvit byste si měli. Třeba se zase dáte dohromady.“

„Tak o tom pochybuji. Evidentně už mě nemiluje. Vždyť už byla jednou vdaná. A za Malfoye!“

„No, ale…“zkoušela to Hermiona dál.

„Ne, Hermiono, ani to nezkoušej. Promiň, musím jít. Mám sraz s jednou extravagantní blondýnkou, jestli jsi nezapomněla.“ Pak se ozval zvuk od přemístění a domem se rozlehlo ticho. Ginny stála před vchodovými dveřmi jako opařená a pomalu začínala rudnout vzteky. Najednou se dveře otevřely.

„Ginny!?!“vykřikla Hermiona polekaně.

„Je to pravda? Všechno co řekl?“zeptala se hned.

„Ehm. Ano.“

„No to si snad dělá legraci! Takže nakonec můžu za rozpad našeho vztahu já?“

„Ginny, ale jak jinak by to mělo být? To ty sis začala s Malfoyem, když jsme hledali viteály.“

„Jo, ale až asi půl roku po tom, co mi zahnul s Changovou.“ Vyprskla vztekle Ginny.

„Cože? To je blbost Ginny. Harry s Cho chodil jen v páté třídě.“

„Jo? A jak mi teda vysvětlíš, že mě jsem ho s ní viděla u Tří košťat.“

„Kdy prosím tě?“

„Asi půl roku potom, co jste odešli.“

„No,  tak v tom případě je to naprostý nesmysl. V tu dobu tam Harry nemohl být.“

„A proč by jako nemohl?!? Měl snad nějaké jiné rande!?!“

„NE! BYL V TĚŽKÉM KOMATU A UMÍRAL!!!“došla Hermioně trpělivost a rozkřičela se.

„Cože?“zašeptala Ginny překvapeně.

„To o tomhle mluvil u Voldemorta. Voldemort ho zabil vražednou kletbou, ale díky viteálu to přežil. Byl půl roku v těžkém komatu, pak se jednou probudil a pak zase upadl do bezvědomí.  Trvalo nám rok a půl, než jsme ho dali dohromady. Tedy, alespoň částečně. Když se probral, chvíli si nic nepamatoval, a byl, jak se říká, naprosto mimo. Tři dny po svých narozeninách, a po tvé svatbě, se mu konečně vrátila paměť. Poté, když se dozvěděl, že ses provdala za Malfoye, znovu se zhroutil. Půl roku byl naprosto apatický. Pak se najednou zvedl a pokračoval v práci. Jenže už se nesmál. No, a pak přišel ten ples ministerstva. Přemluvili jsme ho, aby tam šel a vymysleli jsme plán. Vybrali jsme už na pohled sympatickou dívku a dali jí do pití nápoj lásky s Harryho vlasem. Jemu jsme ho pak dali taky, ale s vlasem té dívky. Vypadalo to skvěle. Výborně se bavili a pak se někam vytratili. Ráno přišel zničený. Řekl nám, že se s tou dívkou vyspal. Pak z něj vypadlo, kdo to byl.“

„Cože? A kdo to byl?“

„Ginny, copak ti to nedochází? Kolikrát se stane, že by se pár jmenoval stejně? Lilly a James ve skutečnosti neexistovali. To tys byla ta dívka.“ Ginny na ní zírala s otevřenou pusou. Hermiona však neskončila.

„Harry se opět uzavřel do sebe. Asi týden po plese mu poprvé po dlouhé době selhala nitrobrana a on se dostal do hlavy Voldemorta. Vyslechl rozhovor Malfoye a Raddla. Malfoy mu řekl, že jsi těhotná. Vycítil z tebe další magii. Voldemort mu řekl, aby tě hned, jak porodíš, zabil a dítě mu odevzdal na vychování. Poté mu nařídil, aby se přidal k ostatním, že zaútočí na Příčnou. Harry vzbudil mě a Rona s tím, že máme upozornit Řád a BA a přemístil se pryč. Pak asi víš, co se odehrávalo. Harry si strašně vyčítal, že si kvůli němu nemohla zažít opravdovou lásku, protože to celé byla jen, aby Voldemort zranil Harryho. No a pak mi došlo, že čekáš jeho dítě, protože Malfoy si jistě pojistil, abys neotěhotněla. Musel si myslet, že mu selhala kouzla, což bylo tvé jediné štěstí.

Harry našel kouzlo, díky kterému si může libovolně měnit dvě podoby. Svou pravou a podobu Erika. Využil toho, aby ho nemohli pronásledovat novináři. My jsme s Ronem ještě chvíli vydrželi, ale pak i nás začali paparazziové otravovat a tak vznikli Mark a Elison. To, kdo jsme, ve skutečnosti vědělo jen málo lidí. Weasleyovi, krom Percyho a tebe a později na to přišli Neville s Lenkou.“

„Takže on mě nikdy nepodvel?“zeptala se přiškrceně Ginny.

„Ne, nikdy. Nikdy tě totiž nepřestal milovat.“usmála se Hermiona.

„No jo, ale kam šel teď? Má rande s nějakou extravagantní blondýnou.“ Hermiona se rozesmála.

„Samozřejmě. Má schůzku s Lenkou. Já, Harry, Ron, Lenka a Neville jedeme na nějaký čas do Finska a poté do Řecka, tak šel dohodnout poslední detaili. Pak má jít nakoupit poslední zbývající věci a nakonec  musí na ministerstvo, jako Erik, protože má praxi.“

„Mohu tu na něj počkat?“

„Promiň, Ginny, ale on se teď nějakou dobu nevrátí. Z praxe se speciálním přenašečem přesune do toho Finska, kde má známého a připraví je na náš příjezd.“smutně se na svou mladší kamarádku podívá Hermiona.

Ginny se spustili slzy.

„Kdy se vrátíte?“

„Asi za tři měsíce, pokud se ti tam neprotáhne, nebo pokud si Harry neusmyslí, že chce jet ještě někam jinam.“

„Aha. No, tak… Já… Budu tedy muset počkat.“zašeptala Ginny a zvedla se. V tu chvíli se tam přemístil Harry v podobě Erika. Nevypadal nejlíp. Měl roztrženou košili, na které byla i skvrna od krve, divně pochroumanou ruku a byl celý začouzený.

Přemístil se čelem k Hermioně, takže si Ginny nevšiml.

„Hermiono…“vydechl a omdlel. Hned na to se tam přemístil i Ron v podobě Marka, ale ten se zdál být až na pár oděrek v pořádku.

„Rone, co se stalo?“

„Na hlídce nás napadli vlkodlaci. Všichni se vrhli na Harry. Naštěstí ho žádný nekousl. Když jsem viděl, jak dopadl, poslal jsem ho napřed a pomohl rychle upravit ulici. Musíš mu pomoct, Mio.“

Hermiona se hned vrhla k Harrymu a začala kouzlit.

„Potřebuji kostirost, dokrvovací lektvar, dezinfekční a bezbolestný spánek.“řekla hned. Ron mávl hůlkou a vše se tu objevilo. Hermiona to do něj postupně nalila a pak ho Ron odlevitoval do jeho pokoje.

---

Když se Harry probudil, pocítil tlak na pravé ruce. Podíval se tím směrem a překvapením ztuhl. V křesle seděla Ginny a spala, držíc ho přitom za ruku. Hned, jak se opatrně pohnul, se však probudila a podívala se na něj. Chvíli bylo napjaté ticho, než Ginny promluvila.

„Harry, je mi to tak líto. Já, nevěděla jsem, co s tebou před tím bylo. Nevěděla jsem, že jsi málem umřel. Byla to asi léčka Voldemorta. Vylákal mě ke Třem košťatům a tam jsem tě viděla, jak se líbáš s Cho. Byla jsem zničená a potřebovala jsem oporu. Nechápu, jak sem jí mohla najít v Malfoyovi. Je mi to tak strašně líto.“ Po tvářích se jí spustili slzy. Harry pomalu zvedl ruku a opatrně jí je setřel.

„Ššš. Neplakej. Nic se neděje. Už je to dobré.“zašeptal a objal ji. Sice mu to způsobilo menší bolesti, ale to teď neřešil.

„Ne, není to dobré. Ublížila jsem ti. Moc.“

„Ale teď jsi tady. A navíc za to nemůže. Obelhal tě Voldemort a tomu se to povedlo i u Brumbála a jiných velkých kouzelníků.“

„Jenže já…“začala zase Ginny. Harry už nevěděl, jak ji umlčet a tak se k ní nahnul a jemně jí políbil. Ginny nejprve ztuhla, ale pak se uvolnila a radostně mu něžný polibek opětovala.

Když se od sebe odtáhli, Harry se na ni usmál.

„Už na to nemysli, ano?“ Ginny jen přikývla a stulila se mu do náručí.

„ Kde je vlastně James?“

„Je dole. Teď ho hlídají Hermiona s Ronem.“

„Já… Mohl bych… se na něj jít podívat?“

„Samozřejmě, že ano.“odvětila Ginny, pomohla mu vstát, což už však nebylo potřeba a společně pak sešli po schodech dolů. Ron s Hermionou se na ně ohlídli a Hermiona Harrymu do uky dala malý uzlíček…

---

O půl roku později se konala velkolepá svatba Harryho Pottera a Guinevry Weasleyové/Malfoyové. Nebyla to žádná obyčejná svatba. Ginny měla zakázáno se podílet na přípravách. Harry chtěl, aby to pro ni bylo překvapení. Nevěděla ani, jaké bude mít šaty, kdo bude pozvaný, kde se svatba bude konat, prostě nic. Nejprve myslela, že to bude v Doupěti, ale tam normálně chodit směla. U nich doma to také nebylo. Mimochodem, Ginny s Jamesem se nastěhovali k Ronovi, Hermioně a Harrymu.

A tak nastal den D. Bylo .července a Hermiona právě kouzlem dočasně zatemnila Ginny zrak, aby nic neviděla. Pak jí dala přenášedlo a spolu se přemístili někam úplně jinak.  A poté začal maraton. Jedny ruce jí česaly, další líčili. Někdo jí upravoval šaty, jiný přidělával závoj. Pak jí někdo vrazil do rukou velikou kytici, Hermiona jí vazal za ruku a vedla jí opatrně spoustou schodišť, chodeb a místnostmi. Ginny vůbec netušila, kde by mohla být. Až akonec, po několika minutách chůze se Hermiona a její průvod zastavili a Ginny najednou zase viděla. Zjistila, že kouká do veilké, dubové brány. Do brány, která jí byla dobře známá. Byla v Bradavicích. Podívala se do zrcadla, které jí Hermiona vyčarovala a uviděla krásné, princeznovské šaty. Když jí padl pohledn na hlavu, uviděla složitý drdol, ve kterém byla zasazena veliká, ozdobná bílá kytka.

Poté pohlédla na Hermionu a uviděla dívku v krásných, červených šatech. Na hlavě měla úžasný účes.

Vedle ní stály Fleur a Lenka ve stejných, světle růžových šatech. Kousek dál pak Ginny spatřila čtyři dívky. Dvě starší a dvě malé holčičky. Měly stejné šaty, jako dvě dospělé dívky.

Fleur s Lenkou na hlavě měly obě stejný, velice složitý drdol.

Dívky měly vlasy sepnuté do culíku, ve kterém, byla orchidej.

No, a holčičky měly vlásky rozpuštěné.

Brána se pootevřela a v ní stál její táta. Zářil štěstím.

„ Jsi připravená, zlatíčko?“

„Jako nikdy dřív.“usmála se Ginny okouzleně.

Artur se usmál, nabídl jí rámě a Ginny se do něj zavěsila.  Poté si všichni stoupli do zástupu. Nejprve stála jedna dívka, která držela za ruku holčičku.Za nimi šla Hermiona s krásnou kyticí v ruce.

Za ní potom šla Ginny se svým otcem. V ruce nesla nádhernou, velikou kytici.

Za ně se postavily Lenka s Fleur s malými kytičkami

A celý průvod uzavírala druhá dívka s malou holčičkou. Hned, jak byli připraveni, otevřela se brána a venku se rozlehla krásná hudba. Celý průvod se vydal po cestičce, vytvořené okvětními lístky bílých a růžových růží, k jezeru, kde bylo obrovské množství židlí. Všichni, kdo na nich seděli, se otočili jejich směrem a vydechli úžasem. Celou cestu, co šli okolo nich, vzlétaly bílé holubice.  Vždy když kolem nich prošli. Došli až k zástupu židlí a pokračovali uličkou mezi nimi až k oblouku z bílých růží, pod kterým stál Harry v bílém obleku a vedle něj Ron v černém.

Došli až k nim, Artur dal Ginninu ruku Harrymu a společně s družičkami si sedl vedle své ženy,  která v náručí držela malého Jamese a už posmrkávala, do první řady.

A pak začal obřad. Když si poté řekli své ano, vyměnili si prstýnky a políbili se, začalo se dít několik věcí naráz. Všechny holubice, které předtím odlétly Ginny z cesty, teď slétly k nim a zakryli jim tak výhled na řady židlí. V tu samou chvíli si všichni hosté stouply a židle zmizely. Místo nic se objevil taneční parket a okolo něj dlouhé stoly, krásně vyzdobené. Přímo uprostřed byly za stolem dvě veliká bílá křesla a před nimi ležel krásný, vysoký dort. Byl jakoby vyplněn na první pohled živými kytičkami. Na ten druhý pohled by jste však zjistili, že se jedná o cukrářské veledílo a že i kytky jsou z cukru.

Když se poté vytvořilo i podio, na kterém měla později hrát kapela, vzlétly holubice do vzduchu, kde vybuchly v nádherný ohňostroj. Ginny byla unešená. Bylo to tu nádherné a jako z pohádky. Harry jí odvedl ke křeslům a ona s otevřenou pusou koukala na dort. Harry se usmál a pak mávl hůlkou. Dort se přenesl na postraní stoleček a na stole se objevilo jídlo. Když usedli ke stolům, zrovna začalo zapadat slunce. Proneslo se mnoho přípitků a gratulací, tančilo se dlouho do noci a pak nastal čas, aby Harry a Ginny odjeli na svou svatební cestu do exotického Thajska, kam se chtěla Ginny vždycky podívat.

---

O devět měsíců později se Harrymu a Ginny narodili dvojčátka. Lilly Lenka Potterová a Sirius Albus Potter. Možná bych měla zmínit, že o měsíc později se i Hermioně a Ronovi narodili dvojčata. Mark Erik Weasley a Elison Virginie Weasleyová.

Možná že jsem se předtím zapomněla zmínit, že zhruba ve stejnou dobu, co se Ginny narodil James, Lenka porodila Nevillovi syna, Franka Longbottoma. Ten se také stal nejlepší přítel Jamese. Dvojčata zase utvořila svou skupinku a později ve škole profesoři šíleli, protože obě skupinky jim dělali ze života peklo. I když, musí se jim uznat, dvojčata Potterovi a James byli po babičce a dvojčata weasleyovi zase po mamince. Byli neskonale inteligentní, nejlepší z ročníku a věděli, kdy končí legrace a je potřeba zatnout zuby a pracovat.

Harry, Ron a Hermiona veřejnosti odhalili, kde se celou dobu skrývali, takže mohli dále pokračovat ve svých kurzech a nakonec se stali špičkami ve svých oborech. Navíc, k Hermioně se přidala i Ginny a i z ní se stala uznávaná lékouzelnice.